Malá kniha o velkých plánech

Jak neztrácet čas malichernostmi a začít myslet ve velkém stylu se snaží čtenářům ukázat publikace Malá kniha o velkých plánech podnikatele, spoluzakladatele několika technologických startupů a redaktora ekonomických rubrik různých londýnských novin, Richarda Newtona. Její překlad z anglického originálu (Petra Švambergová) vydalo s podtitulem „Miřte výš a jděte kupředu, až na hranice toho, co se zdá možné, a pak ještě dál“ nakladatelství Bizbooks ve společnosti Albatros Media (Brno 2015, 1. vyd., 184 str., ISBN 978-80-265-O438-2).

Exponenciálně se zrychlující životní tempo vede ke stresům, depresím, úzkostem, psychosomatickým obtížím, problémům ve vztazích. Depresivní a další negativní stavy je třeba vnímat jako fenomén s hlubšími socioekonomickými dopady. Když jsme přišli na svět, sršeli jsme údivem, fantazií, zvědavostí, touhou tvořit. Začínali jsme plni ambicí, které však postupem času dostaly trhliny v důsledku problémů „dospělého“ světa. Pak není těžké podlehnout a ihned v zárodku zadusit jakoukoli jiskru vynalézavosti, originálnosti, jedinečnosti, fantazie či kreativity, zkrotit sny a umlčet odvahu.

Nikdy není pozdě na změnu

Autor publikace Malá kniha o velkých plánech nabízí čtenářům, aby si osvojili devět jednoduchých návyků (Plavte, nevzdávejte se - Udělejte si (v hlavě) místo - Syťte svou mysl - Všímejte si věcí - Měňte realitu (...neodmítejte ji) - Vytvořte si velké a malé ego - Poznejte svou zbraň - Cestujte nalehko - ...brnk!). Ty umožňují rychle uvolnit inspiraci a kreativitu, obnovit stávající ambice a nasměrovat pozornost na to, co je skutečně důležité. Celý text je však především jedinečným kompilátem spousty citátů a výroků vynikajících osobností, pospojovaných Newtonovými myšlenkami, názory a dosavadními životními zkušenostmi v realitě současné doby. Pro získání představ o jisté výjimečnosti a originalitě knížky snad zájemcům nejlépe poslouží několik ukázek:

Inspirace

Čím více máte zdrojů, ze kterých můžete čerpat, tím dále se dostanete. Vaše originální nápady, zahálející myšlenky a náhlé pochopení, které k vám doputuje jakoby z ničeho nic, ve skutečnosti přišlo ze všeho toho, co jste už pustili do své mysli. Snažte se dozvědět se toho co nejvíce z toho, co je už známé – nic totiž není úplně originální a všechno vychází z již vytvořeného. Ponořte se hluboko do studnice lidského vědění a vaše myšlení se rozšíří a obohatí. Není to ale návod na pouhé kopírování.

„Dobří umělci kopírují, skvělí umělci kradou,“ říká Picasso.

„Kdo nikdy nezpřehází jiné myšlenky než ty vlastní, ... bude muset napodobovat jen sebe,“ říká Joshua Reynolds.

Pokud si vezmete něco, co vytvořil někdo jiný a přenesete to do svého života, uvidíte svět nově. Nově vytvořené je ukradený nápad zrcadlící se na skelné vlně vaší osobní cesty. Platí to, když pracujete na svých ambicích, umění, byznysu, vědě nebo jakékoli oblasti svého života.

Věda

Vědecká metoda přemýšlení předpokládá, že žádná teorie není nikdy správná. Vědecky potvrdit můžeme nejvýš to, že se žádná teorie nepotvrdila jako nesprávná. Základem každé vědy je toto: nic není jisté, ale žádná teorie ještě nebyla prokázána jako mylná. Výsledkem toho všeho je, že nejistota je normálním stavem pro lidi, kteří objevují vesmír, život, sama sebe a širší obzory. I vy si můžete zvolit to, co vám vyhovuje.

Kritické myšlení

Přestat myslet je snadné, ale cena za to může být vysoká. Jedna celá starobylá kultura se vzdala kritického vědeckého myšlení. Bagdád byl v letech 800 až 1100 intelektuálním středem celého světa. Existovala tu otevřená společnost, kde se potkávali lidé rozdílných kultur a náboženství z celého věta. Obchodovali, vytvářeli umění, rozvíjeli vědu. V tomto období byly vynalezeny arabské číslice – ty dnes používáme místo římských. Dvě třetiny všech pojmenovaných hvězd ve vesmíru mají arabské jméno, protože byly objeveny v tomto období. Bylo to světové centrum pokroku a vzdělanosti. A pak ve 12. století prohlásil klerik Hámid al-Ghazálí, že matematika, fyzika a logika nejsou v souladu s islámem. A bylo to. To byl konec Bagdádu jakožto světové vědecké velmoci. Vynálezy nahradilo zjevení. Vědu nahradilo Písmo.

Nejde vždy jen o HDP

Nikdy v minulosti se svět nedal měřit tolik jako dnes. Díky digitalizaci můžeme měřit cokoli: vážit, vyčíslovat, hodnotit, předpovídat, získávat zpětnou vazbu a všechno to smíchat do jednoho čísla – do palce nahoru nebo pěti hvězdiček. Tento postup má své využití, ale nemůže pojmout komplexnost lidské zkušenosti.

Členové Kongresu USA zadali v roce 1934 významnému americkému ekonomovi a budoucímu nositeli Nobelovy ceny za ekonomii (za výzkumy v oblasti odhadování a interpretace statistických údajů, umožňujících analyzovat procesy společenských změn) Simonu Kuznetsovi úkol, aby navrhl jedno číslo, které by pravidelně mohlo vykazovat stav celé ekonomiky. Kuznets vymyslel měřítko národního důchodu, kterému se říká hrubý domácí produkt (HDP). Tato jeho myšlenka se rychle rozšířila po celém světě. O HDP se jako o měřítku mluví dnes v každé vládě, parlamentu a mediálních zprávách o světě, když se hodnotí výkon ekonomiky. Nakonec však Kuznets litoval, jaká důležitost byla jeho objevu připisována. Má svá omezení. Prohlásil totiž: „Žádné měřítko příjmu není spojeno s odhadem odvrácené stránky příjmu, jakou je intenzita a nepříjemnost navázaná na úsilí vynaložené na získání tohoto příjmu. Proto se blahobyt národa dá jen těžko vyvozovat z měřítka takto definovaného národního důchodu (HDP).“