Škola přežití aneb první rok na VŠ

A je to. Maturita z krku, přijímačky úspěšně za sebou, takže můžeme konečně trochu žít. Jenže ony ty prázdniny brzy skončily a nás čeká nástup na více či méně vytouženou vysokou školu.

A je to. Maturita z krku, přijímačky úspěšně za sebou, takže můžeme konečně trochu žít. Jenže ony ty prázdniny brzy skončily a nás čeká nástup na více či méně vytouženou vysokou školu. A to s sebou nese spoustu změn. Něco krásného končí a něco krásného začíná, tak nějak to řekl jeden známý básník. Ten básník byl optimista, řekli by pesimisté. Jako realista světem protřelý (alespoň si tak občas připadám), vám musím říct: Nevím, co pro vás končí, ale to co začíná,
léta života na vysoké škole, může být krásným "časem her a malin nezralých", pokud zjistíte, jak na to. A protože vybudovat si smysl pro humor a zdravé sebevědomí je úkol na celý život, zkusím vám alespoň trochu poradit, jak přežít ten první rok na "vejšce".

PŘIJAT

Málokdo si uvědomí, že i příjemné zážitky a úspěchy, především nesou-li s sebou změnu životního stylu, patří mezi tzv. náročné životní situace. Dostat se na vysokou školu je, obecně vzato, úspěch. Pro některé z nás to znamená naplnění snů a cílů, pro jiné možná jen odklad vojny nebo práce, ale v každém případě si většinou nad obálkou se slovem "přijat" nezoufáme. Jenže pak přijde září, odjezd na kolej nebo do podnájmu nebo alespoň nějaké to ne zrovna pohodlné dojíždění, a i když jsme si s kamarády ze "střední" slibovali, jak se budeme vídat, parta se pomalu rozpadá. Kolem jsou noví lidé, neznámé prostředí, úřednice na "studijním" se špatně vyspala a první přednášející vám ke zkoušce předepíše dvacet titulů, z nichž patnáct není k sehnání a zbylých pět mají v knihovně ve dvou exemplářích, přičemž v ročníku je vás sto.

ZLATÁ STŘEDNÍ

Tak takhle nějak můžou vypadat první dny. Někteří nad tím prostě mávnou rukou. Vždyť "zkouškové" je kdoví kdy a ono se uvidí. Pro psychiku je takový přístup sice zdravější, než se zbytečně trápit, může se ale nepříjemně vymstít, možná ne po prvním semestru, ale před "postupkou" nebo "státnicí" určitě. Jiní se zhluboka nadechnou a ponoří se do hlubin studia. Nekoukají nalevo napravo, od rána do večera sedí na přednáškách a na víkendy si seženou praxi v oboru. Takhle sice uděláte zkoušky, ale až se na chvíli vynoříte nad hladinu, zjistíte, že jste sami a že život vám nějak utíká mezi prsty. Extrémy málokdy vedou ke zdraví. A jak říká Allport (1961): "Zdravý jedinec je ten, kdo dokáže úspěšně pracovat, hrát si a milovat."

JAK NA TO?

Takže jak na to? Zlatá střední cesta je sice ohraná písnička, ale opravdu má něco do sebe. Poptejte se starších studentů, oni vám většinou rádi řeknou, kde sehnat kterou knížku, co si radši koupit, co číst a co ani nevzít do ruky, na kterou zkoušku se učit a kam si prostě přijít pro výbornou s úsměvem a indexem. My "mazáci" pak máme pocit, že jsme užiteční, no - a vy na tom vyděláte. A profesorům moc nevěřte. Někteří vás budou strašit, jiní si na vás odreagují své komplexy, většina vám zůstane lhostejná a jen pár vám jich skutečně pomůže. Realita sice krutá, ale ověřená. Přesto: Nezapomínejte, že i osoba za katedrou je člověk. S každým profesorem se dá mluvit a některé i zajímají vaše názory.
Nebojte se ptát. To je pravidlo číslo jedna. Možná máte pocit, že se ztrapníte, ale věřte nebo nevěřte, to co nechápete vy, nepochopilo i dost ostatních, jenže i oni se bojí zeptat. No a pak všichni žijeme ve stresu, nevíme, co se po nás vlastně chce, a máme strach, že to uděláme špatně. Pravidlo číslo dvě zní: čtěte nástěnky. Ne-jen, že se tam vyskytne spousta zajímavých informací, ale zároveň je to častý způsob komunikace ve studentské obci. Nebojte se požádat o pomoc. To je pravidlo číslo tři. Jste v průšvihu? Cítíte se mizerně? Nejste sami. Sebevražda je druhou nejčastější příčinou smrti mládeže v USA a ČR na tom není líp. A i když vám není tak zle, i malý problém je problém, a problémy se navzájem přitahují. Když vás bolí zub, taky jdete k zubaři a nečekáte, až se vám zanítí celá dáseň. Zajít za psychologem není hanba a na většině vysokých škol mají svého specialistu. Za čtvrté: učte se učit. Ono to není jen tak. Někdo si věci líp zapamatuje, když si je přečte, dalšímu vyhovuje poslechnout si přednášku a někdo si musí spojit znalosti s praxí. Najděte si vlastní metodu. A pamatujte si, že Yerkesův-Dodsonův zákon zní: mírná úzkost motivuje a zlepšuje výkon, vysoká tlumí a výkon zhoršuje. Takže se nebojte mít trochu trému. U většiny zkoušek máte tři pokusy. Za páté: nežijte jenom oborem, který studujete. Zájmové činnosti vám pomůžou najít kamarády, uvolnit se, odpočinout si, ale také udržet si šíři pohledu a otevřený přístup ke světu. Na závěr: Má-li být "vědění" pro jedince skutečnou hodnotou, pak musí sytit "bytí" (Fontana). A parafráze na reklamu zní: Nežijte, abyste se učili. Učte se, abyste žili.
Příště pár rad, jak se lehce připravit na těžkou zkoušku.