Pentagon sází na obnovitelné zdroje energie

Pokud by armáda USA představovala jedinou zemi, pak by ve spotřebě ropy ve světě obsadila 33. místo. Denní energetickou spotřebou téměř 45 milionů litrů surové ropy by předčila například Švédsko. Automobilové konvoje dopravující ropu a vodu jsou současně terčem útoků, při nichž v Afganistánu a v Iráku přicházejí o život nebo jsou zraněny tisíce vojáků a civilních dodavatelů.

Vojenští odborníci mají proto z dlouhodobého hlediska obavy, že až vyschnou zdroje ropy, přestane vojenská mašinérie fungovat. Proto si ministerstvo obrany stanovilo za cíl do roku 2025 zajistit 25 % potřebné energie z obnovitelných zdrojů. Námořnictva přitom dosáhnout 50 % podílu již do roku 2020.

Biopaliva – jablko sváru

I když ochrana životního prostředí není hlavním zájmem Pentagonu, vojenské investice do čistých energií se dají využít i v civilních aplikacích, jako tomu bylo i v případě internetu nebo GPS, které byly původně vyvíjeny pro vojenské účely. Výdaje Pentagonu musí schválit Kongres a jablkem sváru se stávají cíle stanovené námořnictvem v oblasti biopaliv.Proti používání biopaliv jsou například právníci ze států EU produkujících ropu a zemní plyn. Dokonce i příznivci zelené energie se domnívají, že je ještě příliš brzy na určení, zda bude biopalivová technologie pro životní prostředí ve velkém měřítku přínosem. Jiné aplikace čisté energie již tak kontroverzní nejsou.

Ochlazovací vesty

Jedním zproblémů, jež řeší vojáci v Afganistánu, je ochlazování osob a zařízení, které vyžaduje až 57 % energie. Nyní se pro tyto účely vyvíjejí ochlazující vesty, které mají v sobě zašity trubičky, jimiž protéká voda. Ve vývoji jsou rovněž boxy, které ochlazují elektronická zařízení. Hlavním cílem je ochlazovat přímo osoby a zařízení, namísto chlazení stanů. Některá zařízení se již využívají v praxi. Jedná se například o přenosný solární panelový systém o výkonu 300 W, pojmenovaný GREENS (viz obrázek), a malý flexibilní panel připojovaný na batoh vojáka a určený k napájení osobních elektronických přístrojů. Po dvou letech se podařilo instalovat přes stovku zařízení GREENS a více než 600 jednotek nosí batohy s malými slunečními panely.

Investuje se do obnovitelných zdrojů

Rovněž domácí vojenské základny přecházejí na sluneční energii. Koncem října 2012 byly na námořní základně v Kalifornii uvedeny do provozu 2 sluneční elektrárny a třetí zahájila provoz v roce 2013. Až bude přítomnost vojsk v Afganistánu ukončena, vojenský zájem se přesune do Pacifiku, kde bude třeba zajistit energii pro příbřežní a ostrovní základny. Pentagon zde investuje prostředky nejen do využívání energie vln, ale také na využití teplotních rozdílů mořské vody. Vojenské investice mohou být důležité i pro experimentální energetické technologie určené pro civilní využití. Pomohly již např. společnostem dodávajícím mikrosítě, tj. systémy pro výrobu a rozvod elektřiny, které mohou fungovat nezávisle na hlavní přenosové síti. V roce 2011 oznámila společnost SBI Energy se sídlem v Rockville, Maryland, že se díky prostředkům od Pentagonu podařilo rozjet mikrosíťový průmysl s ročními tržbami ve výši 4 miliardy dolarů. Je to jeden z důkazů prospěšnosti vzájemných vztahů mezi armádou a civilním sektorem.

Spotřeba kapalných paliv pro válečné lodě, letadla a jiná bojová vozidla přestavuje asi tři čtvrtiny celkových výdajů Pentagonu za energii. Armáda by tak mohla při vytváření trhu pro biopaliva a při podpoře tohoto průmyslu sehrát důležitou úlohu. Námořnictvo plánuje, že do roku 2020 nakoupí 1,27 miliardy litrů alternativních paliv za rok. A aby potvrdilo svůj zájem, v roce 2012 koupilo 1,7 milionů litrů biopaliv za cenu 7 dolarů za litr.

Plavba na směs biopaliva a nafty, let na isobutanol

V červenci 2012 plula tzv. Great Green Fleet, sestávající z jaderné letadlové lodě Nimitz, křižníku, dvou torpédoborců a tankovací lodě, okolo Havajských ostrovů. Až na letadlovou loď byly lodě a letadla poháněna směsí nafty a biopaliva v poměru 50:50. Biopalivo obsahovalo olej na vaření a olej z řas. Letectvo souběžně uskutečňuje vlastní program; trysková letadla tankují isobutanol, který se vyrábí pomocí geneticky upravených kvasinek. Isobutanol je palivo s vysokým energetickým obsahem a používá se místo obvyklého etanolu. Zatím je však velmi drah, protože litr stojí více než 15 dolarů. Jestliže jeho cena klesne, letectvo plánuje koupit až 1,5 miliardy litrů tohoto alternativního paliva ročně.

Kongres se brání, biopaliva přesto na postupu

Uvedené plány ale narazily na odpor v Kongresu. Dva dodatky k rozpočtu ministerstva obrany na rok 2013 zakazují nakupovat jakékoliv palivo, které by bylo dražší než konvenční fosilní palivo. Hlavním argumentem Republikánů byl neúspěch vlády při volbě společnosti, která prosazuje zelenou energii. Konkrétně šlo o kalifornskou firmu Solyndra, která zbankrotovala poté, co obdržela vládní záruku ve výši 500 milionů dolarů na rozvoj sluneční energie. Proti této kritice biopaliv je obtížné vznášet protiargumenty. Pochybuje se například o tom, zda pěstování biopaliv z rostlin snižuje celkové emise skleníkových plynů nebo jestli bude dostatek zemědělské půdy k rozšíření produkce biopaliv. Jako o možné alternativě se hovoří o biopalivu z řas. Společnost Sapphire Energy vybudovala první farmu komerční velikosti v Novém Mexiku, kde se pěstují řasy ve velkých nádržích s brakickou vodou. Ústředí společnosti v San Diegu proces replikuje v malém měřítku ve skleníku. Když se na konci procesu objevilo vědro s konečným produktem, získaným s pomocí tepelné energie a chemické konverze, vypadal i „voněl“ tento produkt jako surová ropa. Biopaliva z řas ale mají také své problémy. Podle National Academy of Sciences není velkovýroba tohoto paliva realistická, protože vyžaduje neúměrně velkou spotřebu vody a dusíku.

Pentagon tuto kritiku uznává, a proto námořnictvo zkouší celou řadu alternativních biopaliv, včetně odpadní biomasy z průmyslu a oleje z rostliny Camelina, která se podobá hořčici. Vojenští představitelé doufají, že se podaří přesvědčit Republikány, že jsou investice do alternativních biopaliv nezbytné k zajištění bojeschopnosti armády.

Podle: Sara Reardon: Eco-warriors: the next wave. New Scientist, 2012, č. 2889, s. 6-8