Kdo určuje, který energetický zdroj je „zelený“?

Investoři poslední dobou utrácejí velké peníze na zelené projekty. Proč? Vysoká návratnost investic do zelených projektů přitahuje obrovské toky peněz. Otázka zní, zda by mohl trh uspět tam, kde vlády většinou selhávají. Finančníci preferují rychlou návratnost investic - tím ale nejsou připraveni na financování dlouhodobých problémů, jakým je například změna klimatu. V roce 2015 přiznal guvernér Bank of England, Mark Carney, že změna klimatu je tragedií na horizontu. Od té doby ale rychle dozrávají nízkouhlíkové technologie. Fotovoltaika se z dříve velice drahého zdroje energie změnila díky štědrým dotacím na dnes preferovaný zdroj. Podle zprávy OSN byly v roce 2017 investice do slunečních elektráren vyšší než všechny investice do uhelných, plynových a jaderných elektráren.

Finanční sféra již začíná na změnu klimatu reagovat. Pojišťovací společnost Lloyd ohlásila v březnu 2018 ztrátu ve výši dvou miliard liber v souvislosti s požáry v Kalifornii, monzunovými záplavami v Bangladéši a hurikány v Karibiku. Své finanční důsledky má i Pařížská dohoda z roku 2015, a to díky závazku snižovat emise skleníkových plynů na nulu do poloviny století. Ať je tento cíl reálný nebo ne, nic to nemění na tom, že v důsledku bude pro investory velmi příjemný. Výsledkem bude to, že porostou investice do tzv. zelených bondů, jejichž cílem je podpora financování dlouhodobých projektů souvisejících se změnou klimatu. (Podobně, jako je bankovka příslibem, že obdržíte hodnotu, která je na ni vytištěna, tak rovněž bond by měl být zárukou toho, že bude mít hodnotu v budoucnosti). První bondy byly uvedeny na trh před deseti lety. V roce 2017 vydala European Investment Bank bondy na financování geotermální energie v Indonésii a na několik dalších projektů. Investoři obdrželi „odměnu“ ve formě uhlíkových kreditů, které se mohly prodat za hotové peníze.

Co je vlastně zelené?

Ne všechny počáteční projekty byly úspěšné. Zpočátku se totiž vůbec nevědělo, co vlastně lze za zelené projekty považovat. Čína proto například dovolila, aby bondy mohly financovat nové uhelné elektrárny, byť za podmínky, že nahradí ty staré. Sean Kidney, bývalý konzultant australských penzijních fondů, založil v roce 2010 iniciativu The Climate Bonds Initiative (CBI) a vypracoval počáteční pravidla, co lze považovat za zelený bond. Příslušné standardy pomáhala připravovat Helen Jacksonová, nezávislá ekologická ekonomka, která mimo jiné prohlásila: „Chceme finančníkům poskytovat informace, aby lépe věděli, které energetické technologie jsou kompatibilní s cíli Pařížské klimatické konference a která infrastruktura je odolná vůči klimatu. Můžeme poskytovat most mezi zprávami z OSN a investičními rozhodnutími.“ Od samého začátku má „Iniciativa“ podporu „těžkotonážníků“ (heavyweight backers), jako je OSN, EU, vlády Spojeného království a Švýcarska, filantropických nadací a několika velkých bank.

Boháči se předhánějí v "zelené" podpoře

V roce 2017 zaznamenala iniciativa 1500 certifikovaných zelených bondů za 155 miliard dolarů, které byly emitovány 239 vládami, bankami, městy a korporacemi v 37 zemích (viz graf). Až do této doby zelené bondy podporovaly obnovitelné zdroje energie, nízkouhlíkové budovy, projekty na ochranu před záplavami a čistou dopravu (železnice a metro). Společnosti Facebook, Google a Microsoft financují sluneční a větrné farmy, aby mohly plnit slib, že budou odebírat 100 % elektřiny z OZE. Společnost Apple vydala v roce 2016 zelené bondy za 2,5 miliardy dolarů k financování sluneční farmy, zelených budov a jiných projektů. Sean Kidney předpokládá, že v roce 2020 dosáhne hodnota bondů jednoho trilionu dolarů (1 000 000 000 000) a v roce 2025 dokonce 5 trilionů dolarů.

Jsou zelené bondy příznivé pro planetu?

Pracovní skupiny v rámci CBI konstatovaly, že dosud se úspěšně kvalifikovaly OZE, nízkouhlíkové budovy a čistá doprava. Budoucí standardy budou vypracovány ještě pro bioenergii, zemědělství, lesnictví, odpady, ocelářský a cementářský průmysl. Dnešní systémy osobní dopravy by neměly emitovat více než 80 g CO₂/osobokilometr s tím, že do roku 2050 se emise sníží až na nulu. To znamená, že zelené nálepky již nedostanou benzinové a naftové automobily a letadla budou muset přecházet na biopaliva nebo baterie (je to reálné?). Projekty na výrobu elektřiny, financované zelenými bondy, nesmějí při výstavbě a provozu emitovat více než 100 g CO₂/ kWh. To vylučuje ze hry uhelné a plynové elektrárny, připouští sluneční a větrné elektrárny. Vyskytují se ale i problémy. Mají být například kvalifikovány i elektromobily, které jsou napájeny elektřinou z uhelných elektráren? Podle Helen Jackon nepřinášejí čínské elektromobily žádné zelené benefity, protože jsou právě závislé na elektřině z uhelných elektráren. Ani jaderná energie se prý nemůže kvalifikovat, přestože splňuje požadavky z hlediska limitu CO₂/kWh. Zazlívá se jí, že je příliš drahá. Příznivec jaderné energie Mark Lynas k tomu poznamenal, že je to políček ze strany zelené politické korektnosti. Je známo, že sluneční a větrná energie byla v minulosti rovněž velmi drahá a dnešní jaderná energie je drahá v důsledku politických a technologických zájmů v minulosti, což se v budoucnosti může změnit. Problém mají i biopaliva, která rovněž musí splnit podmínku 100 g CO₂/kWh. Za zelené bondy by se totiž mohly kácet deštné pralesy a na jejich místo vysazovat rychlerostoucí monokulturní dřeviny, případně palmu olejnou, apod. (chceme to?). Ani velké hydroelektrárny nemají získávat podporu z klimatických bondů, například proto, že vodní nádrže zaplavují ekosystémy a zatopené rostlinstvo zahnívá a uvolňuje CO₂, nebo proto, že způsobují sociální problémy související s přestěhováním velkého počtu lidí (vodní elektrárna je přece obnovitelný zdroj!). Menší vodní elektrárny musejí rovněž splňovat limit 100 g CO₂/kWh a musejí mít výkon minimálně 5 W/m² zaplaveného území. Většina ze 3 000 vodních elektráren ve světě tyto podmínky splňuje, včetně čínské elektrárny Tři soutěsky, která produkuje 20 W/m².

Investovat do ekologie se musí vyplatit

Touto problematikou se zabývá stále více ekologů a vědců a někteří se domnívají, že není možné vypracovat přesné standardy, které definují, co je vlastně zelené. Klimatické bondy jsou stále v procesu vývoje, a to jak pokud jde o to, co je zelené, tak i pokud jde o popularitu mezi finančníky. Sean Kidney prohlásil, že sice existuje rétorická podpora od mnoha investorů, ale podporou je třeba přeměnit ve skutečné investice. Roční globální výdaje na základní infrastrukturu dosáhnou podle něj v roce 2025 až 7 trilionů dolarů. A pokud chce svět splnit cíle Pařížské dohody, budou muset být tyto investice zelené. Budou muset vznikat skutečně a opravdu zelené projekty, ne jen na zeleno přebarvené staré zvyklosti.

Zdroj: Fred Pearce, The colour of money. New Scientist, 2018, č. 3183, s. 36 -39

Poznámka překladatele:

Článek by měl vyvolat diskusi o tom, kdo vlastně určuje, co je zelené. Vypadá to tak, že to nejsou ani odborníci z energetiky nebo odpovědní vědci, ale spíše různí aktivisté v mezinárodních a národních organizacích. A to může napáchat více škody než užitku.