Klima a zánik dávných civilizací

Co bylo příčinou kolapsu mykénské kultury? Podle nejnovějších poznatků to byla změna klimatu. Mykénské Řecko je přitom jen jednou z mnoha dávných civilizací, jejichž osud je spojován s vrtochy klimatu. Zdá se, že kolísání klimatu mělo za následek kolaps celých společenství a vedlo k nepokojům a válkám. Názor, že změny klimatu způsobovaly zánik celých civilizací, existuje již více než jedno století. Ale teprve v 90. letech 20. století získali vědci základní údaje o tom, jak se klima měnilo. Využívali k tomu například stopy ukryté na dně jezer nebo petrifikované ve stalaktitech.

Harvey Weiss z Yale University začal své studie zánikem jedné z nejstarších říší – říše Akkádské. Při vykopávkách v dnešní Sýrii našel nánosy prachu naznačující, že kolem roku 2200 př. n. l. se klima v regionu náhle stalo sušším. Sucho pak vyvolalo hladomor, což vysvětlovalo, proč v oné době začali obyvatelé opouštět velká města. Velké období sucha a jeho následky popisuje jedna z hliněných destiček.

Více důkazů získal v roce 2000 klimatolog Peter de Menocal z Columbia University v New Yorku se svými spolupracovníky. Jeho tým díky moderním záznamům, sahajícím až do roku 1700, zjistil, že průtok dvou největších řek v této oblasti, tj. Tigridu a Eufratu, je spojen s klimatickými podmínkami v severním Atlantiku: studené vody mění směr povětrnostních systémů a tím snižují dešťové srážky. Potom objevili, že se severní Atlantik ochladil právě před rozpadem Akkadské říše.

Staří Mayové

Brzy bylo zřejmé, že velké změny klimatu souvisely s předčasným koncem několika jiných civilizací. Za příklad může sloužit Mayská říše, která vznikla v Mexiku a ve Střední Americe kolem roku 2000 př. n. l. Zemědělci zde pěstovali kukuřici, dýně a fazole. Byla to jediná americká civilizace, která měla psaný jazyk. Říše trvala tisíciletí a dosáhla svého vrcholu mezi roky 250 až 800 n. l., kdy její obyvatelé budovali města a stupňovité pyramidy. Potom tato civilizace zkolabovala. Mnohé jejich obdivuhodné stavby pohltila džungle poté, co byly opuštěny. Ne vše však bylo ztraceno. Mayové a prvky jejich kultury žijí dodnes. Četné studie prokázaly, že v období úpadku civilizací bylo několik dlouhých období sucha. V roce 2003 zjistil Gerald Hang ze Švýcarského technologického ústavu v Curychu díky systematické rekonstrukci sedimentů z jezera, že dešťové srážky byly dostatečné mezi roky 550 až 750, což možná vedlo k růstu počtu obyvatelstva a k vrcholnému období staveb velkolepých děl kolem roku 721. Příští století však bylo obdobím krutého sucha, jež trvalo celé roky. Kolem roku 830 v období dlouhotrvajícího sucha skončila výstavba památníků této kultury. Několik měst ale přežilo ještě mnoho století.

Ekologický determinismus

V 18. a 19. století antropologové tvrdili, že životní prostředí formuje charakter. Domnívali se, že horké klima tropů plodí lhostejnost, zatímco chladné evropské klima produkuje inteligenci a silnou pracovní morálku. Tyto myšlenky často posloužily k ospravedlnění rasismu a vykořisťování. Moderní antropologové samozřejmě taková zploštění odmítají. Podle Ulfa Buentgena ze zmíněného švýcarského ústavu je úpadek západořímské říše spojen s obdobím velice nestabilního počasí. Když se klima stává méně příznivým, vyprodukuje se méně potravin. Výkyvy počasí mohou rovněž způsobit pohromy v podobě kobylek nebo jiných škůdců a také epidemie mezi lidmi, kteří jsou oslabeni strádáním. Když se nepodaří udržet určitý počet obyvatel nebo způsob života, může následovat kolaps.

Karl Butzer z University of Texas v Austinu si ale myslí, že se úloha klimatu v dějinách přehání. Podle něj rozhodují o osudu společností způsoby, jakými společnosti řeší krize. Když instituce selžou, věci se mohou pokazit. Pokud jde o Akkadskou říši, ne všechny údaje podle něj podporují myšlenku neobvykle suchých období. V případě mayské civilizace však existují důkazy velmi silné.

Karl Butzer z univerzity v Austinu si ale myslí, že se úloha klimatu v dějinách přehání. Podle něj je to způsob, jak společnosti řeší krize, které rozhodují o osudu společností. Věci se ale pokazí kolapsem institucí. Pokud jde o Akkadskou říši, ne všechny údaje podle něj podporují myšlenku neobvykle suchých období. V případě mayské civilizace však existují důkazy velmi silné.

Eelao Rohling z University of Southampton použil při studiu vývoje dešťových srážek ve Střední Americe rozbor sedimentů jezer a izotopové složení stalaktitů. Dospěl k závěru, že roční srážky v dlouhodobém období sucha klesly o 40 % a v důsledku toho byly vysušeny otevřené zdroje vody. Tato skutečnost velmi ovlivnila život Mayů, protože podzemní hladina vody ležela hluboko a byla mimo dosah praktického využití. Po staletí hojných srážek nastalo náhle století nízkých srážek. Navzdory tomu se však Mayská civilizace dokázala vyhnout hladomoru a prudkému poklesu počtu obyvatel.

Temný věk Řeků

Příkladů vlivu klimatu na vývoj starověkých kultur přibývá. Posledním příkladem jsou Mykéňané. Příčiny jejich pádu jsou předmětem diskusí, přičemž jedním z nejpopulárnějších vysvětlení je série nájezdů a útoků záhadných „mořských národů“. Studie z roku 2010, která se týká nánosů řek v Sýrii, naznačila, že v období 1200 až 850 př. Kr. existovalo dlouhé období sucha. A právě toto období je označováno za temný věk Řeků. Autoři studie dospěli k závěru, že v té době se Středozemní moře ochlazovalo a výsledkem bylo menší odpařování vody a následný pokles dešťových srážek na obrovském území. Ve stejném období navíc zkolabovalo několik jiných kultur, například říše Chetitů a Nové království v Egyptě. Celé toto období se nazývá kolapsem starší doby bronzové.

Je otázkou, zda se všechny tyto civilizace nedokázaly vypořádat se změnami klimatu, nebo zda pravou příčinou jejich kolapsu byly mořské národy. Odpověď nemusí být jednoduchá: civilizace oslabené hladem méně odolávaly nájezdníkům, kteří sami o sobě mohli být nuceni migrovat rovněž v důsledku změn klimatu. Může to být ale i tak, že kolaps jedné civilizace měl zpětný účinek na její obchodní partnery. Velká klimatická změna ale může souběžně zasáhnout i civilizace, které spolu v obchodním spojení nejsou. Když kolem roku 900 našeho letopočtu byla v Jižní Americe v úpadku mayská kultura, čínská dynastie Tang začala v Číně ztrácet svou moc. V době svého vrcholu vládla tato dynastie více než 50 milionům lidí. Studie jezerních sedimentů vypracovaná v Číně naznačuje, že v této oblasti existovala ve stejné době dlouhá období sucha, podobně jako v Jižní Americe. Má se proto za to, že příčinou byl posun pásma tropických dešťů, který způsobil rozpad civilizací na obou stranách Pacifiku.

Historie Aztéků svědčí o opaku

Změny klimatu však vždy k civilizačnímu kolapsu nevedly. Například Gary Feinman z musea v Chicagu uvádí, že v období Aztécké říše byla známa období sucha a dokonce hladomorů. Tyto episody sice způsobily těžkosti, ale nikoliv celkový úpadek.

V roce 2005 dospěl David Zhang z univerzity v Hong Kongu k závěru, že případové studie nebyly dostatečné k tomu, aby diskusi uklidnily. Proto začal hledat větší modelové příklady. Začal historií čínských dynastií, a to od roku 2500 př. n. l. až po 20. století. Všechny mocné říše byly svrženy občanskými nepokoji nebo invazemi. Když Zhang porovnával klimatické záznamy za posledních 1200 let až do období čínských dynastických válek, shoda byla velmi nápadná. Většina změn dynastií a období občanských nepokojů se stala v době, kdy teplota byla o několik desetin stupně Celsia nižší. Teplejší období byla stabilnější a klidná. Zhang postupně vytvořil podrobnější obraz tehdejších poměrů. Ukázal například, že sklizně klesaly v chladnějším období, což mělo za následek i snížení počtu obyvatel. Rovněž války byly četnější. Z patnácti válek, které sledoval, bylo 12 v chladnějším období. Zkoumal i údaje o válkách v Evropě, Asii a v severní Africe mezi roky 1400 až 1900. Opět dospěl k závěru, že v období nižších teplot bylo válek více, kupříkladu v sedmnáctém století, kdy Evropu sužovala tzv. Malá doba ledová, proběhla celá řada vojenských konfliktů včetně Třicetileté války. V chladnějších dobách lidé rovněž více umírali a snižoval se jejich počet. Všechny tyto poznatky mu umožnily dospět k tomu, že účinky klimatu na společnost mohou být významné.

Co si z toho vybrat…

I když ne všichni souhlasí s tím, že změny klimatu měly velký vliv na minulé civilizace, přesto předpokládejme, že klimatické změny sehrály svou úlohu. Co to může znamenat pro nás? Ochlazování často poškodilo minulé společnosti, ale studie týkající se minulého století nenalezly buď žádné, nebo jen malé souvislosti mezi konflikty a klimatickými změnami. Průmyslové společnosti jsou podle Jurgena Scheffrana z hamburské univerzity vůči změnám klimatických podmínek odolnější. Na druhé straně zaznamenáváme nejextrémnější změny za miliony let, přičemž opravdový problém představuje spíše produkce potravin než teplota. Produkce potravin začne klesat při zvýšení teploty o více než 3 stupně Celsia. A tento bod nemusí být daleko – je možné, že průměrná globální teplota se zvýší o 4 stupně Celsia již v roce 2060. I v současné době vidíme, že regionální produkce potravin je silně ovlivňována extrémními vlnami sucha. Jako příklad lze uvést extrémní situaci v Rusku v roce 2010. Tak vysoké teploty se neočekávaly dříve než někdy koncem tohoto století.

Jedním z teplotních šoků byla vlna veder v roce 2010, která vyhnala ceny potravin ve světě na dosud nejvyšší hladinu. Podobný efekt má i velké sucho USA v roce 2012. Rostoucí složitost moderní společnosti ji činí spíše více než méně citlivou na kolapsy. A také na rozdíl od Mykéňanů nebo Mayů máme jednu velkou výhodu – umíme odhadnout, co nás čeká. Můžeme se připravit na to, co přichází a rovněž zpomalit míru změn, pokud budeme jednat brzy. My ale – bohužel – neděláme ani to, ani ono.

Podle: Michael Marshall: Ruined. New Scientist, 2012, č. 2876, s. 32-36.

www: http://churchandstate.org.uk/2012/08/climate-change-great-civilisation-destroyer

Jak to vlastně je…

Do posledního odstavce tohoto článku se vloudila rétorika „boje s globálním oteplováním“, která si však se zbytkem článku značně protiřečí. Pro pozorného čtenáře nabízíme pár podnětů k zamyšlení:

Vzhledem k tomu, že za uplynulý milion let prošla Země sérií dob ledových a meziledových, je označení drobné teplotní fluktuace v posledním století za nejextrémnější změny evidentně nepravdivé a účelově nadsazené.

Nedaleko od sebe se tu vyskytují tvrzení:1) vztah mezi změnami klimatu a vývojem naší civilizace v posledním století nebyl zaznamenán a průmyslové civilizace jsou odolnější, 2) právě změny teploty nás ohrožují ze všeho nejvíce a je třeba proti nim bojovat. Tato tvrzení jsou v jasném rozporu. Dále, tvrzení, že produkce potravin začne klesat při zvýšení teploty o více než 3 stupně Celsia, není podloženo žádným důkazem a naopak celý zbylý článek pojednává o tom, že starověké civilizace poškodilo sucho, které nastalo v důsledku SNÍŽENÍ teploty, které snížilo odpar z vodních ploch a zmenšilo množství srážek, což dokládá řadou pečlivě provedených studií.

Jistě, za určitých okolností může vzestup teploty napáchat škody. Například po poslední době ledové zapříčinil vyhynutí mamutů a srstnatých nosorožců, umožnil rozšíření nepůvodních živočišných a rostlinných druhů daleko na sever a pomohl rozvoji zvláště nebezpečného, agresivního druhu, homo sapiens, na všech kontinentech…