Způsobuje radioaktivita rakovinu?

Nejbáječnější vlastností vědy a opravdových vědců je pochybování. Věda je založena na prověřování, ověřování, pochybnostech a jejich vyvracení, na důkazech. Na otázku v nadpisu zřejmě každý laik odpoví „ano“, protože je to tak tradováno po desetiletí. Nic ale není jenom černé nebo jenom bílé. Podívejme se na zajímavý rozhovor vědců, který pro nás zaznamenal Rod Adams, americký odborník na jadernou energii s bohatými zkušenostmi v oboru malých reaktorů a jaderných pohonů, zakladatel https://atomicinsights.com a Adams Atomic Engines, Inc. a popularizátor vědy.

„Jedna z výhod mých dlouholetých aktivit na internetu jako popularizátora jaderné vědy a techniky je, že často mohu být účastníkem diskuze mezi talentovanými, vysoce kvalifikovanými profesionály, o informacích, které se nedostanou k širšímu publiku. Tyto informace nejsou tajné, ale lidé, kteří jim rozumějí, často neumějí předat své znalosti mimo úzký okruh specialistů. Umějí to v odborných článcích a publikacích, které však končí jen ve vědeckých knihovnách. Dva z mých kolegů takto vedli na internetu diskuzi o zdravotních účincích radiace. S jejich svolením se o ni podělím,“ říká Rod Adams.

Rozhovor spolu vedou Dr. George Stanford, specialista na sodíkem chlazené rychlé reaktory z Argonne National Laboratory, a Dr. Jerry Cuttler z Technion, z Izraelského institutu technologie, který více než 15 let studoval zdravotní efekty nízkých dávek záření.

Dr. Stanford: Máte, samozřejmě, pravdu, když hovoříte o přínosech malých dávek záření. Ale co masivní dávky, blízké dávkám smrtelným? Nemám snad pravdu, že po velkém ozáření může později u člověka propuknout rakovina? Mám známého (dnes už je mu 80 let), který jako teenager dostal sérii opravdu znepokojivě vysokých radiačních dávek k léčbě akné, a před 5 nebo 10 lety se u něj objevila rakovinu prsu. Vím, že jeden případ není nic, ale snad se můžu zeptat. Na druhou stranu mám jiného známého, který v padesátých letech dostal dávku 1,9 Sv a dodnes je úplně zdravý, je mu přes devadesát…

Dr. Cuttler: Téměř všechny změny DNA jsou spontánní a endogenní. Těm, které by potenciálně vedly k rakovinnému bujení, většinou zabrání antioxidanty a další obranné prostředky. Většinu změn DNA opravují vlastní obranné mechanizmy buňky. Téměř všechny buňky se změnami DNA, které nebyly opraveny, spáchají sebevraždu (apoptóza buněk - pozn. redakce) nebo je zlikvidují různé obrany. Mutované buňky, které se nakonec vyvinou v rakovinné buňky, jsou většinou usmrceny imunitním systémem.

Hlavním pozitivním účinkem záření je aktivace obrany. Nízké radiační dávky stimulují všechny obranné prostředky a snižují výskyt rakoviny. Vysoké dávky mají opačný účinek.

Záření mění DNA, ale tento účinek je obvykle malý ve srovnání se spontánní rychlostí změn DNA. Uvažujme, zda „existuje šance“, že se rakovina může vyvinout v důsledku pozměnění DNA téměř smrtící dávkou záření. Wade Allison poukazuje na to, že radiační léčba nádorů a následné pooperační ozařování zasáhne velké množství zdravé tkáně (a také orgánů). Např. při 2 Gy každý den po dobu 4 týdnů to činí 200 × 5 × 4 = 40 Gy za měsíc. V této zasažené zdravé tkáni je mnoho buněk (cca 10⁹ na gram) a tyto tkáně se zotavují. Tyto ozářené oblasti se nestávají rakovinou. (Pozn. red.: Wade Allison je emeritní profesor fyziky v Oxfordu, napsal několik knih, např. Radiation and Reason, Nuclear is for Life - což je široká studie oponující odmítání jádra a dokladující prospěšnost záření pro život.)

Dr. Stanford: Ale toto je poprvé, co vidím tvrzení, že z téměř smrtící dávky nikdy neexistuje dlouhodobý důsledek - pokud to takto říkáte. Domnívám se, že by bylo obtížné to dokázat, protože lidé, kteří podstupují radiační léčbu, jsou většinou v letech a pravděpodobně zemřou na něco jiného dřív, než by se jakákoli vyvolaná rakovina mohla rozvinout.

Dr. Cuttler: Asi jsem nebyl dostatečně srozumitelný. Zkusím to jinak. Neřekl jsem, že „dávka blízká smrtelné dávce nikdy nemá dlouhodobé následky“. Vaše první poznámka „Nemám snad pravdu, že po velkém ozáření může později u člověka propuknout rakovina?“ spojuje ionizující záření se zvýšeným rizikem rakoviny. To je to, co Hermann Muller zkoušel studovat na drozofilách (octomilky, pozn. red.) a co tvrdil ve své nobelovské přednášce. To je to, co dělají všichni odpůrci jádra. Spojují záření s rakovinou, aby dosáhli zavření jaderných elektráren a zabránili stavbě nových. Chtěl jsem zdůraznit, že záření má nepřímý efekt na výskyt rakoviny. Rakovina se začíná rozvíjet s vysokým počtem změn DNA, které jsou téměř vždy spontánní, endogenní (vnitřní) - vizte zde (https://atomicinsights.com/wp-content/uploads/Billen-1990_SpontaneousDNAdamage-RadProt.pdf). Průměrný zdravý člověk má velmi silný obranný systém, který:
1) brání poškození DNA,
2) opravuje poškození DNA a
3) odstraňuje poškozené nebo zmutované buňky včetně rakovinných.
Rakovina se rozvine tehdy, když tento obranný systém selže. Účinnost obrany se snižuje s věkem. Ionizující záření principiálně působí na naše obrany: nízké radiační dávky stimulují všechny obranné mechanizmy, které pak snižují incidenci rakoviny. Vysoké dávky mají opačný efekt.

Wade Allison je expert na lékařskou radiační fyziku. Jeho kniha z roku 2009 Radiation and Reason přináší velmi důležité faktické informace o jednorázové radiační dávce (kapitola 6) a opakovaných radiačních dávkách (kapitola 7). V diskuzi o radioterapii rakoviny uvádí, že standardní ozařování zasahuje i zdravou tkáň kolem tumoru. Tato tkáň obdrží mnoho frakcí téměř smrtelné dávky - např. při rakovině prsu 16 frakcí po 2,7 Gy (43,2Gy); při rakovině prostaty 39 frakcí po 2 Gy (78 Gy). (Pozn. red.: jako smrtelná se velmi zjednodušeně a nepřesně uvádí celotělová dávka 5 Gy a více.) Jednotlivé frakce se dávají 5 × týdně. Jednodenní přestávka umožní opravu a uzdravení zdravé tkáně před další frakcí. Ozářená zdravá tkáň obnoví svou funkci, jen tam zůstane jizva. Ve studii na 20 871 pacientkách s rakovinou prsu byl významný vzrůst úmrtí na srdeční choroby po 15 a více letech u žen, které prodělaly radioterapii levého prsu, v porovnání s těmi, které měly ozařován pravý prs.

Radiační dávky používané v radioterapii jsou vysoké a lze očekávat, že kromě léčby dotčené rakoviny by záření samotné mělo příležitostně vyvolat nové onemocnění. K tomu je v zásadě k dispozici dostatek údajů, protože počet léčených pacientů je velmi vysoký. Jiné vlivy však takové studie ztěžují. I když lze tvrdit, že toto radiační poškození může nakonec vést k rakovině, neexistuje žádný solidní důkaz, že by k tomu skutečně došlo. Proto jsem uvedl, že tyto ozařované oblasti se nestávají rakovinou. Vrátím se tedy k tomu, co mi vysvětlil Myron Pollycove: „Radiace působí na naše obrany, které nás chrání před rakovinou“.

Pokud máme velkou, téměř smrtelnou dávkou, ozářené celé tělo, pak mluvíme o akutním radiačním syndromu, ne o rakovině. Vzpomeňme na 134 černobylských hasičů hospitalizovaných pro akutní radiační syndrom. 28 jich zemřelo do jednoho měsíce, 106 se uzdravilo. Během dalších 20 let z nich přibližně 20 dalších zemřelo. Profesor Jaworowski ukazuje, že to je normální mortalita v této skupině, kolem 1 % ročně. Většinu případů způsobily choroby navázané na jejich životní styl. Jeden nebo dva případy byly rakoviny, ale pravděpodobně byly způsobené jinými faktory než ozářením před dvaceti lety.

Abych to shrnul: máme obrovské množství dat od pacientů léčených radioterapií. Existují dlouhodobé následky - zjizvení. Kde jsou údaje o nových rakovinách?

K diskuzi se připojili další profesionálové:

Craig Schumacher: Se všemi daty a výsledky, které jsou nyní k dispozici z radiační terapie, je už jistě dostatek důkazů pro vyvrácení LNT (pozn. red.: hypotéza o bezprahovosti  účinků radiačních dávek) a podobných hypotéz. Proč se to ignoruje?

DV82XL: Bohužel, tady funguje „Hlava 22“, protože žádná studie nemůže potvrdit absenci efektu. Lze tvrdit pouze to, že pokud existuje riziko rakoviny způsobené ozářením nízkou dávkou, je riziko příliš malé na to, aby ho bylo možné pomocí použitých metod detekovat. Právě tento malý kousek nejistoty je kořenem paralýzy, která udržuje LNT naživu.

Rod Adams: Proto je obvinění, že záření způsobuje rakovinu, tak účinně zvoleným argumentem antinukleárních aktivistů. Neexistuje způsob, jak spojit jakoukoli konkrétní rakovinu s jakýmkoli konkrétním vlivem. Jediné, co můžete udělat, je studovat dostatečně velkou populaci, která byla vystavena dostatečnému záření, aby byla průkazná dlouhodobá statistika.

Takto jsme nakonec dokázali nejrozumnějším lidem prokázat, jak souvisí kouření cigaret nebo konzumace velkého množství alkoholu s pravděpodobností onemocnění rakovinou. I toto spojení je slabé a má hodně co do činění s velikostí a rozložením dávek.

Nejcitovanější studií ve spojení s radiací je životní studie obětí Hirošimy a Nagasaki. Jedinými částmi této populace, které vykazují celkové zvýšení rizika rakoviny, jsou ty, které dostávaly velmi vysoké, dávky ve velmi krátké době v míře, která překonala jejich obranu. Neexistuje žádný důkaz o zvýšení míry rakoviny u kompletních organismů v důsledku mírných nebo nízkých dávek, které vyvolávají účinky poškození DNA o několik řádů nižší než všechny ostatní přirozeně se vyskytující vlivy, které způsobují podobné poškození DNA.

DV82XL: Souhlasím obecně, nicméně to, co jsem napsal, stále platí - žádná studie nemůže prokázat neexistenci efektu. A bohužel se tím musíme zabývat. Nicméně, jak jsem také psal, existuje dostatečný důkaz, že vysoká expozice ionizujícímu záření zvyšuje šanci, že člověk dostane rakovinu, takže potenciální účinek nelze vyloučit nikdy.

Atomikrabbit: Hypotéza LNT je úhelným kamenem všech protijaderníků. Rozbij ji, a celá jejich prohnilá struktura spadne. Naneštěstí je zde populace příživníků, kteří se nebudou chtít vzdát, protože by se stali nezaměstnanými.

James Greenidge: Víš, jaderná energie by se nemusela za každou cenu snažit přesvědčovat, jak málo je záření nebezpečné, aby se ospravedlnilo její použití. V broskvích a jablkách je taky obsažen ve stopovém množství přírodní arzén, který - jistěže ano, musí mít vliv na naše zdraví v nějakém nejmenším možném stupni. Ale chystáme se zavřít sady, protože v ovoci je malá stopa něčeho, co pro nás není dobré? Mám lepší nápad - pro relativizaci vůči veřejnosti upravme stopy zdravotních účinků škodlivých prvků v „přírodních“ potravinách na stejné standardy, jaké požadujeme u záření. Laici si to přeberou, k tomu není nutný žádný doktorát!

John Englert: Co třeba požadovat, aby uhelné elektrárny dodržely striktně obsah radionuklidů, které zbývají v prachu a popelu? Nebo udělat pravidlo, že těžaři a dodavatelé zemního plynu musejí skladovat jejich produkt tak dlouho, dokud se nerozpadne veškerý radon?

DV82XL: Otázka v prvním postu zněla: Způsobuje záření opravdu rakovinu? Odpověď je, že zvyšuje pravděpodobnost. A to je hlavní problém. Nelze říci, že dávka x ionizujícího záření způsobí rakovinu na hladině spolehlivosti té a té, nicméně jasně existují data, která ukazují, že výskyt rakoviny se po významné expozici zvyšuje. A rychlé vyhledání pomocí Google odhalí spoustu výzkumů, které ukazují, že existují důkazy o rakovinách vyvolaných radioterapií, i když se zdá, že riziko je maximálně vyváženo přínosy. O mechanismu pro zářením indukovanou rakovinu nepanuje shoda, takže jediným spolehlivým měřítkem rizika v tomto bodě je statistika, a ta je bohužel v tomto případě trochu tupým nástrojem. Je to proto, že je obtížné vyloučit jiné matoucí proměnné, zejména individuální citlivost. Proto musíme být opatrní, abychom nespadli do stejného typu myšlení, které řídí hypotézu LNT, ale v opačném směru. Zatímco někteří jedinci mohou být po expozici vysoké dávce bez jakýchkoliv následků, důkazy naznačují, že u jiných se vyvine rakovina. V tomto bodě si tedy nemyslím, že by bylo užitečné zpochybnit existenci karcinogenního účinku z expozice ionizujícímu záření, i když se jistě můžeme bavit o stupni účinku.

Jason Kobos: Nepřestávám se divit, jak drobné slovíčkaření v jednoduché větě může způsobit tolik strachu. Záření může způsobit rakovinu. Záření způsobuje rakovinu. Druhá věta je hlavním důvodem pro požadavek „absolutní“ bezpečnosti reaktorů.

Jerry Cuttler: Přečtěte si článek Nuclear Energy and Health zde: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2664640/pdf/drp-07-052.pdf
http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2664640/
Abstrakt: Očekává se, že v dohledné budoucnosti vzroste celosvětová potřeba energie, ale zásoby paliva jsou omezené. Jaderné reaktory by mohly dodávat velkou část energetické poptávky bezpečným a udržitelným způsobem, kdyby nebylo strachu z možného úniku radioaktivity. Takové úniky by pravděpodobně znamenaly nízkou dávku záření v rozsahu přirozeně se vyskytujícího záření, na které je život na Zemi zvyklý. Vyhodnocují se studie skutečných účinků na zdraví po expozicích, zejména rakoviny štítné žlázy, je vysvětlena radiační hormeze, která poukazuje na to, že se očekávají příznivé účinky po nízké dávce, protože jsou stimulovány ochranné reakce proti stresu. Představa, že žádné množství záření není dostatečně malé na to, aby bylo neškodné a že jaderná havárie by mohla zabít stovky tisíc, je zpochybněno na základě zkušeností: více než jedno století s používáním záření a radionuklidů a šest desetiletí s reaktory. Má-li jaderná energie hrát významnou roli při plnění budoucích potřeb, musí regulační orgány prozkoumat vědecké důkazy a sdělit skutečné účinky jaderného záření na zdraví. Negativní obrazy a důsledky zdravotních rizik vyplývající z nevědecké extrapolace škodlivých účinků vysokých dávek musí být rozptýleny.

Sam B: Záření je léčivý prostředek a jako mnoho jiných léků může mít neblahé následky při předávkování. Pro jiné léky nebo prostředky poškozující životní prostředí se hypotéza LNT nepoužívá. Experimentální data hypotézu LNT nepotvrzují, tudíž LNT je aplikovaná nevědecky, svévolně a politicky. Jasný dvojí standard.

Zdroj: https://atomicinsights.com/does-radiation-really-cause-cancer-conversation-among-professionals/