Budoucnost energetiky podle profesora Smila

Pokud jde o předpovídání megatrendů v oblasti lidské civilizace, je Václav Smil již dlouho favoritem. Václav Smil je ekolog českého původu (nar. 1943 v Plzni), který se po okupaci Československa v roce 1968 přestěhoval do Kanady. Po své sedmdesátce se stále zabývá životním prostředím a energetikou a s velkou aktivitou píše. V posledních letech si získal nové příznivce, a to díky Billu Gatesovi, který ho považuje za vynikající zdroj nových informací. Václav Smil ve své knize „Energy and Civilisation“ popisuje, jak pokrok v energetických technologiích – od ohně po soumary a od slunečních panelů k vodíkové bombě – inicioval a podporoval pokrok lidstva. Nikdy ale netvrdí, že je cokoliv předem určeno.  Největší volbou, před kterou dnes lidstvo stojí, je „epochální přechod“ od fosilních paliv. Tato paliva umožnila dvousetletou industrializaci a urbanizaci, ale jejich emise nyní ohrožují Zemi  klimatickou katastrofou.

Svět je zaplaven  ekopesimisty, kteří se domnívají, že závislost lidí na fosilních palivech ničí planetu. V opozici k nim zase existují superoptimisté, kteří věří, že budoucnost Země je zajištěna díky tomu, že Homo sapiens vždy uplatní svou vynalézavost jak se vyhnout katastrofám například objevem nových technologií nebo materiálů. Smil nepatří ani do jednoho z uvedených táborů. Vidí sice úkol, ale odmítá predikovat výsledek. Domnívá se, že přeměna energie je „univerzální měnou“ naší planety, která začíná fotosyntézou, měnící sluneční záření na biomasu.

Přeměny energie mění svět

Lidské civilizace se rozvíjely a rostly díky tomu, že vždy našly lepší způsoby přeměny energie pro zajištění svých potřeb. Lidské svaly mohou poskytnout asi 100 wattů energie. První vodní kola pro zavlažování a mletí obilí dala k dispozici 500 W a první parní stroje Jamese Watta dokonce 100 000 W. Ani to však není příliš mnoho ve srovnání s parními turbínami, které v moderních elektrárnách vyrábějí miliardy wattů elektřiny. Uvedené přeměny energie vždy  změnily svět. Například v zemědělství USA se mezi roky 1800 až 1900 zvýšila produkce potravin více než dvacetinásobně - díky přechodu od používání srpů ke kombajnům.

Energie je příliš laciná

S rozvojem způsobů efektivnějšího získávání energie se energie stala levnější. Svíčka přeměňuje spalováním 0,01 % energie na světlo. Moderní elektrické žárovky jsou tisíckrát  účinnější. Lidé si dnes stěžují na vysoké platby za elektřinu. Smil ale uvádí, že v roce 2000 stál jeden lumen světla v Británii pouze 0,01 % ve srovnání s rokem 1500 a asi 1 % ve srovnání s rokem 1900.  Při čtení takových faktů je snadné stát se technooptimistou. K nim ale Smil nepatří. Laciná energie umožňuje, aby se jí používalo stále více, což často vede k absurdním důsledkům. Jaký má například smysl, když desítky milionů lidí využívají interkontinentální lety k pobytu na jižních plážích, aby zde rychleji získali rakovinu kůže? Iluzorní je i myšlenka, že díky levné energii ušetříme čas nebo že její větší spotřeba vytváří lepší společnost. „Větší spotřeba energie sama o sobě negarantuje nic jiného, než že jejím důsledkem je větší ekologické zatížení planety“, říká Smil.

Civilizace je příliš energeticky náročná

Smil dnes nepochybuje o tom, že se svět stále více blíží ke kritické křižovatce. V příštích několika desetiletích se lidstvo bude chtít zbavovat fosilních paliv a vydá se na bezprecedentní hledání nového energetického systému, který by zajistil dlouhodobé přežití naší vysoce energeticky náročné civilizace.

Jaké  jsou možnosti? Jádro a OZE

Nejdříve se bude muset svět  vrátit k výstavbě jaderných elektráren a dosáhnout průlomu v laciném způsobu skladování elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie (OZE). Vůbec zde neplatí „buď to nebo ono“, protože bude třeba obojí. Podle Smila to bude román na pokračování. Autor svou knihu končí spíše otázkami než odpověďmi. Vše může skončit maltuziánskou tragédií, jak ji vidí systémový teoretik Geoffrey West, který se domnívá, že inovace nemohou udržet krok s růstem počtu obyvatel. Stejně tak to ale může skončit triumfem, protože inovace budou před různými katastrofami stále v předstihu. Smil končí své úvahy tím, že jedinou jistotou je to, že možnosti úspěchu zůstávají stále nejisté. Před lidstvem je mnoho práce. Spalování uhlí, které kdysi iniciovalo prosperitu, se dnes stává prokletím. Jsou lidé připraveni zakázat tuto černou hmotu? Někteří se domnívají, že ano. Například minulý viceprezident USA, Al Gore,  předložil nedávno překvapivě optimistický rozbor potenciálu OZE, které by měly nahradit fosilní paliva. Gore předpokládá, že se USA připojí k Pařížské klimatické dohodě navzdory zápornému názoru prezidenta Donalda Trumpa.

Nic není předem jasné

Čtení Smilových knih nutí k přemýšlení. Z technologického hlediska jsou řešení schůdná, z politického hlediska je to ale mnohem složitější. V americké společnosti je mnoho osobností a institucí, včetně Bílého domu, které budou co nejdéle oddalovat potřebná rozhodnutí. V knihách „Behind the Carbon Curtain“ od Jeffrey Lockwooda a „Climate of Capitulation“ od Vivian Thomson, se konstatuje, že se objevují snahy o to, aby se rozhodování přeneslo na politiky z jednotlivých států Unie, kde „uhelné peníze hovoří velmi hlasitě“. Lockwood, který vyučuje environmentální etiku, uvádí, že jeden z vědců byl vyloučen z akademického života jenom proto, že zpochybňoval ujišťování uhelné společnosti, že její aktivity jsou z hlediska kvality podzemních vod zcela bezpečné. Thomsonová zase uváděla podrobnosti o korupci v regulačním ekologickém orgánu ve Virginii, jak rozhodování o čistotě ovzduší naráželo na odpor lobbistů z průmyslu fosilních paliv. Ve srovnání s článkem Václava Smila se mohou protikladné přístupy zdát jako málo významné. Skutečné poučení z knihy Václava Smila není ale takové, že by podporovatelé fosilních paliv mohli být historií zavrženi, ale že by v rozporu se zdravým rozumem mohli dokonce i vyhrát.

A svět staví jaderné elektrárny

V roce 2016 bylo spuštěno 10 nových jaderných bloků s celkovým výkonem přes 9 500 MW, v roce 2017 se k síti připojily čtyři o celkovém výkonu 3 305 MW, v roce 2018 by mělo zahájit provoz 17 nových jaderných bloků o instalovaném výkonu 19 668 MW. Čínský Tchaj-šan bude prvním reaktorem EPR z dílny francouzské Arevy. Stejný se totiž staví se zpožděním ve francouzském Flamanville i ve finském Olkiluotu (připojení k síti plánováno v prosinci 2018) a dva další mají nově vyrůst v lokalitě Hinkley Point ve Velké Británii. Premiéru by měl mít dále reaktor AP1000 od společnosti Westinghouse - dva bloky plánuje připojit Čína v Sanmen a dva v Chaj-jang. V Kalpakkam v Indii se plánuje spuštění rychlého sodíkem chlazeného množivého reaktoru PFBR. A uvidíme, jak si povede dokončovaný 3. blok JE Mochovce na Slovensku. Ve výstavbě je aktuálně 59 nových reaktorů s celkovou instalovanou kapacitou 60 366 MW, celosvětově funguje 448 energetických reaktorů, více než 200 reaktorů experimentálních a školních a více než 200 reaktorů pohánějících ledoborce, ponorky a letadlové lodě.

Zdroje: Fred Pearce: Energy´s deadly race: New Scientist, 2017, č. 3144, s. 46 – 47

a http://www.allforpower.cz/clanek/v-lon...ry-letos-se-ocekava-spusteni-sedmnacti/