Stereotyp fyziky jako předmětu pro kluky dostal v letošním ročníku soutěže „Vím proč“ pořádně na frak – hlavní kategorii základních a středních škol ovládly šikovné dívky, které obsadily hned pět z celkem šesti medailových pozic. Odborná porota tentokrát za nejpovedenější videa fyzikálních pokusů přiklepla 200 tisíc korun pražskému Gymnáziu Opatov a Gymnáziu Broumov.

Vyřešit technický problém bez použití speciálních pomůcek. Takový byl hlavní úkol finálového kola premiérového ročníku Technické olympiády, kterou pro žáky jihočeských základních škol připravila Střední průmyslová škola strojní a elektrotechnická z Českých Budějovic ve spolupráci s Katedrou fyziky a techniky Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity. Hlavní myšlenkou bylo odhalit mezi absolventy základní školní docházky technické talenty a podnítit jejich zájem o studium technicky zaměřených škol.

V rámci spolupráce na vývoji jaderné elektrárny nové generace založené na technologii rychlého reaktoru chlazeného olovem (LFR) dokončily společnosti Ansaldo Nucleare a Westinghouse první testovací kampaň v zařízení pro pasivní odvod tepla (PHRF) v zařízení Ansaldo ve Wolverhamptonu ve Velké Británii.

Jednu nebo dvě hodiny po západu slunce a nebo před východem slunce můžete v příštích několika měsících spatřit na severní obloze severní polokoule éterické modré, stříbrné nebo zlaté pruhy. Tyto podivně vypadající útvary na obloze, nazývané noctilucent clouds (což v latině znamená "noční zářící" mraky) nebo NLC, nebo "polární mezosférická oblaka" jsou nejvyššími, nejsuššími, nejchladnějšími a nejvzácnějšími mraky na Zemi. Zabývala se jimi studie z roku 2018.

Čtyřicítka studentů ze třinácti českých středních škol a gymnázií absolvovala těsně před prázdninami svou první „maturitu“.  Znalostním testem středoškoláci ukončili třídenní odbornou stáž Skupiny ČEZ v Jaderné elektrárně Temelín. V Temelíně šlo letos už o třetí kolo Jaderné maturity. Letos si netradiční diplom z Temelína odnesla celkově více než stovka studentů.

Země by možná už ani neměla existovat. Oběžné dráhy planet vnitřní Sluneční soustavy – Merkuru, Venuše, Země a Marsu – jsou chaotické a matematické modely naznačují, že tyto tzv. vnitřní planety by do sebe měly narazit. Ale nestalo se. Jak to, že jsme se ve Sluneční soustavě po miliardy let vyhnuli planetárním kolizím?