Nastává opravdu konec ropy?

Nedávno ve Třípólu vyšel článek Kdy nastal konec ropy?(http://3pol.cz/1306‑kdy‑nastal‑konec‑ropy) Hrozí nám skutečně, že její produkce narazila na strop a není schopna reagovat na poptávku? Názor, že nám ta či ona surovina brzy dojde, se v různých variacích stále vrací. A zdaleka nejde pouze o ropu. Stačí se podívat na potraviny. Kolik let a měsíců uběhlo od doby, kdy se zdražilo máslo, a objevovaly se články, že máslo již nikdy nebude levné? Totéž vajíčka, pečivo a prakticky všechny potraviny. Jiný příklad – domy, byty. Ceny nemovitostí rostly i o desítky procent ročně. Slýchali jsme, že ceny bytů budou neustále růst a dolů nepůjdou, a přitom poslední roky ceny klesají. Jistě, nemovitosti nebo potraviny jsou ve své podstatě obnovitelné, na rozdíl od ropy. Nicméně se domnívám, že důvody pro negativní zprávy o zdražování potravin nebo bytů mají stejné příčiny jako zprávy o zvyšování cen ropy. Jednou z nich je extrapolace krátkodobých trendů, kdy se vychází pouze z krátké doby, při které docházelo k růstu cen. Pak nám vyjde, že ceny budou stále růst a bude hůř…

Dolar ztrácí dech

Ale zpět k ropě. Důležitou věcí, která zkresluje globální ceny ropy, je uvádění cen v amerických dolarech. Jeden příklad za všechny. V polovině roku 2008 vyskočila cena ropy až k rekordním 140 USD za barel. V té době byl zároveň dolar rekordně levný, dal se pořídit za necelých 15 Kč. Poté na konci roku cena ropy klesla až na 40 dolarů za barel a dolar stál přes 20 korun. Cena ropy v jiných měnách nevzrostla o tolik jako v případě dolaru. Objektivně je třeba zmínit, že na vzájemné kurzy měn i cen ropy má vliv mnoho dalších faktorů – od spekulací na trhu přes spotřebitelskou důvěru až po stav jednotlivých ekonomik.

Souvisí cena ropy s recesí?

Korelace dvou veličin neznamená, že jedna z nich je příčinou a druhá následkem. V době krize klesá důvěra v ekonomiku, v hodnotu peněz. Lidé se obávají, že přijdou o své úspory a hledají „bezpečný přístav“. Tím je například zlato, které má v dobách krize vysokou cenu. Podobně rostou ceny i dalších surovin nebo nemovitostí. Investoři se zbavují peněz a investují do méně rizikových oblastí. Mnoho krizí je způsobeno „přehřátím ekonomiky“, „žitím na dluh“, kdy je v ekonomice mnoho peněz a nedostatek zdrojů. Dochází tak k růstům platů zaměstnanců, kterých je málo, a kteří jsou přepláceni, dochází k nárůstu spotřebitelských cen atd. Je správné hledat příčiny krizí v cenách ropy, nebo je to jen jeden z průvodních jevů?

Těžba ropy roste

Mezinárodní energetická agentura (EIA) uvádí, že zatímco průměrná produkce ropy v roce 2005 byla 84, 4 milionu barelů za den, v roce 2011 byla již 87,4 milionů barelů za den. Ve druhém čtvrtletí roku 2012 byla denní těžba rekordních téměř 88,7 milionu barelů za den.

Války a konflikty

Cenu ropy a těžbu výrazně ovlivňuje i politická situace v regionech. Především válka v Iráku nebo v Lybii, embargo uvalené na Írán, nepokoje v Nigérii, politická situace ve Venezuele, v Sýrii nebo Egyptě. Například těžba v Libyi ve 3. čtvrtletí 2011 klesla na pouhých 65,5 tisíc barelů za den, přitom o rok dříve byla ve výši téměř 1,8 milionu barelů za den.

Roste a padá ekonomika s ropou?

Pokud dojde k rychlému růstu cen nějaké komodity z důvodu růstu poptávky, finance se v dobře fungující ekonomice neztratí. Podniky (nebo jejich vlastníci) tento zisk dále využijí na investice do růstu výrobních kapacit (např. průzkumu nových ložisek), investují do jiných oborů nebo ho využijí k osobní spotřebě. Jednoduše řečeno, místo spotřebitele v Americe si nový automobil nebo televizi koupí někdo v Rusku nebo v Saúdské Arábii. Změna orientace ekonomiky chvíli trvá, a proto může docházet k různým negativním jevům, jako například ke krachům podniků a z toho vyplývajícího růstu nezaměstnanosti, tak jak tomu bylo při změně orientace československé ekonomiky po roce 1989.

Ropa je nahraditelná

Ani my jako spotřebitelé ropy nemusíme sedět na místě a sledovat, jak naše peníze odtékají pryč. Téměř ve všech oborech lze ropu nahradit nebo její spotřebu významně omezit. V některých případech náhrada přináší i další výhody (ekologie, komfort). Jindy je náhrada komplikovanější a neefektivní. V západních zemích je například populární vytápění pomocí topných olejů. Náhrada vytápění plynem, dřevem nebo elektrickou energií je určitě jednodušší než náhrada ropy v leteckém průmyslu. Stejně tak železnice, metro, tramvaje nebo trolejbusová doprava mohou nahradit část individuální automobilové dopravy nebo stávající naftové autobusy.Automobily a autobusy na zemní plyn (CNG) jsou na rozdíl od vozů na vodík využívanou alternativou. I elektromobily, skútry a elektrokola potkáváme stále častěji. Vysokorychlostní železnice zase dokáží efektivně nahradit leteckou dopravu do vzdálenosti cca 1000 km. I náhradou staršího automobilu novým ušetříme benzín. Díky moderním komunikačním technologiím lze zase snížit potřebu služebních cest.

Potřeba investic

Základním předpokladem pro omezení spotřeby ropy jsou investice. V západních zemích je stále dostatek kapitálu pro investice do zmiňovaných nových technologií a infrastruktury. Horší situace je v chudých zemích, kde zemědělec vlastnící malé pole a 50 let starý traktor prostě nemá finance na pořízení nového s menší spotřebou. Právě u chudých se krize a vysoká cena ropy projeví vždy nejvíce.

I bez ropy lze růst

Pro případ země, kde klesla spotřeba ropy a přitom vzrostla ekonomika, nemusíme chodit daleko. V České republice byla v roce 2011 nižší spotřeba ropy než v roce 2004 a přitom ekonomika rostla. Spotřebu mohlo pochopitelně ovlivnit více faktorů jako nižší spotřební daně v okolních zemích, které vedly řidiče k tankování v zahraničí, stejně jako přesun energeticky náročného průmyslu do jiných zemí.

Bez růstu spotřeby ropy může ekonomika růst, je však třeba investovat.

Nízké ceny, žádné investice

Náklady na výrobu lze rozdělit na variabilní a fixní. Variabilní náklady jsou vynakládány pouze při výrobě daného výrobku a jsou přímo úměrné výrobě. Fixní náklady jsou naopak vynaloženy jednorázově a jsou nezávislé na množství výroby. Fixním nákladem je stroj, elektrárna, těžební zařízení, rafinérie nebo náklady na průzkum. Naproti tomu variabilním nákladem je pracovní síla a běžné provozní náklady. Velmi často jsou fixní náklady tzv. utopenými náklady, které již byly vynaloženy a nelze je získat zpět. Protože je nelze získat zpět, vyplatí se produkovat i v případě, že celkové náklady přesahují prodejní cenu. To byl právě případ cen energií na počátku tohoto tisíciletí. Ceny energií byly nízké. Pokryly provoz, ale nebyly takové, aby se vyplatilo otevírat nová ložiska. Proto neměl smysl průzkum nových ložisek. Jak ceny energií postupně rostou, rozbíhá se hledání a otevírání nových ložisek a zároveň investice do alternativ.

Zdaleka se to netýká pouze ropy. Podobná situace je u všech surovin, energií nebo výroků.

Krize jsou a budou

Bohužel v reálném světě trvá rozšíření kapacit dlouhou dobu. Jak zmiňuje článek z Nature, u ropy je to 6–10 let, u jádra uplyne často i 20 let od rozhodnutí rozšířit výrobu po plné spuštění. Svou roli hraje mnoho vnějších faktorů, jako politické změny, ekonomické krize v jednotlivých zemích, války nebo přírodní katastrofy. Proto není možné předpovědět vývoj cen a poptávky pro příští měsíce, natož roky a desetiletí. Proto se budou ceny i v budoucnost měnit a vyloučit se nedá ani podobný cenový skok, jakého jsme byli svědky v posledním desetiletí nebo na přelomu 70. a 80. let.

Ropný zlom v Československu

Víte, že k tzv. ropnému zlomu došlo v Československu už v roce 1953? Jistě, u nás nikdy nebyla těžba ropy tak rozšířená, aby se o ní točily mnohasetdílné seriály. Přesto se domnívám, že informace o tom, kdy dojde ke světovému ropnému zlomu, je sice zajímavá, ale nemá na běžný život vliv. Přechod od ropy bude dlouhodobý a pozvolný asi jako přechod od černobílé televize k barevné, od gramofonů a magnetofonů k CD a mp3 přehrávačům. Přejde se pravděpodobně k mixu jiných technologií využívajících hlavně elektrickou energii. V některých případech se bude ropa používat ještě velmi dlouho (chemický průmysl, letecká doprava).

Vyřeší neviditelná ruka vše?

Mohlo by se zdát, že tzv. „neviditelná ruka trhu“ vyřeší vše a nemusíme se vůbec snažit něco změnit. To by byl však druhý extrém. Určitě nemá smysl ve velkém nasazovat technologie, které ještě nejsou připravené a jsou neefektivní. Příkladem jsou dotace na některé obnovitelné zdroje energie v ČR a EU. Peníze na jejich provoz by se daly vložit do výzkumu a infrastruktury stejně jako do kvalitních konvenčních zdrojů včetně jaderné energie. Nepopulárním, ale v konečném důsledku pozitivním krokem může být i zvýšení sazeb spotřebních daní na paliva, díky kterému obecně v Evropě jezdí úspornější automobily a výkyvy cen ropy pro konečné spotřebitele nejsou tak velké jako v USA. Proti krátkodobým cenovým šokům mohou zase pomoci větší strategické zásoby surovin. Čím lépe se připravíme, tím bezbolestnější bude přechod od ropy k jiným primárním zdrojům. Jinak se může stát, že země, které jsou dnes za námi, nás ekonomicky překonají.

---

Jak je vidět, o ropě se dá diskutovat dlouho, aniž by se dospělo k jednoznačnému závěru. Jde o do té míry zajímavé téma, že si určitě zaslouží diskuzi. Kdo z vás má chuť se do ní zapojit, neváhejte a napište nám svůj názor. Konec konců, jde o energetickou budoucnost nás všech… Zajímavé názory rádi zveřejníme.