Zakladatel autoprůmyslu v Čechách zemřel před osmdesáti lety

200 let textilnictví a 100 let autoprůmyslu. Tolik roků dávají myšlenky a činorodost Liebiegů lidem práci. Heslem Theodora Liebiega, zakladatele autoprůmyslu, bylo Prací ke slávě: „Per laborem ad honorem“. Theodor Freiherr (svobodný pán) von Liebieg (narozen 15. 6. 1872), vnuk zakladatele firmy „Johann Liebieg & Comp.“, dostal do vínku nejen šlechtický titul a rodinný podnik, ale i mimořádné schopnosti. Ty mu umožnily stát se tím, čím byl prakticky až do své smrti 23. 5. 1939. Jeden z nejvýznačnějších představitelů textilního průmyslu v Čechách i v Evropě, prezident Svazu německých průmyslníků, prezident Duchcovské uhelné společnosti, předseda správní rady akciové společnosti Liberecká pouliční dráha, české Union banky… motorista číslo jedna a zakladatel autoprůmyslu, zemřel před 80ti lety.

Dědeček Johann Liebieg

Abychom pochopili, jak silná byla vůle, která tohoto muže hnala vpřed, musíme se vrátit zpět v čase do Broumova roku 1802, kdy do rodiny soukenického mistra Adama Franze Thomase Liebiega přibyl syn Johann. Na sklonku roku 1818 pak přivedla cesta „na zkušenou“ soukenického tovaryše Liebiega po Brnu, Vídni a Praze do Liberce, tehdy nepříliš přitažlivého města s 9 000 obyvateli. Johann dal po krátkém působení u soukenických mistrů Franze Plischkeho a Ferdinanda Leubnera přednost podomnímu obchodu. Nabízel břitvy, rukavice, šle a jiné drobné zboží, zakoupené na velkých trzích v Lipsku a ve Frankfurtu. Tato činnost mu vynesla dostatečný kapitál na to, aby si mohl již po roce otevřít obchod se střižním zbožím na Staroměstském náměstí. Podnik to byl vskutku rodinný, neboť vedle bratra Franze, který vedl obchod v době jeho nepřítomnosti, získal ke spolupráci i sestru Pauline. „Gebrüder Liebieg“ prosperovali tak dobře, že v krátké době mohl Johann realizovat svou touhu nebýt pouze obchodníkem, nýbrž i sám vyrábět. Textilní stavy se rozeběhly nejprve v pronajatých prostorách lokálu na konci Vídeňské ulice a později, od roku 1828, v bývalé hraběcí manufaktuře v Josefinině údolí, kterou na tomto místě zřídil roku 1806 Christian Clam-Gallas. Po nezbytných úpravách původních budov nabrala výroba polovlněných a vlněných látek obrátky a Liebiegové vbrzku dodávali na trh zboží kvalitou srovnatelné s anglickým. Když v roce 1833 od firmy odešel Franz Liebieg, převzal obchodní vedení podniku Wenzel Dvorzak, manžel Pauline Liebiegové a vedl si ve své funkci velmi zdatně. Postupně byly založeny nové závody v údolích řek Kamenice a Jizery, ve Svárově, Haraticích, Radčicích, Železném Brodě a Jesenném. O Liebiegově všestranném podnikatelském duchu svědčí i to, že investoval nejen do textilních továren, ale také do důlního podnikání, výroby skla, do hutnictví a mnoha dalších oborů. Johann Liebieg zemřel roku 1870 jako příslušník stavu svobodných pánů, do kterého byl císařem povýšen tři roky před svou smrtí.

Otec Theodor Liebieg

Vedení továren se ujali Theodor a Heinrich, mladší synové Johanna Liebiega z prvního manželství, zatímco nejstarší Johann se plně věnoval správě vídeňského domu Liebiegů. Tíha vedení podniku spočívala především na bedrech Theodora, neboť Heinrich, známý sběratel a mecenáš umění, se pro špatný zdravotní stav nemohl do řízení aktivně zapojit. Pod jeho vedením, po překonání krize kolem roku 1873, vyrostla firma v jednu z největších v celé rakousko-uherské monarchii, když největší závody modernizoval, nerentabilní prodal a jiné naopak zakoupil. Nezanedbatelnou kapitálovou injekci včetně romantického zámečku a panství v Gondorfu na Mosele přinesl rodině také sňatek Theodora s Hyacintou Angelikou Clemensovou, pocházející ze zámožné bankéřské rodiny. Ve svých jedenapadesáti letech však Theodor Liebieg náhle umírá a odpovědnost za řízení více než čtrnácti podniků padá na jeho syna, Theodora Liebiega ml., muže, o němž byla řeč již v úvodu. Nejstarší z pěti sourozenců převzal v roce 1891 jako osmnáctiletý mladík celkové vedení podniku, v čemž mu pomáhali oba otcovi švagři Leo a Gisbert Clemensové. Po dokončení studia práv se k nim připojil také jeho bratr dr. Gisbert Liebieg, později působící ve Vídni.

Zakladatel autoprůmyslu

Roku 1901 vstoupil Theodor do manželského svazku s Marií Idou Blaschkovou, dcerou šéfa firmy Franz Schmitt v Českém Dubu, ženou inteligentní a vzdělanou, s níž podnikl tehdy jistě nevšední svatební cestu po Evropě – totiž automobilem. Náš baron, nadšený propagátor motoristického sportu, člen direktoria Rakouského automobilového klubu a od roku 1906 také předseda liberecké pobočky, byl ve své době uznávaným automobilistou i mimo svoji vlast. Z vášnivé posedlosti „kočáry bez koní“ ho usvědčuje nejen řada sportovních úspěchů, ale i množství automobilů různých značek, které vlastnil mezi lety 1894 – 1906.

První vůz v Čechách

Po dědečkovi měl vřelý vztah k technickým novinkám, což nakonec do značné míry ovlivnilo jeho životní dráhu. Už roku 1893 si pořídil Benzův automobil Victoria, což byl teprve třetí vůz v habsburské monarchii a první v Čechách. Jeho řidičský průkaz se stal vůbec prvním a za dálkovou jízdu mezi Libercem a Gondorfem získal titul „pionýr motorismu“. Baron se pravidelně účastnil automobilových závodů, přispěl ke vzniku kopřivnické automobilky 1897 (v roce 1898 se zasloužil o dodávku motoru Benz do prvního rakousko-uherského automobilu NW Praesident) a nechal si zde vyrobit první závodní speciál NW 12. Oba vozy jsou dnes vystaveny v Národním technickém muzeu Praha (NTM).

První továrna na automobily v Čechách

Nesměl by to však být Liebieg, aby se spokojil s pouhým „jak to dělají jiní“. Obdobně jako jeho děd toužil po tom, aby mohl vyrábět, k čemuž ho kromě motoristického nadšení vedly nepochybně dobré obchodní důvody. Spolu s textilními průmyslníky W. Ginzkeyem z Vratislavic nad Nisou u Liberce a O. Klingerem ml. z Nového Města pod Smrkem byl jako hlavní iniciátor u zrodu Liberecké továrny automobilů – RAF (Reichenberger Automobil – Fabrik). Byl i členem správní rady firmy Laurin a Klement, která RAFku posléze odkoupila, aby výrobu automobilů v Liberci roku 1916 ukončila. Tuto etapu připomíná knížka Liberecká továrna na automobily vydaná loni a další exponáty NTM. Nadčasovost a prozíravost se nedá ani dnes Theodoru von Liebieghovi upřít.

Velké přátelství Theodora von Liebiega s Karlem Benzem je zadokumentováno na nejedné fotografii. Možná poslední je z roku 1934 zachycující Berthu Benzovou s Theodorem Liebiegem v Liberci, který v té době vlastnil sen nejednoho veteranisty, kompresorový Mercedes Benz typ 540 cabrio.

Svatopluk Holata

Poznámka redakce:

Autor článku Svatopluk Holata je autorem populární soutěže autoveteránů Dědeček automobil. Žije myšlenkou vybudovat ve Vratislavicích nad Nisou, v rodišti Ferdinanda Porscheho, obrovské muzeum autoveteránů, kde by se mohly pořádat například i autosalony.

Více zde: http://www.dedecek-automobil.cz/web/mobilemuzeumcr/index2.html