Náhrada zemního plynu – biometan a vodík?

Ozelenění a dekarbonizace českého plynárenství by měla být v budoucnu spojená především s biometanem a vodíkem. Většímu podílu biometanu aktuálně brání především zastaralá legislativa, do roku 2050 by však jeho podíl mohl narůst až na 40 %. V případě vodíku pak bude záležet zejména na jeho výrobě a na množství, které se bude moci vtlačovat do tuzemské plynárenské sítě. Spíše než stavba nových přepravních soustav bude ekonomicky výhodnější úprava stávajících.

České plynárenství se bude muset v příštích desetiletích vyrovnat s celou řadou výzev. Jednou z hlavních by přitom mělo být snižování emisí. Sloužit by k tomu měly zejména alternativy k současnému zemnímu plynu. V souvislosti s nízkoemisním plynárenstvím se přitom nejčastěji zmiňuje větší používání biometanu a jeho přenášení stávající plynárenskou sítí a také postupné přecházení na vodík. 

Biometan 

„V nejbližší budoucnosti vnímáme jako jednu z hlavních alternativ k zemnímu plynu jednoznačně biometan, který je možné získávat z bioplynových stanic a čistíren odpadních vod. Považujeme ho z hlediska nákladů za nákladově nejefektivnější, nejrozšířenější a nejudržitelnější, k čemuž jsme se na začátku prosince zavázali i podpisem tzv. Biometanové deklarace. Další možnou alternativou zemního plynu je pak bezesporu vodík,“ uvedl Hynek Faktor, ředitel společnosti Hutira green gas, která se zabývá technologiemi úpravy bioplynu na biometan a jeho následným vtláčením do plynárenské soustavy.

Tyto alternativy se již dostávají do povědomí, odborníci však uvádějí, že tendence k většímu ozelenění naráží hned na několik překážek. „Dosud byla hlavní překážkou legislativa – dlouho se rodící zákon o podporovaných zdrojích energie v nové podobě včetně návazných předpisů a nařízení,“ řekl místopředseda představenstva České bioplynové asociace Jan Matějka. Donedávna tkvěl problém i v tom, aby výroba bioplynu byla dostatečně ekonomicky efektivní. „Ovšem nyní, v období prudkého nárůstu cen energií, se zdá, že bude možné dosáhnout i kladných ekonomických výsledků bez výrazných dotací,“ doplnil. Lze čekat, že poptávka po tomto energetickém zdroji bude v nejbližších letech růst. „Z hlediska celé Evropy očekáváme do roku 2030 podíl biometanu okolo 8 %. Do roku 2050 lze pak očekávat postupný pokles poptávky po zemním plynu, v důsledku toho by tak měl výrazně narůst podíl biometanu. V horizontu následujících 30 let by mohl dosáhnout až 40 % z hlediska celkové poptávky po plynu,“ řekl Hynek Faktor.

Rostoucí podíl biometanu na spotřebě plynu odhaduje i Matějka. Ve střednědobém horizontu se bude podle něj pohybovat kolem 5 % až 7 % a postupně se bude zvyšovat. Podle místopředsedy představenstva České bioplynové asociace by další alternativou  mohl být metan vzniklý metanizací oxidu uhličitého, včetně využití syntetického plynu z plazmového zplyňování odpadů, což by vedlo k zásadnějšímu podílu obnovitelných a alternativních zdrojů na spotřebě plynu v roce 2050.  

Vodík 

Ekonomické překážky lze podle expertů aktuálně najít i v případě přechodu k vodíku. „Postupné nahrazování fosilního zemního plynu vodíkem vyžaduje vysoké investice z hlediska výrobních kapacit vodíku a úpravy stávajících plynárenských zařízení a systémů,“ řekl Juan Zamphiropolos, vedoucí oddělení Business Development společnosti EG.D. Zeleného vodíku je zároveň podle něj aktuálně nedostatek, proto se v krátkodobém a střednědobém horizontu uvažuje převážně o dekarbonizaci pomocí biometanu. 

Všechno jsou zatím jen odhady 

V případě vodíku bude z hlediska možného růstu poptávky po tomto energetickém zdroji záležet na celé řadě faktorů. Například na tom, jak rychle, a jak velké množství vodíku se bude přimíchávat do plynové soustavy. Nebo třeba kolik se nám vůbec bude dařit nízkoemisního vodíku vyrábět. V dlouhodobém měřítku by nicméně měl podle projektového manažera společnosti EG.D Tomáše Galíka hrát stále větší roli právě nízkoemisní vodík. Počítá s ním i Vodíková strategie ČR, podle které by se měl dostávat v nízkých koncentracích do přepravní soustavy již v období 2035 až 2040. To s sebou ponese také nutné změny týkající se stávající plynárenské infrastruktury. Studie European Hydrogen Backbone přitom ukazuje, že než budovat novou přepravní soustavu přímo na vodík, méně nákladné bude upravit tu stávající - a to až desetinásobně. Týkat se to bude zejména nadzemních komponent, jakými jsou třeba kompresory, čidla, případně i samotných plynovodů. Zmíněná studie zároveň počítá s tím, že v roce 2030 bude takto v Evropě předěláno až 11 600 km plynovodů, v roce 2040 pak už 39 700 km. 

Eurounijní taxonomie 

Úvahy EU zařadit plyn do tzv. taxonomie, čili označit jej za "zelený" zdroj, může znamenat v Česku pro plynárenství problémy, ne-li pohromu. Například za zelené bude Evropská komise považovat nové plynové zdroje jen k 31. prosinci 2030. „Kondicionality (podmínky) jsou masakr, v našich luzích a hájích nesplnitelné,“ napsala na Twitteru v první reakci Lenka Kovačovská, ředitelka Českého plynárenského svazu. Upřesnila, že největším problémem je podíl přimíchávaného vodíku či biometanu do plynu. Už v roce 2026 by měl být 30 % a dále se zvyšovat na 55 % po roce 2030. Přitom výroba vodíku pro energetiku je v Česku úplně v počátcích, což platí stejně tak pro biometan. Stejně tak zatím není připravená infrastruktura pro jejich využití.