Kdyby na Půlnoční zazpívala všechna novorozeňátka od Apolináře, měl by sbor přes půl milionu hlasů

V čase vánočním oslavujeme narození Ježíše Krista, ale proč si nepřipomenout i letošní výročí jiného muže, architekta Josefa Hlávky, díky němuž získala Praha majestátní a důstojné místo pro zrození nových človíčků. Josef Hlávka (1831–1908), který spatřil světlo světa před 190 lety, postavil jednu z nejmodernějších a největších evropských porodnic své doby. A hlásky do pomyslného sboru novorozených miminek se v ní ozývají dodnes.

Hlávkova nejvýznamnější stavba v Čechách

Impozantní komplex Zemské porodnice v Praze je výjimečný jak svou architekturou, tak vysokou úrovní lékařské péče s neméně důležitým aspektem pedagogickým. Typický zdobný rukopis patří geniálnímu architektovi, staviteli a mecenáši Josefu Hlávkovi. Ten, než začal malovat první tahy budoucí kliniky, nejprve pečlivě nastudoval odbornou lékařskou literaturu a shodně s dobovou praxí se vydal na zkušenou po nejvýznamnějších evropských zařízeních svého druhu v Bruselu a Vídni, především ale v Anglii a Francii, odkud se vrátil s řadou obrázků a skic. Významně se inspiroval tehdy relativní novostavbou pařížské nemocnice Lariboisiere pavilonového typu. 

Podobnosti s dneškem – protahující se výběrová řízení, spory s dodavateli, rostoucí náklady

V roce 1862 vyzval Zemský výbor v Praze renomovaného architekta a stavitele Josefa Hlávku, aby se ujal dlouho odkládaného projektu stavby nové porodnice, která měla vyrůst nad Nuselským údolím, kde se říkalo na Větrově, v místech mezi klášterem Na Karlově a kostelem sv. Apolináře. Člověk se může pousmát, že tam kdysi stával dům U Herodesa. Ačkoli čilý stavební rozmach té doby upřednostňoval klasickou neorenesanci, u náboženských a nemocničních staveb se uplatňoval styl novogotický. Neomítnuté zdivo mělo podle dobové představy lékařské obce poskytovat lepší ochranu před šířením smrtelně nebezpečných infekcí, zejména horečky omladnic, což bylo i jedním z požadavků zadavatele.

Projekt zadaný v r. 1863 procházel připomínkami a změnami odborné lékařské komise. Přestože byl v r. 1865 schválen, hned v roce následujícím rozhodli poslanci Zemského sněmu o více než dvojnásobném navýšení kapacity ústavu oproti původnímu zadání, neboť bylo nutno nahradit zrušenou porodnici u sv. Apolináře. Stávajícímu jednopatrovému komplexu tak přibylo další poschodí. Obrovské změny v projektu se samozřejmě musely odrazit i v rozpočtu stavby. Z plánovaných 400 tisíc zlatých se náklady vyšplhaly více než dvojnásobně na 946 tisíc zlatých. Podobně se protáhla i doba výstavby. A zdržení začala hned po definitivním schválení projektu v roce 1866, kdy v červnu vypukla prusko-rakouská „sedmitýdenní“ válka, takže se výběrová řízení na dodavatele konala až ke konci roku. Později se ukázalo, že dodavatelé nejsou schopni plnit architektovy nároky: z plánované kombinace červených a žlutých cihel, kterou Hlávka s úspěchem použil u biskupské rezidence v Černovicích (viz níž), a jež by dozajista vizuálně odlehčila i pražské stavbě, úplně sešlo. Zůstala tak jen barva tmavočervená, jenže pro dodavatele zůstaly oříškem i glazované cihly a tvarovky. Nakonec musel Hlávka, který už tak osobně dozoroval své realizace ve vzdálené Vídni a obtížně dostupných Černovicích, dočasně převzít i vedení pražské stavby. Není divu, že ho extrémní zátěž dovedla k celkovému vyčerpání, jehož následkem v roce 1869 ochrnul a málem přišel o zrak. Když se těžce nemocný architekt uchýlil do ústraní, stavba vázla a docházelo i ke sporům dodavatelů se Zemským výborem. Stavbu Zemské porodnice dokončil v roce 1875 architekt Čeněk Gregor. České země tak získaly první moderně řešenou nemocniční stavbu po provozní a dispoziční stránce. 

Vizionářský architekt

Josef Hlávka rozdělil komplex ústavu do šesti pavilonů, které propojil chodbovými trakty s provozním zázemím, což umožňuje kteroukoli část budovy uzavřít, aniž by zařízení jako celek přestalo fungovat. Vyřešil tak problém šíření infekcí běžných v 19. století, přičemž i dnes se využívá aktuálně při péči o covid-pozitivní pacientky.

V pokročilé vnitřní dispozici byl každý pavilon dvojtraktem s osmi pokoji situovanými jižním směrem do zahrady. Pokoje tak byly odděleny od ruchu operačních sálů, laboratoří, poslucháren a lékařských pokojů, které Hlávka umístil do spojovacích traktů kolem nádvoří. Počítalo se i s nechtěnými těhotnými z bohatého prostředí, kterým sloužila dvě luxusní „tajná“ oddělení s diskrétními vchody z ulice, a také s nalezincem pro odložená děťátka lidí z nejnuznějších vrstev. Chodby vedly též k samostatnému hospodářskému objektu s kuchyní, prádelnou a kotelnou. Celý monoblok obklopuje společné parkové nádvoří.

Zastavme se ještě u důležitého atributu tvorby hluboce věřícího Josefa Hlávky – žádným jeho významným realizacím totiž nechyběly svatostánky. V Zemské porodnici umístil nad vstupní vestibul hlavní budovy kapli sv. Kříže. Když byl objekt poškozen při bombardování Prahy v roce 1945, už se s opravou kaple nepočítalo a sloužila jen jako skladiště. Teprve po půl století prošla citlivou rekonstrukcí, aby mohla být navrácena svému účelu (1997). Od té doby zde architekta a stavitele připomíná jeho socha od Josefa Mařatky zapůjčená Galerií hl. m. Prahy. V témže období se začala plnit rovněž mecenášova vůle – Hlávkova nadace uděluje mladým lékařům ze Zemské porodnice každoroční doktorská stipendia. 

Mezinárodní úroveň lékařská péče v památkovém objektu

V nově otevřené Královské české zemské porodnici a nalezinci, kde mohly ve vyhovujícím prostředí porodit ženy bez rozdílu společenského postavení a majetku, zazněl jako první hlásek novorozené dcerky Barbory Koutné z Rožmitálu, která dostala jméno Eugenie, jak prozradil dobový tisk. A je pravděpodobné, že za dlouhých 146 let nepřerušeného provozu tu na svět přivedlo své děti i několik generací matek v řadě.

Odhlédneme-li od změn daných historickými souvislostmi, porodnice nebyla od roku 1875 nikdy uzavřena. Kvalitou péče a minimalizovanou dětskou úmrtností dosáhla záhy po válce mezinárodní úrovně. Jako první v Evropě získala certifikát Evropské odborné společnosti pro gynekologii a porodnictví (EBCOG), jenž je striktně podmíněn dodržováním nejvyšších standardů poskytované péče. Důležitým posláním kliniky je rovněž pedagogická a vědecko-výzkumná činnost, a to i v postgraduálním oborovém vzdělávání na celém starém kontinentu. Zdejší lékaři dosahují ojedinělých výsledků i v kompletní péči o těžce nedonošené novorozence, rodí zde maminky po transplantaci orgánů, ale třeba také narkomanky.

Léčebné, vzdělávací a výzkumné standardy se pochopitelně složitě naplňují v objektu z předminulého století, byť vizionářsky koncipovaném. Tím spíš, že podléhá památkové ochraně. Navzdory špičkové odbornosti uvnitř kliniky je tak pro běžného člověka nejviditelnější chátrající vnější „slupka“ budovy stavěné ve stylu pobaltské novogotiky. Kolemjdoucí si spíš dá pozor na opadávající fasádu, než aby obdivoval celek z režných cihel, kamenný sokl, kružby kolem oken a členité štíty. Uvnitř pak klenby chodeb, sloupoví či malované detaily (podrobně viz např. publikace https://docplayer.cz/4498085-Hlavkova-zemska-porodnice-1875-2015.html).

A přitom podobně koncipovaný, ovšem podstatně větší Hlávkův komplex biskupského areálu v Černovicích na někdejší Bukovině, nyní sídlo Ukrajinské univerzity, byl dokonce zapsán do seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO (viz např. http://abicko.avcr.cz/2011/09/03/) 

Národní kulturní památce i jejímu původnímu účelu svitlo na rekonstrukční časy

Ke státem přislíbené 4,5 miliardové podpoře už Ministerstvo zdravotnictví vydalo registraci na předprojektovou fázi, jejíž součástí jsou průzkumy, geodetické a další práce následované poté architektonickou soutěží, sama stavba by měla začít za čtyři roky s předpokládaným dokončením v roce 2030.

Přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky VFN a 1. LF UK prof. Alois Martan k tomu říká: „V době svého vzniku patřila Zemská porodnice mezi nejmodernější a zřejmě i největší v Evropě. Stejně jako každý lékařský obor, i porodnictví se však v čase změnilo. Co bylo na počátku špičkové, se následně stalo standardem, později nezbytným minimem, a dnes se ubíráme jiným směrem. O kvalitě a nadčasovosti stavby ale svědčí skutečnost, že za dobu svojí bezmála stopadesátileté historie neprošla žádnou celkovou obnovou.“

Vedoucí lékař Gynekologicko-porodnické kliniky VFN a 1. LF UK prof. Antonín Pařízek doplňuje: „Životnost budovy není nekonečná a my potřebujeme držet krok s novými trendy péče o rodičky a novorozence. Proto představujeme projekt rozsáhlé rekonstrukce kliniky, která prostory budovy důstojně a s respektem k Josefu Hlávkovi přenese do 21. století. Díky tomu budeme nadále na špičce nejen po stránce vědecké, výzkumné a léčebně preventivní, ale i po stránce vybavení a prostorových možností.“

Věřme tedy, že se při úzké spolupráci s památkáři podaří najít shodu v nárocích na prostor pro moderní medicínu i historický rámec objektu tak, aby se „zachoval genius loci celé lokality“, jak přislíbil ředitel VFN prof. David Feltl. 

S úctou Josefu Hlávkovi k jeho letošním výročím

Ke 190. výročí narození muže, který vystavěl tak dokonalé dílo, ač sám zůstal bezdětný, byla letos odhalena v zahradě nynější Gynekologicko-porodnické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy bronzová polopostava v životní velikosti, dar Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových. Jedná se o kopii sochy, kterou vytvořil Josef Václav Myslbek na zadání České akademie pro věd a umění k tehdejším sedmdesátinám jejího zakladatele a prvního předsedy (sochařský portrét lze vidět na nádvoří Hlávkových nadačních domů v Praze nebo před zámkem v Lužanech). 

Ovšem v letošním roce to není pouze výročí narození největší mecenášské postavy našich dějin, které stojí za připomenutí. Uplynulo totiž kulatých 130 let od zahájení činnosti České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění (ČAVU), o jejíž zrod se Josef Hlávka zásadním způsobem intelektuálně i finančně zasloužil a jejíž byl první prezidentem (1890–1908).

Před 120 lety (1901) věnoval Hlávka obrovskou sumu peněz na stavbu Studentských kolejí českých vysokých škol pražských, známých dnes jako Hlávkova kolej ČVUT, a dlužno podotknout, že prostřednictvím Hlávkovy nadace jsou talentovaní studenti podporováni dodnes.

Poslední připomínka patří Národohospodářskému ústavu při ČAVU, který mecenášovou zásluhou a donací vznikl před 115 roky (1906).

Text a foto Marina Hofmanová

(část textu použita se svolením časopisu Živa)