Vznik prvních vědeckých institucí

Evropská věda, filozofie a kultura má svůj prvopočátek v antickém Řecku. Do klasického (4. stol. př. n. l.) a helénistického (3.-2. stol. př. n. l.) období starého Řecka spadá také vznik prvních vzdělávacích a vědeckých institucí - akademií, akademických společenství a škol.

„Akadémií“ se nazýval rozsáhlý ohrazený pozemek s usedlostí na severozápadním okraji Athén, zasvěcený héróovi (hrdinovi) Akadémovi, legendárnímu Atéňanovi z pověstí o Trojské válce (samotné jméno „Akadémos“ označuje osobu „z tiché oblasti“). Celý prostor byl okrášlen kvetoucími olivovými a platanovými háji, půvabnými fontánami, sochami a Oltářem múz. V tichu této nádherné veřejné zahrady (koupené z darů přátel) žil od roku 367 př. Kr. Sokratův žák Platon (427-347 př. n. l.), filozof, pedagog a matematik, který zde se svými stoupenci založil vzdělávací instituci známou jako Academia. Nebyla to škola v dnešním slova smyslu, nýbrž neveřejné společenství, kde se diskutovalo a bádalo. Mezi aktéry se rozlišovali „starší“ a „mladší“, za účast se neplatilo a velký důraz se kladl na znalost matematiky. Nad vchodem do Akademie byl údajně nápis: „Bez znalosti geometrie sem nikdo nevstupuj!“.

Aristoteles a další

Nejslavnějším žákem byl největší antický filozof Aristoteles ze Stageiry (384-322 př. n. l.), který ovlivnil evropské myšlení (prakticky celou západní filozofii) na více než dvě tisíciletí (v latinských překladech se stal učitelem celé scholastiky a podle jeho vzoru se přednášelo na evropských vysokých školách až do 18. století). Na rozdíl od svého učitele Platona, který se věnoval převážně otázkám člověka a společnosti, snaží se Aristoteles obsáhnout a uspořádat i všechno předmětné vědění své doby a výsledky vlastních pozorování Země, oblohy, přírody, jazyka, politiky a umění. V Academii však působila celá řada dalších filozofů, matematiků, astronomů a přírodovědců (Herakleides, Eudoxos). Vzhledem k velkému počtu Platonových stoupenců a pokračovatelů existovala Academia až do zrušení císařem Justiniánem I. v roce 529 po Kr., tedy více než devět století. Vědecké společnosti vznikající v novověku v renezanční Evropě (humanistická Akademie platónská založená roku 1439 ve Florencii jako volné sdružení italských filozofů, básníků a umělců či bratislavská Academia Istropolitana z roku 1465) na Platonovu Akademii navazovaly a převzaly i její název. Dala tak po celém světě nejen jméno různým učeným společnostem, předním pedagogickým a vědeckým institucím, ale vytvořila základy budoucího evropského myšlení, procesů soustavného rozumového poznávání světa a technické civilizace.

První akademie vznikla v Alexandrii

První akademií v pravém slova smyslu však byl ve starověkém antickém světě Múseion (chrám Múz) v egyptské multikulturní Alexandrii, založený Ptolemaiovci na konci 4. nebo počátkem 3. stol. př. n. l. Od samotného počátku se stal jakousi výkladní skříní jejich bohatství a slávy. Bez ohledu na řeckou kulturní dominanci to bylo místo skutečného setkávání nejrůznějších soudobých kulturních a duchovních proudů. Součástí byla i proslulá alexandrijská knihovna, která vlastnila v době svého rozkvětu až 700 tisíc pergamenových (původně papyrusových) rukopisů. Učenci, kteří se tam věnovali vědám a umění, pěstovali filozofii, filologii, zeměpis, matematiku, přírodní vědy a medicínu, přičemž měli k dispozici vedle knihovny také hvězdárnu, zoologickou a botanickou zahradu i pitevnu. Z počátku pouze bádali a experimentovali, později k tomu přibyla povinnost konat také přednášky. Prvním představeným byl básník a gramatik Zenodotos z Efezu, z významných učenců zde např. působili matematik Eukleides, fyzik Archimedes, astronomové Hipparchos a Aristarchos, chronograf a geograf Eratosthenes, historik (autor nejstarších dějin filozofie), životopisec, básník a filozof Diogenes Laertios či lékaři Herofilos a Eratostratos. Posledním známým představeným byl řecký matematik a astronom Theon z Alexandrie a členkou jeho dcera Hypatie z Alexandrie (370-415 př. n. l.), novoplatónská filozofka a první historicky známá matematička.

Knihovna v Pergamonu

Podobná vědecko-pedagogická střediska vznikala i v dalších částech helénistického světa. Společnost učenců si například zřídila ve starověku od 2. stol. př. Kr. také maloasijská řecká obec Pergamon, centrum mocného a významného království. Pergamská knihovna (obsahovala údajně kolem 200 tisíc svitků) soupeřila s knihovnou Alexandrijskou a byla druhou nejskvělejší knihovnou antické civilizace. Když Ptolemaiovci zastavili vývoz papyru, aby poškodili své pergamské konkurenty, vynalezli Pergamští nový materiál vhodný k uchování textů, nazývaný pergaminus či pergamena (pergamen). Narodil se zde také jeden z nejznámějších starověkých lékařů a filozofů pozdní antiky, originální logik a metodolog vědy Galenos, známý spíše jako Galen (129-216).

Několik citátů

„Úkolem Akademie není vnucovat někomu úsudek, nýbrž schvalovat to, co se zdá být nejblíže pravdě, srovnávat navzájem rozličná mínění a hledat, na které straně je možno dosáhnout nějakého pokroku.“

(Marcus Tullius Cicero o Akademii v Athénách)

„Znalost slov vede ke znalosti věci.“ (Platon)

„O všem se má pochybovat.“ (Aristoteles)

„Zavrženíhodné umění matematické jest zakázáno především.“ (Kodex císaře Justiniána I.)