Copleyho medaile – vědecké ocenění starší než Nobelova cena

Posouvat hranice lidského poznání, odhalovat nové přírodní zákony a hledat způsoby jejich využívání je tvrdou, náročnou a vyčerpávající činností. Běžným zvykem je proto v akademiích a učených společnostech od počátků jejich založení udělování cen. Odměny mohou být různé, od medailí jako ocenění významného pokroku až po finanční odměny a granty jako zdroje peněz pro další vědeckou práci. Před založením tradice Nobelových cen bylo nejvyšší vědeckou poctou stát se zahraničním společníkem Francouzské akademie věd.

V průběhu času si udílení mezinárodních a národních cen vydobylo postavení výjimečného měřítka úspěchů v lidském snažení, zejména jde-li o pozoruhodné objevy v oblasti přírodních věd. Lze očekávat, že tomu tak bude i ve století jednadvacátém. Jak se naše společnost stává závislejší na vědeckém pokroku, vzrůstá nejen počet poskytovaných dlouhodobých stipendií mladým nadaným vědcům, ale také medailí a dalších způsobů ocenění proslulým a vyzrálým vědcům za zásadní objevy. Řada vědních oborů, které nemají svoje Nobelovy ceny, disponuje obdobnými mezinárodními oceněními. Několik prestižních ocenění a medailí vzniklo i v matematických disciplínách.

Copleyho medaile

Nejstarším společenským oceněním za přínos vědecké práce na jakémkoliv poli vědy a techniky je Copleyho medaile, nejvyšší uznání udělované každoročně Královskou společnosti v Londýně. Cenu vytvořila Královská společnost před více než 300 lety v roce 1709 díky daru 100 liber na provádění pokusů ze závěti Sira Godfreye Copleyho (1653-1709), bohatého velkostatkáře ze Sprotbroughu. Ten se stal členem společnosti v roce 1691. Copleyho medaile je jednou z deseti medailí, které společnost uděluje. Některé ceny se udělují každoročně, jiné v různých časových intervalech podle podmínek odkazu jejich zakladatelů. Copleyho medaile se uděluje střídavě za fyzikální a biologické vědy. Jejími nositeli jsou vybraní domácí i zahraniční členové Královské společnosti (Royal Society). Laureáti obdrží stříbrnou pozlacenou medaili spolu s finančním obnosem pět tisíc liber (cca 1,6 mil. Kč).

Poprvé v roce 1731

První medaile byla udělena v roce 1731 britskému fyzikovi a elektrotechnikovi-samoukovi Stephenu Grayovi (asi 1666-1736). Tento přírodovědec byl jedním z těch, kteří vytvářeli ranou historii nauky o elektřině a magnetismu. Neměl univerzitní vzdělání a po celý život pracoval jako řemeslník. Pravděpodobně se vzdělával soukromě a vědu pěstoval jako celoživotního koníčka. Se svými přáteli, vědci-amatéry, však provedl velké množství fyzikálních experimentů. Například zjistil, že hedvábí, vlasy, pryskyřice a sklo elektřinu nepřenášejí, ale po kovovém vlákně se šíří okamžitě. Známé jsou jeho pokusy přenosu elektřiny na větší vzdálenosti mosazným drátem, rozlišení pevných látek na vodiče a izolanty, použití lidského těla jako objektu pokusů s vedením elektřiny atd.

Tuto prestižní cenu naposledy udělila britská Královská společnost v roce 2014 profesorovi genetiky Siru Alec Jeffreysovi (1900) z laboratoře DNA Fakulty genetiky Leicesterské university za průkopnické práce o rozdílech a mutacích lidského genomu. Jeffreys v roce 1980 vyvinul metodu detekce individuálních rozdílů zděděné informace mezi různými lidmi. Díky této technice „otisků DNA“ byly mimo jiné usvědčeny stovky zločinců. Mezi laureáty – je jich na 280 – najdeme v průběhu několika století zvučná jména spojená se studiem elektromagnetismu, světla a tepla, jaderné energie a dalších oblastí klasické i moderní fyziky a dalších přírodních věd (např. B. Franklin, A. Volta, C. Matteuci, B. Thompson, J. Henry, G. Ohm, M. Faraday, R. Clausius, W. Thomson, Lord Kelvin, Lord Cavendish, J. P. Joule, H. Helmholtz, L. Pasteur, J. F. Gauss, W. Gibbs, N. Bohr, M. Planck, P. Dirac, A. Einstein, E. Rutherford, J. Chadwick, J. Dewar, D. Mendělejev, S. Hawking aj.).

Keithova cena

Patrně druhým nejstarším oceněním je Keithova cena, udělovaná od roku 1827 skotskou Královskou společností v Edinburku za odborné práce publikované ve vědeckých časopisech, které předvídaly nové objevy v matematice nebo ve vědách o Zemi. Začala se předávat poté, co Společnost získala finanční prostředky darem od Sira Alexandera Keitha.

Fieldsova medaile („Nobelova cena za matematiku“)

Smyslem udělování Fieldsovy medaile Mezinárodním matematickým svazem (International Mathematical Union) je rozpoznat a podpořit mladší matematiky, kteří výrazně přispěli k rozvoji čisté a aplikované matematiky. Jednou za čtyři roky ji mohou obdržet vždy dva až čtyři matematici ve věku do čtyřiceti let a zároveň tak získat finanční odměnu pohybující se okolo milionu USD. Medaile byla poprvé udělena roku 1936 na počest kanadského matematika Johna Charlese Fieldse (1863-1932). Pravidelně se však uděluje až od roku 1950 a považuje se za nejprestižnější současné matematické ocenění. Jeho úroveň lze srovnat s Nobelovou cenou.

Wolfova cena („Cena přednobelovská“)

Wolfova cena je ocenění, které od roku 1978 vědcům a umělcům každoročně uděluje Wolfova nadace v Izraeli za významné úspěchy při vytváření míru a přátelského spolužití mezi lidmi, bez důrazu na státní příslušnost, rasu, barvu pleti, vyznání, pohlaví nebo politické názory. Nadaci založil Richard Wolf, německý vynálezce a diplomat. Uděluje se v šesti oblastech – zemědělství, chemie, matematika, lékařství, fyzika a umění. Ocenění za umění se každoročně střídá mezi architekturou, hudbou, malířstvím a sochařstvím. V oblasti fyziky, chemie a lékařství je často považována za nejprestižnější cenu ihned po cenách Nobelových.

Crafoordova cena

Jenou z nejlépe ve světě honorovaných vědeckých ocenění je Crafoordova cena udělovaná od roku 1982 švédskou Královskou akademií věd v některých odvětvích vědy, které nejsou pokryty Nobelovou cenou. Založil ji v roce 1980 švédský ekonom, vlivný podnikatel a mecenáš Holger Crafoord (1908-1982) a jeho žena Anna-Greta Crafoordová, pro účely oceňování a podpory vědců z oblasti matematiky, astronomie, věd o Zemi, biologických věd (zejména ekologie a evoluce) a za výzkum problematiky léčení revmatoidního chronického zánětu kloubů, který zakladatele ceny trápil v posledních letech jeho života. Každý rok se oceňuje pouze jedna disciplína. Ceremonie slavnostního udělování cen na tzv. Crafoordův den v září každého roku je velmi podobná udílení Nobelových cen včetně předání ocenění z rukou švédského krále a včetně laureátské přednášky. Vyznamenaní vědci rovněž obdrží odměnu ve výši půl milionu USD.

Wienerova cena

Wienerova cena za aplikovanou matematiku je od roku 1970 udělována každé čtyři roky jako ocenění výjimečného přínosu v oblasti aplikované matematiky zabývající se studiem těch oblastí matematiky, které se využívají jako vhodný nástroj v nějakém nematematickém oboru (teorie chaosu, matematická fyzika, teorie grafů a her apod.). Cenu udělují společně Americká matematická společnost a Společnost pro průmyslovou a aplikovanou matematiku. Laureát musí být členem jedné z těchto společností a zároveň musí být občanem USA, Kanady nebo Mexika. Finanční odměna se pohybuje ve výši okolo pěti tisíc dolarů.

Cena byla založena v roce 1967 ústavem matematiky Masschusettského technologického institutu na památku profesora Norberta Wienera (1894-1964), považovaného za zakladatele kybernetiky. Ten na této prestižní škole působil s malými přestávkami po celý svůj profesní život.

Turingova cena („Nobelova cena informatiky“)

Cena A. M. Turinga je ocenění udělované každoročně od roku 1966 Asociací výpočetní techniky ACM jednotlivcům za jejich technický přínos v oboru informatiky. Oceněné práce by měly mít trvalou hodnotu pro celý obor, zabývající se zpracováním informací. Většina dosud oceněných osobností pochází z USA, Velké Britanie a Izraele. Cenu sponzorují akciové společnosti Intel Corporation (největší světový výrobce polovodičových obvodů a dalších součástek) a Google, Ing. (známá především díky svému internetovému vyhledávači) a její výše činí momentálně 250 tisíc USD.

Cena se jmenuje po britském matematickém géniovi Alanu Turingovi (1912-1954), který je pokládán za jednoho ze zakladatelů moderní informatiky a umělé inteligence. Turing zásadním způsobem ovlivnil současnou éru počítačů, ale i filozofii mysli a celkový výsledek druhé světové války (rozluštěním tajného kódu německých ponorek ENIGMA přispěl podstatným způsobem k porážce nacistického Německa). Jeho krátký život s utajovanou homosexualitou, obviněním z hrubých nemravností s tragickým zakončením otravou kyanidem z napůl snědeného jablka byly již mnohokrát zpracovány literárně i filmově. V roce 2009 se britská vláda za zacházení v posledních letech před smrtí Turingovi omluvila.

Abelova cena

Patrně nejmladším oceněním je Abelova cena, udělovaná každoročně od roku 2002 vynikajícím domácím i zahraničním matematikům norským králem. Byla zavedena při příležitosti dvoustého výročí narození talentovaného norského matematika Nielse Henrika Abela (1802-1829), který předčasně zemřel na tuberkulózu a alkoholismus. Hlavním cílem ceny je propagace a zvyšování prestiže matematiky, zvláště mezi mladými lidmi. Nositel ceny rovněž obdrží odměnu ve výši šesti milionů norských korun (téměř 19 milionů českých korun) z fondu založeného norským státem.

Z několika desítek oborových národních a mezinárodních cen uvádíme pro ilustraci jen jejich názvy: Leeuwenhoekova medaile (mikrobiologie), Cena Sigmunda Freuda (vědecká próza), Cena Wilhelma Hartela (filozofie a historie), Národní vyznamenání za vědu USA (behaviorální a společenské vědy), Medaile Maxe Plancka (teoretická fyzika), Lorentzova medaile (teoretická fyzika), Hughesova medaile (elektřina a magnetismus), Medaile Rudolfa Diesela (vynálezy a inovace), Eddingtonova medaile (teoretická astrofyzika), Darwinova medaile (biologie), Zlatá medaile Linného společnosti (botanika, zoologie), Cena Fritze Pregla (chemie), Ratzingerova cena (teologie), Pritzkerova cena (architektura), Sacharovova cena za svobodu myšlení (lidská práva), Mezinárodní geografická cena Vautrina Luda, Průlomová cena ve vědách o životě (medicínské obory), Car Engineer of the Century (konstrukce automobilů), Energy Globe (obnovitelná energie), Bolzanova cena (pro obory zastoupené na UK Praha), Medaile A. Rašína (ekonomické vědy a vzdělanost), Votočkova cena (rozvoj chemie) atd.

Zdroje

Bober, J.: Laureáti Nobelovy ceny. Bratislava 1971.

Brož, I.: Slasti a strasti. Praha 2010.

Hart-Davis, A. (ed.): Věda. Praha 2014.

Johnson, P.: Dějiny 20. století. Praha 1991.

Norrby, E.: Nobelovy ceny za přírodní vědy. Praha 2013.

Oxfordská encyklopedie slavných osobností. Praha 1994.

Tesařík, B.:3pol.cz/ Praha 2012.

Weinlich, R.: Laureáti Nobelovy ceny za fyziku. Olomouc 1998.