Obnovitelné zdroje

Společnost ČEZ ESCO přišla s návrhem, který nazvala „Fotovoltaika za korunu“. Přivedlo mne to na myšlenku, jak tento návrh využít a přeměnit ho v návod, jak vyrábět čistou energii pomocí systému agrovoltaiky s třetinovou investicí. Ve svém nápadu se uvedená společnost zaměřila na využití stávajících velkých objektů pro namontování FVE s tím, že náklady na tuto elektrárnu převezme ČEZ a majitel objektu sice bude nadále po dobu 15 let platit elektrickou energii stejně, jako platí dnes, ale potom už bude FV elektrárna jeho, stejně jako další vyrobená elektřina. V případě střední Evropy na první pohled ideální stav, protože slunečního svitu je zde maximálně 1 300 hodin za rok, což při stávajících cenách 2,50 Kč/kW, které ČEZ plánuje pro majitele držet po celou dobu 15 let, představuje platbu pro ČEZ při výrobě a spotřebě 1 MWh ve výši 1 950 000,00 eur. Ano, v platbě je zahrnuta údržba, využití distribuční sítě, záruka atd. Pro majitele to bude určitě přínos, navíc bude mít energii po celou dobu za sjednanou cenu.

Česká energetická společnost ČEZ se prostřednictvím společnosti Sunfire účastní výstavby největšího vysokoteplotního elektrolyzéru na světě, který vyrobí až 60 kilogramů zeleného vodíku za hodinu. Postaví jej konsorcium šesti firem v areálu rafinérie obnovitelných paliv v Rotterdamu. Jedním z realizátorů ambiciózního projektu s výkonem 2,6 MW je i společnost Sunfire, v níž Skupina ČEZ vlastní minoritní podíl přes Inven Capital.

Byly doby, kdy byly vzducholodě považovány za budoucnost létání. Pak upadly v zapomnění, aby se nyní vrátily jako „zelenější“ způsob dopravy. Britská firma Varialift Airships plánuje stavět vzducholodě poháněné sluncem, které by se měly používat v mezinárodní přepravě nákladů. Při letu ze Spojeného království do USA by bylo zapotřebí jen 8 % paliva ve srovnání s konvenčním leteckým palivem.

Investice do vodíkových technologií v posledních letech rostou. Loni dosáhly v Evropě rekordních téměř 22 miliard korun a dál se zvyšují. Hlavním cílem je snížit cenu vodíku, což by souběžně s budováním infrastruktury mělo urychlit energetické využití vodíku především v dopravě.

V přehradních nádržích vodních elektráren hluboko v Amazonii hynou statisíce stromů a stávají se tak velkým zdrojem emisí CO₂ a metanu, skleníkových plynů.

Radikální plán počítá s výstavbou umělých ostrovů v Severním moři, kolem nichž budou vybudovány série velkých vzájemně propojených větrných farem. V současné době byla ukončena počáteční analýza. Obhájci tvrdí, že tento projekt je nezbytný, protože off-shore (příbřežní) větrné elektrárny se v Evropě staví velmi pomalu na to, aby mohly být splněny cíle Pařížské dohody, a také proto, že ubývá míst blízko pobřeží, kde lze lacinější větrné turbíny budovat.