Reportáže, cestování

V loňském roce jsem se musela rozhodnout, zda se po státnicích ihned zapojit do pracovního procesu, nebo ještě někam vyrazit do zahraničí na zkušenou. Zvítězila druhá možnost, zbývalo už jen zvolit cíl cesty. Myšlenka vydat se na Nový Zéland se nejprve zdála velmi odvážná, ale nakonec jednoznačně zvítězila. Samozřejmě jsem nejela sama, vždyť ve dvou se to lépe táhne.

Bludičky, světýlka, mlhavá blata a pes baskervillský, temný dům Usherů uprostřed močálu... To všechno se nám vybaví při zmínce o bažinách všeho druhu, odborně zvaných mokřady. Pamětníkům vyvstane před očima film Král Šumavy a obraz nebohé Jiřiny Švorcové v okamžiku, kdy se nad ní definitivně zavírá povrch rašeliniště. Zkrátka a dobře, když se řekne močál, představí si většina lidí nehostinné bahnité oblasti, kterým je lépe zdaleka se vyhnout.

V letošním roce byl vyhlášen již VII. ročník soutěže o nejlepší studentský vědeckotechnický projekt, jejímž cílem je vyhledávat mezi studenty talentované a perspektivní jedince. Celostátní finále soutěže proběhlo 27. června 2006 na půdě Elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze. Soutěže se zúčastnilo 30 soutěžících v šesti technických oborech: Elektroenergetika, Elektrické stroje, přístroje a pohony, Ekonomika a řízení elektrotechniky a energetiky, Technologické systémy a elektrotechnologie, Tepelně energetická zařízení, Dozimetrie a aplikace ionizujícího záření. Hodnotitelská komise složená z vysokoškolských učitelů vybrala dva vítěze v každém oboru. Cenou pro vítěze byla letos studijní cesta po energetických zařízeních v Kanadě, která se uskutečnila na konci září.

Šestý ročník Týdne vědy otevřel vědě dokořán dveře všech odborných ústavů Akademie věd od 6. do 12. listopadu. V Týdnu vědy jste mohli navštívit veškerá pracoviště Akademie věd po celé republice a nechat si populárně a srozumitelně vyložit, na čem se právě bádá. Hlavními tématy Týdne byly letos biotechnologie, nanotechnologie a evropské kulturní dědictví. Celkem bylo během Týdne vědy a techniky předneseno 66 přenášek; 40 přednášek v Praze, 19 v Brně, 5 v Českých Budějovicích a 2 v Ostravě. Ve spolupráci s Kriminalistickým ústavem Praha navíc proběhl cyklus přednášek Věda a kriminalistika. Ve vědeckých kavárnách se debatovalo o změnách klimatu či uplatnění nanotechnologií v praxi.

V minulém čísle Třetího pólu vyšel článek s názvem Antigravitace, ve kterém jste se mohli dočíst o nevysvětlitelných jevech na některých kopcích po celé naší planetě. V tu dobu již běžel náš projekt na plné obrátky.

Když jsem se na jaře rozhodovala, zda jet, či nejet jako člen humanitární výpravy do Arménie, musím se přiznat, že jsem nejdřív musela vytáhnout atlas a podívat, kde vlastně tato zemička leží. Pro běžného Středoevropana je to až někde za Tureckem v Asii, tudíž země zbídačená, ovládaná milicí s kalašniky. Pravda je však, jak už to bývá, docela jiná. Ano, Arménie leží v Asii, konkrétně na Zakavkazsku, sousedícími státy jsou Turecko, Irán, Gruzie a Ázerbajdžán, ale rozhodně není o moc víc nebezpečná než Česko.

Na západním pobřeží Turecka najdeme dodnes zříceniny významného centra antické vzdělanosti – města Milétu. Kolem roku 624 př. n. l. se v něm narodil matematik Tháles (kdo by neznal Tháletovu větu) a působil zde i filozof Leukippos, který stál u zrodu představy o atomech. Jeho žák a pokračovatel Démokritos (asi 460–370 př. n. l.) pocházel z řeckých Abdér. K pojmu atom dospěl logickou úvahou: kdybychom dělili nějaké těleso donekonečna, vzniklo by nic. Pokud bychom chtěli z ničeho toto těleso opět sestavit, nepodařilo by se to. Z toho Démokritos udělal závěr, že všechna tělesa jsou složena z drobounkých a dále nedělitelných částic – atomů, jejichž trvání je věčné. Z atomů se měla dokonce skládat i lidská duše. Podle Démokrita je základem světa prázdnota a atomy: Barva je jen zdání, zdání je i sladkost, zdání je i hořkost, skutečnost jsou jen atomy a prázdnota.