Praktické informace

Ať už na léto plánujete dobrodružnou cestu za exotikou nebo klidnou dovolenou u rybníka, určitě se těšíte, že si z cest přivezete kromě suvenýrů i nesmazatelné vzpomínky v podobě fotografií a videoklipů. Na cestách vás však může nepříjemně zaskočit vybitý akumulátorek fotoaparátu nebo kamery. Poradíme vám, jak si zážitky z cest z důvodu vybitého akumulátorku nenechat uniknout.

Nešťourej se šroubovákem v zásuvce, nefénuj se ve vaně, nepouštěj draka u elektrického vedení, nehraj si v bouřce v louži u hromosvodu…. Znáte to? Rodiče nám to už někdy říkali. Dřív se takovéhle zásady dokonce učily ve škole. Protože už do školy nějaký čas nechodím, nevím, jestli se to ještě učí. Mělo by.

Jsem student, ukradli mi batoh se všemi doklady (občanský průkaz, řidičský průkaz, zlevněnka na vlaky a kartička VZP). Vydají mi úřady nové průkazy zdarma, i když jim nepředložím žádné vyjádření od policie? Policii jsem nevolal – stejně by mi nepomohla. A do kdy musím doklady vyřídit? Mohu nějaký čas jezdit bez „řidičáku“?
Díky. Jakub V., Tachov

Bílé šaty na první svatbu, smrček nebo jedlička o Vánocích, otec pracující – matka v domácnosti, ale také teplé nebo studené večeře nebo vykání prarodičům – to všechno jsou tradice. Dalo by se říci, že tradice jsou jakési zvyky více lidí – rodinami počínaje a velkými společenstvími, jako je například římskokatolická církev, konče. A tyhle zvyky mohou být pro někoho z nás pěkně železná košile.

Nikdo je nemá rád. Už od dob Marie Terezie, kdy nahradili těžkopádný, pomalý a nevýkonný feudální systém. Tenkrát byla ovšem byrokratizace výkřikem módy, z Francie převzatým trendem, který zachránil neovladatelný Titanic habsburské monarchie, a nelibost, kterou vyvolávala, byla způsobována především její výkonností, neúplatností a důsledností v dodržování zákonů a předpisů.

Nejlepší způsob, jak si rychle vydělat velké peníze, je založit si církev, řekl prý Ron Hubbard.

Jednoho dne to čeká každého z nás. Ne, nemluvím ani o stáří, ani o smrti, ale o volbách – o hlasovacích lístcích vhozených do schránky. Někteří z nás je plynule přemístí do koše na papír, jiní uposlechnou doporučení rodičů a další s pocitem občanské povinnosti pečlivě prostudují kandidátky stran a poté se s myšlenkou na lepší budoucnost našeho státu rozhodnou. Ale volí všichni – i ti, kteří k volbám nikdy nepřijdou – i oni svým rozhodnutím dávají najevo svůj postoj a volky nevolky tak vlastně volí. V současném volebním systému svou neúčastí ovšem nepodpoří apolitičnost či snížení počtu poslanců, ale především malé a extrémistické strany. Zkrátka ať už jsou volby jakkoliv svobodné a demokratické, svobodu skutečně nevolit nám neskýtají.