Od čtenářů

Možnosti cestovat, seznamovat se, poznávat metody, přístupy k řešení a osobité pracovní postupy, jsou jedním ze základních kroků ve vědeckém vývoji studentů i mladých vědeckých pracovníků na celém světě. Zkušenosti nabité na prestižních západních univerzitách či výzkumných ústavech, jako jsou CERN či Los Alamos National Laboratory jsou nedocenitelné. Je tedy dobře, že počet mladých lidí studujících či pracujících na Západě roste - málokdo si ovšem uvědomuje, že možnosti sbírat vědecké zkušenosti jsou i na opačné světové straně - na východě.

V srpnu proběhl další ročník letní školy reaktorové fyziky, jež nese jména dvou významných vědců a laureátů Nobelových cen Frédérica Joilota (Nobelova cena za chemii v roce 1935) a Otto Hahna (Nobelova cena za chemii v roce 1944). Jelikož jsem měl tu čest být jedním z 64 účastníků této pozoruhodné akce, mohu se nyní podělit se čtenáři Třetího pólu o své zážitky.

Snad každý mně dá za pravdu, jestliže prohlásím, že pohonné systémy používané v současnosti kosmickými loďmi jsou velmi nedokonalé a neefektivní. Ano, mluvím o raketovém pohonu, který disponuje obrovským tahem, ale také s tím související ohromnou spotřebou paliva. Pro meziplanetární pilotované lety je tedy nanejvýš nevhodný. Rád bych tedy těm, kteří se v tomto odvětví vědy příliš neangažují, představil v současnosti bezesporu ten nejambicióznější a nejaktuálnější projekt - pohonný systém VASIMR (NASA).

Slyšeli jste už někdy tyto dva výrazy? Ne?

Psychologové a psychiatři definují závislost jako poruchu, pro kterou je typické dlouhodobé užívání látky většinou ve větším množství, než si dotyčná osoba přeje, myšlenky na snížení dávek nebo neúspěšné pokusy o takové snížení, přerušení důležitých společenských, rodinných a pracovních svazků kvůli užívání látky, a abstinenční příznaky, pokud látku přestaneme užívat.

V dnešní době se mnoho lidí ohání frází: „Mám to přece v genech“. Ale co v nich skutečně má a kde je hranice možností genů působit jak na naši anatomickou stavbu, tak na psychickou stránku osobnosti?

Vidět čápa, jak nese v zobáku šátek s dítětem, je snad kromě pohádek nemožné. Ale co takový čáp z batůžkem? To už je o dost pravděpodobnější.

Možná, že vás hned zarazil název tohoto článku, ale nevymyslela jsem si to, skutečně se zakládá na pravdě. Tedy, ovšem, zatím jenom hypotetické pravdě. Není to totiž dávno, co jsem si přečetla jednu knihu o astronomii a docela jsem se musela nad tím,co jsem si přečetla, i zamyslet. A cože to bylo? Tak si to poslechněte.