Obnovitelné zdroje

Ne každá země je ovívána natolik silným větrem, aby větší část z celkové výroby elektřiny mohly zajistit větrné parky. Sílu větru proto zatím nejvíce využívají přímořské státy. Nedávno se však objevil zajímavý projekt, určený i pro vnitrozemské prostředí.

Počátkem května v Abu Dhabi proběhlo zasedání IPCC – Mezinárodního panelu pro klimatické změny. Poměrně nedávno byla tato organizace zapletena do ostudy se zatajováním vědeckých informací popírajících teorii globálního oteplování. Nyní zveřejnila nejnovější studii předpovídající potenciál obnovitelných zdrojů v roce 2050. Nejoptimističtější scénář předpovídá, že obnovitelné zdroje zajistí v roce 2050 až 77 % světové primární energie, nejpesimističtější uvádí jen 15% podíl. Záleží totiž na celkovém růstu spotřeby energie – rozdíl budou muset zajistit „neobnovitelné“ zdroje. Studie předpokládá, že rozvoj obnovitelných zdrojů bude samočinný, minulost ale ukázala, že se zatím rozvíjely jen za podmínky silné politické podpory a subvencí.

Mezivládní panel pro změnu klimatu IPCC vydal počátkem května tisícistránkovou zprávu o budoucnosti obnovitelných zdrojů energie. Podle ní solární, vodní, větrné, přílivové, geotermální zdroje a biomasa mohou v polovině století představovat téměř 80% podíl na světové energetice a nahradit tak fosilní paliva.

Častým námětem vášnivých diskusí a argumentace odpůrců větrných elektráren je „narušení krajinného rázu“ větrnými elektrárnami, a to aniž by vyjasnili pojmy jako „krajinný ráz“. Mezi úředníky, kteří na různých stupních povolování o elektrárnách rozhodují, převažuje laický názor, že krajinný ráz = neporušená příroda.

Kontaminovaná půda zasažená radioaktivním spadem po havárii černobylské jaderné elektrárny by mohla být v Bělorusku vyčištěna zajímavým způsobem – pěstováním nepotravinové biomasy. Bělorusko proto plánuje pěstovat plodiny, které by odstraňovaly radioaktivní stroncium, cesium, americium a plutonium.

Na jihu španělské provincie Almeria, kde téměř neprší, probíhá již více než 20 let výzkum slunečních tepelných elektráren. Díky zdejšímu klimatu a štědrým vládním dotacím zde v posledních třech letech vyrostlo 10 slunečních tepelných elektráren a dalších 50 se plánuje. Jde o elektrárny, v jejichž centru je vysoká bílá věž a kolem ní jsou rozmístěny tisíce zrcadel (heliostaty); ty zachycují sluneční záření a soustřeďují je na vrchol věže. Zařízení produkuje přehřátou páru, která pohání turbínu k výrobě elektřiny.

Kritizovaný velkoplošný záběr zemědělské půdy pro fotovoltaické farmy řeší řada společností ve světě – převážně v oblastech optimálního oslunění v Kalifornii nebo ve Spojených arabských emirátech – výstavbou solárních přístřešků nad parkovišti osobních automobilů. Tato výstavba přímo souvisí s již neodkladným budováním nabíjecích stanic pro elektromobily.

Ráno 17. srpna 2009 bylo na Jeniseji jako každé jiné. Až do chvíle, kdy po 8 hodině ranní otřásla velikou jihosibiřskou vodní elektrárnou ohlušující rána. Na místě bylo zabito 75 lidí, mnoho jich bylo zraněno, do Jeniseje se rozlilo 40 tun oleje.