Obnovitelné zdroje

Na nejsevernějším výběžku Skotska, kde se střetávají vody Atlantiku a Severního moře, leží asi 70 téměř neobydlených ostrovů – Orkneje, Jsou známé pro svou divokou přírodu a historická místa z období neolitu. Díky silným mořským proudům kolem ostrovů se tato lokalita stala Evropským mořským energetickým centrem EMEC (European Marine Energy Centre) financovaným Evropskou unií. Centrum představuje největší výzkumnou základnu na světě pro ověřování obnovitelného zdroje energie, který byl po mnoho let neustále odsouván – pro přílivovou energii.

V tropických pásmech oceánů činí rozdíl mezi teplotou vody v hlubinách a Sluncem ohřívanou vodou při hladině 20 až 30 °C. Tento teplotní rozdíl umožňuje sestrojit tepelný motor, jehož „palivem” je voda z mořské hladiny a chladičem voda z mořských hlubin.

Jednou z metod využití energie moří a oceánů je využívání teplotních rozdílů teplé vody na povrchu a studené vody v hloubce 500 až 1 000 m. Tento způsob se označuje Ocean Thermal Energy Conversion (OTEC). Oblasti vhodné pro tento způsob výroby elektřiny se nacházejí 40 stupňů na sever a na jih od rovníku. Teploty vody na povrchu jsou zde 25 °C až 30 °C zatímco v hloubce jen 5 až 7 °C.

Podle odhadu vědců by slapová energie mohla poskytovat až 1 milion GWh elektřiny. Světová energetická rada (WEC) konstatovala, že jen v zálivu Fundy ve východní Kanadě by slapová energie mohla ročně produkovat 7 000 GWh elektrické energie. Rozdíl mezi přílivem a odlivem je zde 11 m a v nejužším místě až 17 m. Ve 270 km dlouhém zálivu protéká tam a zpět na 100 miliard tun mořské vody. Nelze se proto divit, že se slapové energii věnuje tak velký zájem. Na druhé straně jde o podnikání, které se setkává s velkými technickými a ekologickými problémy.

Za vrchol v konstrukci rotorů větrných mlýnů můžeme považovat Halladayovu turbínu. Vynalezl a sestrojil ji v roce 1854 severoamerický farmář a konstruktér Daniel Halladay. Větrné oběžné kolo turbíny bylo opatřeno několika sekcemi stavitelných žaluzií, které nastavovala středově ovládaná táhla.

Od poloviny letošního května byl jeden z turbogenerátorů přečerpávací vodní elektrárny Štěchovice bez vody. Nešlo však o žádnou havarijní odstávku. Zařízení se totiž podrobilo údržbě a opravám, které jsou nezbytné pro další léta bezporuchového provozu. Dlouho připravované práce na turbogenerátoru TG3 proběhly v době, kdy hladina dolní nádrže vodní elektrárny Štěchovice klesla v souvislosti s opravami vodní elektrárny Vrané.

Vysokohorská alpská jezera lákala již od konce druhé světové války energetiky, aby využili nejen potenciální energii vody v elektrárnách umístěných v údolí, ale také k akumulaci elektrického proudu v přečerpávacích elektrárnách pro krytí špiček v odběru. Voda z údolních nádrží se v těchto elektrárnách čerpá do horních nádrží s vyuřitím levné noční elektřiny a v době energetických špiček „drahou“ elektřinu naopak vyrábí. V Alpách vznikly vedle řady menších tři velké elektroenergetické komplexy: v rakouském Kaprunu s celkovým výkonem 2100 MW, ve francouzských Alpách Grande Maison s výkonem 1224 MW a ve Švýcarsku v Grande Dixence s výkonem 1300 MW. V Glarnerských Alpách využili dokonce energetického potenciálu přírodního jezera Muttsee v nadmořské výšce 2474 m. Díky spádu více než tisíc metrů mezi umělou vodní nádrží Limmernsee a údolní nádrží v Tierfehdu získává dnes energetická společnost Axpo AG výkon okolo 450 MW. Z něho může využitím přečerpávacího soustrojí zejména v noci akumulovat 120 MW.

Akumulační a špičková vodní elektrárna Orlík i po půl století svého provozu zůstává rozměry i výkonem největším klasickým vodním zdrojem elektrické energie České republiky (větší je jen Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně). Chlubí se ve světě nejtenčí hrází i tím, že nejméně dvakrát zachránila Prahu a část Povltaví před pohromou stoleté i tisícileté povodně. Čtveřice jejích turbosoustrojí o celkovém výkonu 364 MW dodává ročně elektrizační síti okolo 400 GWh a energetice tak ušetří přibližně půl milionu tun uhlí, které by bylo třeba spálit k jejich výrobě v uhelných elektrárnách. Navíc dokáže svou schopností spuštění do 2 minut schopna odvrátit eventuální kritickou situaci v naší energetické sítí při výpadku jiného zdroje.