Medicína a přírodověda

Popel se nám může zdát být neužitečným. Je to odpad, špína. Nebo snad není? Postupně přicházíme na to, že je naopak velmi užitečný! Nejprve se využití popele a popílku zkoušelo v zemědělství (už od roku 1965), v poslední době je vyhledávanou náplní čisticích a filtračních stanic.

Společnost Termizo v Liberci provozuje od roku 2000 spalovnu komunálního odpadu. Ročně přemění okolo 90 000 tun odpadů na asi 700 TJ tepla, což odpovídá roční spotřebě tepla přibližně 14 600 domácností. Kogenerací navíc vyrobí elektrickou energii pro chod celé technologie spalovny a ještě ekvivalent roční spotřeby elektrické energie 4 100 domácností. Spalovna disponuje moderní a vysoce účinnou technologií čištění odpadních plynů, takže do ovzduší vypouští mimořádně čisté spaliny. Obsahují však vysoké množství oxidu uhličitého (cca 11 % objemových, což je asi 350krát více než ve vzduchu), který běžnými postupy zatím neumíme ze spalin odloučit. Protože je CO₂ důležitý a životodárný plyn, nabízí se jeho využití pro fotosyntézu. Vhodné rostliny s vysokým produkčním potenciálem a odolné k vysokým obsahům CO₂ jsou řasy.

Medicína by nemohla dosahovat pokroku bez pomoci armády laboratorních myší a potkanů, na kterých se testují nově vyvíjené léky předtím, než jsou podány lidem. Jak ukázala studie US National Institute on Aging in Bethesda, Maryland, ne všichni laboratorní hlodavci žijí zdravě.

Šestadvacetiletý Eric Ramsey měl vážně smůlu. V šestnácti letech utrpěl následkem automobilové havárie krvácení do mozku, které ho zcela paralyzovalo. Eric stále vidí, slyší a cítí, ale nemůže pohnout jediným svalem s výjimkou nepatrného pohybu očí. Přestože jeho postižení není léčitelné, Eric v posledních letech znovu začíná mluvit. Umožňuje mu to elektroda implantovaná do mozku a počítačový program.

Žít ve špíně jako prase může být prospěšné pro váš imunitní systém. Zvláště, pokud jste nečistotě vystaveni už od narození. Již delší dobu se spekuluje, že pokud se mladý organismus dostane do styku s mikroby hned v raném věku, má to příznivý vliv na jeho imunitní systém a omezuje to šanci na pozdější rozvoj autoimunitních chorob.

Pro existenci života na Zemi je výskyt oxidu uhličitého (CO₂) v ovzduší naprosto nezbytný. Tento plyn se totiž významně podílí na přirozeném skleníkovém efektu atmosféry, jenž na zemském povrchu vytváří vhodné teplotní podmínky pro život. Jeho současný nárůst však způsobuje zesílení skleníkového efektu, jehož důsledkem je tolik diskutované nežádoucí globální oteplování.

Globální oteplování, skleníkový efekt a oxid uhličitý patří k největším strašákům současné doby. Jak vypadají a jak se proti nim dá bojovat?

V posledních letech je veřejnost utvrzována v názoru, že oxid uhličitý představuje největšího nepřítele lidstva a že je tedy proti němu třeba bojovat všemi prostředky a bez ohledu na náklady. Hlavní argument je nasnadě – oxid uhličitý vytváří skleníkový efekt, díky němuž se planeta přehřívá a který hrozí katastrofálními následky. Boj s oxidem uhličitým již začíná ohrožovat ekonomiku, a proto stojí za to se zamyslet. Za to stojí si současně uvědomit, že bez toho plynu bychom pěkně prokřehli.