Klasická energetika a fyzika

V roce 314 před Kristem si řecký filosof Theofrastus všiml něčeho neobvyklého: když zahříval černou krystalickou horninu turmalín, začala náhle přitahovat popel a kousky slámy. To, co pozoroval, známe dnes jako pyroelektřinu, tj. schopnost některých krystalů při zahřívání nebo ochlazování krátce vytvářet elektrické napětí. Nyní se stejný jev začíná využívat k přeměně odpadního tepla na elektrickou energii.

Jaderná energie způsobuje nesrovnatelně méně úmrtí než jiné energetické zdroje. K tomuto závěru dospěla Mezinárodní agentura pro energii IEA (International Energy Agency).

Koncem srpna 2010 – jen několik týdnů po utěsnění havarované vrtné plošiny Deepwater Horizon – byly v grónských arktických vodách zahájeny nové ropné vrty. Jako první začala vrtat britská společnost Cairn Energy se sídlem v Edinburgu. Arktida totiž obsahuje 13 % zbývajících světových zásob ropy a 30 % zásob zemního plynu. Druhým důvodem zájmu o těžbu ropy v Arktidě jsou rostoucí ceny této suroviny, třetím nedostatek lokalit, kde by nadnárodní společnosti mohly své rozvojové plány volně uskutečňovat.

Mezi základní měřítka vyspělosti společnosti patří i zpracování energie. Platí to od dob rozdělávání ohně v jeskyních našich předků až po zkrocení štěpení těžkých jader v energetice. A k produkci energie patří i umění jejího skladování – akumulace.

Výkonem 15 000 kWh by stacionární dieselový motor v areálu elektrárny DONG v dánském hlavním městě Kodaň mohl pohánět 200 běžných osobních aut střední třídy, s objemem motoru 1,6 litru a výkonem 75 kW. Neméně impozantní je porovnání hmotnosti celého stroje: činí 1400 tun. To odpovídá hmotnosti 280 slonů nebo 1120 osobních aut Volkswagen Passat. Kdyby osobní auto ujelo za dobu své životnosti 300 000 km, potřebovalo by na to asi 6 000 hodin chodu motoru. Kodaňský Goliáš mezi stacionárními dieselovými motory už má „najeto“ 75 000 hodin provozu.

Obavy, úzkost na jedné straně škály, děs, ochromení strachem, smrt z leknutí na druhé. To všechno je strach v nejrůznějších podobách. Všechno, co člověk dělá, je tak či onak spojeno se strachem. Strach je přirozená emocionální reakce, jedna z nejdůležitějších vůbec, protože je reakcí nutnou pro přežití. Nastartuje v těle fyziologické reakce nutné pro boj nebo útěk. Strach vzniká i tehdy, když nemáme po celý čas všechny informace, nebo plnohodnotnou intelektuální schopnost činit analytická rozhodnutí založená na faktech. Ani ta však vždy nestačí…

Uplynulo dvě stě let od narození italského fyzika Carlo Matteucciho Cesty vědy jsou často křivolaké. Všechny zákonitosti elektrostatiky a magnetostatiky byly v podstatě známy již na sklonku 18. století. Pro další rozvoj nauky o elektřině a magnetismu byl nezbytný objev něčeho nového – buď na základě teoretické předpovědi, nebo prosté náhody. O takový náhodný objev se postaral italský lékař a porodník, Luigi Galvani (1737–1798), profesor anatomie a medicíny na proslulé univerzitě v Bologni. Jeho objev rozvinul italský profesor fyziky Carlo Matteucci.

Podle jedné z definic je „stereoskopie“ považována za schopnost lidského mozku sloučit dva dílčí, navzájem poněkud odlišné obrazy, zachycené levým a pravým okem, ve výsledný jediný prostorový obraz. Samotné slovo „stereoskopie“ vzniklo z řeckého stereos (pevný, tvrdý, objem, přeneseně prostorový) a skopeo (vidím, pozoruji). Zkušenosti s využitím stereoskopie v planetáriu potvrzují, že si návštěvníci pamatují více detailů z prezentovaných programů, a dokonce profesionální astronomové z observatoří na Mauna Kea uváděli, že si při stereoskopické projekci uvědomili některé nové souvislosti.