Jaderná energetika

V době, kdy jsem ještě tahala „fyzikálního kačera“, doslova mě magnetizovaly cedulky lemující cestu do Stráže pod Ralskem a upozorňující na nebezpečné záření. Když jsem tedy mezi nabízenými tématy bakalářských prací objevila problematiku kontaminace záplavového pásma Ploučnice, volba byla jasná.

Národní laboratoř v Oak Ridge v Tennessee vytvoří virtuální reaktor pro výzkumné účely V týmu na vytvoření virtuálního reaktoru pro výzkumné účely pracují nejen experti na matematické modelování, ale i na materiálové inženýrství a další specializace. Spolupracovat budou univerzity a průmyslové podniky. Výsledkem jejich práce nebude obvyklý simulátor dozorny jaderné elektrárny, jaké pracují třeba i v obou českých jaderných elektrárnách pro přípravu personálu, ale něco daleko komplexnějšího – reálné simulace chování aktivní zóny a v ní použitých materiálů, a dále konstrukčních materiálů a fyzikálních procesů v současných i pokročilých typech lehkovodních reaktorů.

Reaktor s postupnou vlnou TWR (Traveling-Wave Reactor) má být novou třídou jaderných energetických reaktorů. Projekt tohoto reaktoru pod názvem TerraPower již je v USA patentován, připravuje jej společnost Intelectual Ventures a vývoj financuje sám Bill Gates.

Myrrha znamená – kromě označení vonné pryskyřice ceněné ve starověku více než zlato – nový typ jaderného reaktoru (Multipurpose hYbrid Research Reactor for High-tech Applications). Pokud se v provozu osvědčí, bude i on cennější než zlato a drahé kamení.

Společnost Global Laser Enrichment požádala Americký jaderný regulační úřad (US Nuclear Regulatory Commission) o svolení začít provozovat závod na obohacování uranu, který by používal technologii Silex. Tato metoda využívající laserové excitace by mohla být až dvacetkrát účinnější než technologie založená na centrifugách a přispěla by ke zlevnění jaderného paliva. Zatímco pro někoho je to dobrá zpráva, začaly se ozývat i hlasy žádající zákaz této technologie a zastavení jakéhokoliv zlepšování obohacovacích technologií vůbec. Kupodivu se nejedná o hlasy fanatických ekoteroristů, ale seriózních vědců.

Svazek uměle vytvořených neutrin zasáhl svůj cíl. Urazil cestu dlouhou 295 kilometrů napříč skalami Japonska, aby se nakonec střetl s padesáti tisíci tunami ultračisté vody detektoru Super-Kamiokande.

Termojaderné palivo hmotnosti poštovní známky je spoutáno 23 tisíci tunami oceli a omotáno 150 tisíci kilometry supravodivých drátů – to bude tokamak ITER! Zdá se vám těch tun a kilometrů příliš? Vše lidské že je těmto číslům na hony vzdáleno? Pokusím se čtenáře přesvědčit o opaku. ITER se svými tunami a kilometry je vlastně jeden velký živý organismus!