Biografie

Letos uplynulo 200 let od narození anglického vynálezce Henryho Bessemera. Ačkoli jeho jméno není tak všeobecně známé jako je tomu u jiných velikánů techniky, například Jamese Watta, jeho vynález – bessemerování – je v odborných kruzích považován za nejdůležitější příspěvek jednotlivce k průmyslové revoluci.

„Století páry" přineslo nepřeberné množství vynálezů, mezi kterými významné místo zaujímají parní turbíny. V 80. letech předminulého století v oboru parních turbín vynikli zejména dva erudovaní technici: Švéd Gustaf de Laval a Angličan Charles Algernon Parsons. Později k nim přibude ještě jedno jméno – Slovák Aurel Stodola, zakladatel teorie a konstruování parních a plynových turbín.

Nedonošených dětí stále přibývá – stále více rodí i starší ročníky žen a více párů využívá asistovanou reprodukci. Děti někdy přicházejí na svět i o řadu týdnů dříve a jsou odkázané na pomoc lékařů. V Česku se v roce 2009 narodilo předčasně, tj. dříve než ve 38. týdnu těhotenství, a s nízkou porodní váhou pod 2 500 gramů přes devět tisíc dětí.

Snad ani není člověk, který by se nedíval rád na nebe – v noci na hvězdy, ve dne na mraky. Svítící body na temné obloze si řadíme do souhvězdí, v oblacích za dne hledáme podoby lidí, zvířat i fantastické tvary. Fascinují nás zlatem svítící okraje oblačných kup, dramatická bouřková mračna, ale i cáry, kdy člověk pořádně neví, je‑li to mrak nebo mlha. Tyto útvary a úkazy vytvořené vodní párou sledoval a mapoval významný český astronom 20. století Antonín Bečvář.

Již od starověku představovaly pobřežní útesy pro lodní dopravu velké nebezpečí. Proto lidé začali konstruovat a budovat majáky, které v noci svým světlem upozorňují námořníky na nebezpečná místa a umožňují jim orientaci v pobřežních vodách. Nalezení správného majáku svědčilo o dobré námořní navigaci, zejména na konci delší plavby. Pokud loď hledaný maják nenašla, neměl její kapitán jistotu, zda může bezpečně pokračovat v plavbě.

”Výsledky lidského rozumu musí sloužit lidstvu a nikdy nesmějí být použity na nehumánní cíle.” Niels Bohr

Říká se, že věda je nástrojem pokroku. Mezi váženými učenci posunujícími vědění lidstva o něco kupředu, se ale zákonitě objevili i vyjímeční, kteří se seriózním výzkumem neměli vůbec nic společného. Někteří postupovali seriózně jen zpočátku nebo okrajově, pak se jejich snažení ale vydalo nežádoucím směrem. Právě k takovým vědcům patří v historii elektřiny a magnetismu italský fyzik Giovanni Aldini (1762‑1834). Jeho jméno najdeme v odborných statích o minulosti elektrotechniky a medicíny jen výjimečně, spíše je třeba hledat v dílech o kuriozitách v historii lidské společnosti. Giovanni Aldini se narodil před 250 lety.

"Vesmír, který se systematicky rozpíná, svědčí o pravdivosti nejvznešenějšího výroku, jaký byl kdy pronesen: Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi".
A. H. Compton