Sci-fi

Soutěž čtenářů 2013 – první místo

Psal se rok 2085, celý svět se potýkal s energetickou krizí. Zásoby ropy, zemního plynu a uhlí byly již dávno vyčerpány a uranu také nebylo dost.

Naši pradědečkové tuhle větu měli doslova pod kůží. Autobusy, tramvaje, metro, vlaky, letadla – vždy a všude je čekala kontrola, zda mají zakoupenou tu správnou jízdenku, zda si zaplatili za možnost strávit kus svého života v kovové schránce, pohybující se světem. A když to nebyla jízdenka, byla to myšlenka na to, jestli je v nádrži dost benzínu, v akumulátoru dost energie.

Pod Libeňským mostem vítr proháněl mastné papíry. Pan Karel sáhl za sebe do batohu, vytáhl a zručně otevřel plechovku náhražkového piva, spokojeně se opřel o vyhřátou kamennou zeď a s přivřenýma očima začal lokat zrzavou vodu, která chmel a slad potkala jen na etiketě.

Všichni jsme se těšili na návštěvu Rezervace. Tatínek nám to sliboval už asi tři roky, celou tu dobu jsme ho otravovali tak moc, že radši vyběhal spoustu potvrzení, než abychom ho pořád, jak říkal, otravovali. Ale on to slíbil, tak jaké otravování.

Jen on uměl opravovat věci, radit kořenářkám a také přivážel novinky z dalekých krajin. Toho léta Páně 2153 nepřijel sám, měl s sebou uhrovitého mladíka, a starostka pokývala hlavou. Tak i Sovák bude smrtelník, řekla si, vychovává si nástupce. Jestlipak to stihne včas, ještě ji napadlo, ale pak už začala obvyklá práce.