Přeměna uhelné elektrárny na nízkoemisní teplárnu
Moravskoslezský kraj je z hlediska energetických záměrů jedním z nejvýznamnějších v Česku. Do roku 2040 plánuje například ČEZ v kraji investovat desítky miliard korun, v první ...
Na jihu španělské provincie Almeria, kde téměř neprší, probíhá již více než 20 let výzkum slunečních tepelných elektráren. Díky zdejšímu klimatu a štědrým vládním dotacím zde v posledních třech letech vyrostlo 10 slunečních tepelných elektráren a dalších 50 se plánuje. Jde o elektrárny, v jejichž centru je vysoká bílá věž a kolem ní jsou rozmístěny tisíce zrcadel (heliostaty); ty zachycují sluneční záření a soustřeďují je na vrchol věže. Zařízení produkuje přehřátou páru, která pohání turbínu k výrobě elektřiny.
Až do dnešní doby sloužily jako základ pro sluneční tepelné elektrárny parabolické žlaby, v nichž pečlivě tvarovaná parabolická zrcadla směrovala sluneční energii na skleněné trubky obsahující teplonosné médium. Jedním z nedostatků tohoto typu sluneční elektrárny bylo, že z hlediska ekonomiky byla nezbytná velká rovinná plocha. U slunečních věží je tomu jinak, protože heliostaty mohou být rozmístěny na různých výškových úrovních a individuálně kalibrovány tak, aby vysílaly paprsky na vrchol věže. Jinou výhodou věží je, že mohou být provozovány na vysokých teplotách. U žlabových systémů je teplonosným médiem olej, který může být ohříván na maximální teplotu 400 stupňů Celsia. U věžové elektrárny není nezbytná pomocná kapalina a pára může být přímo ohřívána na teplotu 550 stupňů Celsia. Čím vyšší je teplota páry, tím účinněji může být tepelná energie přeměňována na elektřinu.
Věžové elektrárny produkují páru přímo a nemohou vyrobené teplo skladovat. Výroba elektřiny se zastaví v okamžiku, kdy Slunce přestane svítit. Tento problém se podařilo vyřešit v rámci projektu Gemasolar Tower. Sluneční věž o výkonu 19 MW bude první svého druhu na světě, která využije k přenosu tepla z vrcholu věže do tepelného výměníku, kde se vyrábí pára k pohonu turbíny směs roztavených solí (směs dusičnanu sodíku a draslíku). Protože horká roztavená sůl může být skladována až do doby, kdy jí bude třeba, bude možné elektrárnu Gemasolar provozovat až 15 hodin poté, co Slunce zapadlo. Oproti nejlepší sluneční elektrárně s parabolickými žlaby, která mohla být v provozu maximálně 7,5 hodiny po západu Slunce. Elektrárna bude uvedena do provozu v roce 2011.
Václav Vaněk podle New Scientist, 2010, č. 2790, s. 21
Moravskoslezský kraj je z hlediska energetických záměrů jedním z nejvýznamnějších v Česku. Do roku 2040 plánuje například ČEZ v kraji investovat desítky miliard korun, v první ...
Nový výzkum antihmoty dává Albertu Einsteinovi opět za pravdu. 27. září 2023 oznámil mezinárodní tým fyziků zásadní zjištění: zdá se, že antihmota ...
Fyzici již dlouho vědí, že téměř vše – světlo a další formy energie, ale také každý atom ve vašem těle – se chová z klasického hlediska i jako částice, i jako ...
Pneumatiky jsou kulaté, černé a vyrobeny z gumy. Tak by je zřejmě popsala většina lidí. Při bližším pohledu však zjistíme, že design pneumatik a vzájemné působení různých ...
Po třech letech nepříznivých okolností vykazuje světový trh s IT známky oživení. Předpokládá se, že v roce 2024 vzroste celosvětový prodej osobních počítačů o osm procent a o ...
Krásně a jednoduše vysvětleno se srozumitelnými animacemi. V angličtině.