Budovatel železnic

Nastal nový rok 2010 a s ním se objevili i noví jubilanti, jejichž kulatá výročí bychom si měli připomenout. Vybrat pouhá čtyři jména, jejichž nositelé se v průběhu staletí zasloužili o rozvoj naší či světové techniky, není jednoduché a jen těžko může být spravedlivé. Zaměřili jsme se proto na osobnosti české či alespoň s naší vlastí úzce spojené. A navíc k nim alespoň velmi stručně přidáme další jubilanty, tak nějak „věcně příslušné“.

František Antonín Gerstner se narodil 11. května 1795 v Praze a zemřel 12. dubna 1840 ve Philadelphii. Tedy právě před 170 lety. Po vystudování pražské polytechniky a univerzity se stal profesorem geometrie na vídeňské univerzitě.

Jeho životní dráhu zcela zásadně ovlivnil jeho otec František Josef Gerstner, člen Učené společnosti v Praze a první ředitel pražského polytechnického ústavu, který František Antonín absolvoval. V technických záležitostech byl starší Gerstner největší autoritou v mocnářství, a proto mu také byl k posouzení předložen plán na vybudování průplavu Vltava–Dunaj. Neschválil jej a navrhl, aby místo něj byla postavena koněspřežná železnice – známá trať mezi Českými Budějovicemi a Lincem, první železnice v rakouské monarchii.

Plány otce uskutečnil syn

Od té chvíle snil jeho syn o tom, že otcův smělý plán jednoho dne zrealizuje a studoval všechno, co se tehdy o železnicích vědělo, především v Anglii, kde byli v tomto směru daleko před kontinentální Evropou. Sen se mu splnil v roce 1823, kdy byl pověřen přípravnými pracemi, aby byl pak roku 1827 jmenován ředitelem celé stavby. V té době však už věděl o železnicích tolik, že začal prosazovat oproti koněspřežce parní provoz. To by ovšem zvedlo náklady na vybudování železnice, a tak narazil na odpor. Po dokončení úseku z Českých Budějovic do Kerchbaumu se tedy s investory rozloučil a roku 1834 odešel stavět železnice do Ruska.

I tam se ovšem musel potýkat s byrokratickými přístupy, přesto se mu však podařilo postavit první ruskou veřejnou parní železnici Petrohrad–Carské Selo. A tato nedlouhá železniční trať měla snad větší význam pro nás než pro Rusko. Vyškolili se tu totiž první čeští železniční odborníci, celá generace absolventů pražské polytechniky. Vždyť ze 13 inženýrů účastnících se na stavbě bylo 12 Čechů, mezi nimi i inženýr Jan Perner, průkopník železničního stavitelství v Čechách. Gerstner je bral s sebou na studijní cesty po všech významných železnicích západní Evropy, do Belgie, Francie, Německa. Navštívil rovněž Anglii, kde se setkal se samotným Georgem Stephensonem.

V roce 1837 se po železnici mezi Petrohradem a Carským Selem rozjely první lokomotivy, ale Gerstner zkoumal světové železnice dál – měl v hlavě myšlenku na velkorysý projekt vybudování rakouské železniční sítě. Koncem 30. let 19. století se vydal za moře, do Ameriky. Tady však v pouhých pětačtyřiceti letech zahynul při nehodě v ulicích Philadelphie. Jeho poslední sen už museli uskutečnit jiní, mezi nimi i jeho žáci.

A ještě…

A ještě jeden letošní jubilant. Karel Václav Bedřich Zenger (1830–1908) (3pól o něm psal viz www.3pol.cz/679‑osviceny‑profesor‑karel‑vaclav‑zenger) vystudoval na pražské univerzitě filozofii a práva, věnoval se však spíše přírodním vědám a technice. Působil na pražské hvězdárně, učil na gymnáziu v Banské Bystrici, roku 1861 byl jmenován profesorem technické fyziky na pražském polytechnickém ústavu a posléze na České vysoké škole technické, jíž byl i rektorem. Patřil ke generaci zakladatelů české techniky, o níž se zasloužil i tím, že přijal na techniku studenta Františka Křižíka, který neměl potřebnou maturitu.

Kam dál: viz http://www.www.3pol.cz/cz/rubriky/biografie/158-frantisek-josef-gerstner