Bludičky, světýlka, mlhavá blata a pes baskervillský, temný dům Usherů uprostřed močálu... To všechno se nám vybaví při zmínce o bažinách všeho druhu, odborně zvaných mokřady. Pamětníkům vyvstane před očima film Král Šumavy a obraz nebohé Jiřiny Švorcové v okamžiku, kdy se nad ní definitivně zavírá povrch rašeliniště. Zkrátka a dobře, když se řekne močál, představí si většina lidí nehostinné bahnité oblasti, kterým je lépe zdaleka se vyhnout.