Výkonem 15 000 kWh by stacionární dieselový motor v areálu elektrárny DONG v dánském hlavním městě Kodaň mohl pohánět 200 běžných osobních aut střední třídy, s objemem motoru 1,6 litru a výkonem 75 kW. Neméně impozantní je porovnání hmotnosti celého stroje: činí 1400 tun. To odpovídá hmotnosti 280 slonů nebo 1120 osobních aut Volkswagen Passat. Kdyby osobní auto ujelo za dobu své životnosti 300 000 km, potřebovalo by na to asi 6 000 hodin chodu motoru. Kodaňský Goliáš mezi stacionárními dieselovými motory už má „najeto“ 75 000 hodin provozu.

Za vrchol v konstrukci rotorů větrných mlýnů můžeme považovat Halladayovu turbínu. Vynalezl a sestrojil ji v roce 1854 severoamerický farmář a konstruktér Daniel Halladay. Větrné oběžné kolo turbíny bylo opatřeno několika sekcemi stavitelných žaluzií, které nastavovala středově ovládaná táhla.

Častým námětem vášnivých diskusí a argumentace odpůrců větrných elektráren je „narušení krajinného rázu“ větrnými elektrárnami, a to aniž by vyjasnili pojmy jako „krajinný ráz“. Mezi úředníky, kteří na různých stupních povolování o elektrárnách rozhodují, převažuje laický názor, že krajinný ráz = neporušená příroda.

Dánsko nepatří k cestovatelským hitům, přestože může těm, kteří míří především za poznáním, nabídnout kromě pestré palety přírodních krás i řadu historických či technických pozoruhodností. To platí i pro energetiku – v zemi najdeme několik míst, která bezpochyby stojí za návštěvu. Zajímavé lokality mohou být zastávkou i na trase cestou do Norska přes pevninskou část Dánska – Jutský poloostrov –, jehož jižní okraj je jedinou suchozemskou hranicí země.

V polovině prosince proběhla tiskem a obrazově i televizními vysíláními informace o tom, že americké námořnictvo vyzkoušelo začátkem roku 2010 elektromagnetické dělo, jehož projektily dosahují pětinásobné rychlosti zvuku a dostřel této zbraně je až 200 kilometrů. Ze záznamu je patrná několikasekundová fáze „nabíjení“ mohutnými přívody elektrické energie a pak výstřel a zásah terče, pořízené vysokorychlostní kamerou. Projektil je do vysoce nadzvukové rychlosti uveden v hlavni děla, která je uložena mezi „kolejnicemi“, elektrickým impulzem a pravděpodobně kombinaci elektromagnetů a v prostředí plazmy. Ze záznamu se dá soudit, že potřebná elektrická energie je před výstřelem mj. akumulována v tzv. superkapacitorech, tj. kondenzátorech s velmi vysokou kapacitou. Technické detaily jsou pochopitelně nedostupné.

Sláma má pro energetické využití řadu výhod a předpokladů. Vzniká jako „vedlejší produkt“ při pěstování obilí pro potravinářské i krmné využití nebo olejnatých semen (u nás především řepky) pro lisování a extrakci olejů. Produkce slámy nezabírá zvláštní plochu a neomezuje tím nijak potravinářskou produkci. Její sklizeň probíhá současně se sklizní hlavního produktu a potřebnou techniku mají pěstitelé k dispozici. Ne všichni však slámu efektivně využívají, zejména pokud neprovozují živočišnou výrobu a slámu nepoužijí jako základ statkových hnojiv.

O vodíku jako o energetickém médiu třetího tisíciletí se mluví a píše stále častěji. To ostatně předpovídal již roku 1874 J. Verne prostřednictvím jednoho z hrdinů románu Tajuplný ostrov. Cyrus Smith – viz http://www.tretipol.cz/826-vodik-na-silnicich

Větrné elektrárny nejsou – jak by se to mohlo zdát díky zvyšující se frekvenci této tematiky v médiích – vynálezem posledních desetiletí. Energii větru využívaly tisíce let primitivní plachetnice přírodních národů i elegantní klipery, vrcholná díla éry velkých plachetnic, na souši byly větru do cesty stavěny větrné mlýny. A už koncem 19. století došlo ke spojení křídel větrného mlýna nebo rotoru větrného kola s dynamem, vyrábějícím elektrický proud.