V první polovině devatenáctého století bylo bělochy osídleno především východní pobřeží Severní Ameriky, na západním pobřeží se začala rozvíjet Kalifornie. Dostat se na druhou stranu bylo značně obtížné – cestovat po souši znamenalo utkat se s indiány a překonat hory dosahující výšky 4000 metrů, využití lodní dopravy vyžadovalo přechod šíje v nemocemi zamořené Panamě, nebo se dala obeplout Jižní Amerika, což byla nebezpečná cesta trvající nejméně dva měsíce. Potřeba rychlého spojení obou břehů se ukázala nezbytnou již při kalifornské „zlaté horečce“, která vypukla v roce 1848.

Americká řeka Colorado sbírá vodu na ploše větší než 2,5 tisíc kilometrů čtverečních a odvádí ji v objemu přibližně 21 miliard kubických metrů ročně (neboli 21 tisíc kilometrů kubických) do Tichého oceánu. Již od devatenáctého století vrtala mnoha lidem hlavou myšlenka jak využít energii tohoto zdroje a jeho vodu pro zavlažování a jak zabránit občasným záplavám, které Colorado lidem ve svém povodí čas od času připravilo. Řešení bylo nasnadě – postavit přehradu. Potíž byla pouze v jejích rozměrech.

Mezi Brooklynem a New Yorkem je záliv, protékaný řekou East River známou silnými spodními proudy. V první polovině devatenáctého století přes něj neexistovalo jiné spojení, než převoznické lodě. V zimě se voda pokrývala ledem, někdy v ní zamrzli převozníci i se svými zákazníky.