Elektřina na kolech aneb prehistorie inspirací současníků
O rozvoji a budoucnosti elektromobilů se v současné době čile plní stránky odborného i denního tisku. Již méně se ví o jejich více než stoleté historii. O to víc je cenná studie, kterou autor tohoto článku s kolektivem připravil na Technické univerzitě v Liberci, Fakultě mechatroniky, informatiky a mezioborových studií. Nadšenci pro historii elektrické dopravy si dali práci a dílem textově, ale především obrazově zdokumentovali vývoj elektrické dopravy popsaný v ročnících 1895-1910 časopisu Elektrotechnische Zeitschrift. Vraťme se alespoň na chvíli za doprovodu dobových obrázků do doby prvních kilometrů za volantem elektromobilů, které brázdily naše silnice před rokem 1900.
Autor ke vzniku studie píše: „V roce 1995 jsem přišel na nově založenou Fakultu mechatroniky, na tehdejší katedru elektrotechniky. Vstoupil jsem do prostředí, které mělo ambice začít všechno jinak a moderněji. Výukové laboratoře a elektrické stroje byly však ve stavu poslední modernizace, která proběhla před třiceti lety. Postupně jsem se seznamoval s novým prostředím a objevoval v leštěných dřevěných krabicích nádherné přístroje, které pamatovaly meziválečné roky. Největší poklad se mi zjevil asi až po roce, když jsem se zeptal kolegy Karla Wernera, co se skrývá v zamčených vestavěných skříních v zadní suterénní laboratoři. Společně jsme je otevřeli a já jsem nestačil žasnout. Přede mnou byla kompletní historie elektrotechniky z období 1895-1937 ve svazcích německých časopisů Elektrotechnische Zeitschrift.“
Již naši předkové uvažovali vážně o elektromobilech
Při letmém listování stránkami časopisu už na první pohled zaujmou fotografie a výkresy elektrických zařízení, zvláště dopravních prostředků. Naši předci v době před více než sto lety považovali využití elektrické energie v dopravě za perspektivní a jejich představy a očekávání byly obrovské. Jejich technické nápady vzbuzují obdiv a v mnohém předběhly dobu. Lze těžko odhadnout, jak by vypadaly dnešní elektromobily, kdyby na začátku dvacátého století nezačal vítězit spalovací motor.
K elektromobilům z roku ein zwei
V elektromobilech se jako zdroj energie používaly pouze olověné akumulátory s kapacitou přibližně stejnou jakou mají dnešní články. Celková kapacita byla přibližně 100 Ah. S těmito těžkými bateriemi se dosahovalo rychlosti až 40 km/hod a 100 km dojezdu v běžném provozu při každodenním používání. Olověné akumulátory napájely veškeré dopravní prostředky na elektrický pohon – od elektrokol před drožky až po rozvážkové nákladní automobily.
Za vrcholné období elektromobilů s nezávislým napájením se považuje rok 1899. Po tomto roce nastal zřetelný útlum, který způsobily spalovací motory. Možná také k zániku elektromobilu v roce 1906 paradoxně přispěly vzduchové pneumatiky, které sice zlepšily pohodlí, ale na druhé straně výrazně snížily dojezd díky velkému valivému odporu. V roce 1907 se však někteří konstruktéři nechtěli vzdát výhod elektrického pohonu a snažili se jako zdroj elektrické energie použít spalovací motor v kombinaci s dynamem. Tento princip se dodnes používá u dieselelektrických lokomotiv.
I když dnes máme podstatně jiné možnosti (lithiové články, ultrakapacitory atp.), vlastní vývoj a zavedení do života nám paradoxně trvá podstatně déle, než našim předkům před sto lety.
Literatura: Elektrotechnische Zeitschrift ročníky 1895-1910
Elektrotechnische Zeitschrift
Časopis Elektrotechnische Zeitschrift (ETZ), vydávaný od roku 1880, se stal průkopníkem jak v oblasti teoretické elektrotechniky, tak i elektrotechnického průmyslu. Vydávání časopisu bylo velmi úspěšné po stránce obsahu i rentability, proto od roku 1888 vycházela 2 vydání každý měsíc. Velký význam pro rozvoj elektrotechnických znalostí měly i odborné knihy zaměřené na generátory, kondenzátory, transformátory, akumulační baterie apod. Tyto informace se zúročily v technickém pokroku v různých průmyslových i jiných odvětvích. Např. roku 1881 byla v Berlíně uvedena do provozu první německá elektrárna, první dálkový přenos elektrické energie se uskutečnil mezi Lauffenem a Frankfurtem nad Mohanem na vzdálenost 175 km roku 1891, začalo se rozvíjet telefonní a telegrafní spojení, železniční doprava. Vydával se také rozsáhlý počet publikací ze strojírenského a elektrotechnického průmyslu, týkajících se návodů na použití výrobků různých firem (Siemens, AEG, Brown-Boveri).
Velký význam pro úspěšnost časopisu ETZ měl další technický pokrok, hlavně vývoj a používání elektrických motorů pro pohon pracovních strojů, nástup elektrizované tramvajové a železniční dopravy, těžba a zpracování surovin, rozvoj letecké dopravy i jiných oborů.
Již naši předkové uvažovali vážně o elektromobilech
Při letmém listování stránkami časopisu už na první pohled zaujmou fotografie a výkresy elektrických zařízení, zvláště dopravních prostředků. Naši předci v době před více než sto lety považovali využití elektrické energie v dopravě za perspektivní a jejich představy a očekávání byly obrovské. Jejich technické nápady vzbuzují obdiv a v mnohém předběhly dobu. Lze těžko odhadnout, jak by vypadaly dnešní elektromobily, kdyby na začátku dvacátého století nezačal vítězit spalovací motor.
K elektromobilům z roku ein zwei
V elektromobilech se jako zdroj energie používaly pouze olověné akumulátory s kapacitou přibližně stejnou jakou mají dnešní články. Celková kapacita byla přibližně 100 Ah. S těmito těžkými bateriemi se dosahovalo rychlosti až 40 km/hod a 100 km dojezdu v běžném provozu při každodenním používání. Olověné akumulátory napájely veškeré dopravní prostředky na elektrický pohon – od elektrokol před drožky až po rozvážkové nákladní automobily.
Za vrcholné období elektromobilů s nezávislým napájením se považuje rok 1899. Po tomto roce nastal zřetelný útlum, který způsobily spalovací motory. Možná také k zániku elektromobilu v roce 1906 paradoxně přispěly vzduchové pneumatiky, které sice zlepšily pohodlí, ale na druhé straně výrazně snížily dojezd díky velkému valivému odporu. V roce 1907 se však někteří konstruktéři nechtěli vzdát výhod elektrického pohonu a snažili se jako zdroj elektrické energie použít spalovací motor v kombinaci s dynamem. Tento princip se dodnes používá u dieselelektrických lokomotiv.
I když dnes máme podstatně jiné možnosti (lithiové články, ultrakapacitory atp.), vlastní vývoj a zavedení do života nám paradoxně trvá podstatně déle, než našim předkům před sto lety.
Literatura: Elektrotechnische Zeitschrift ročníky 1895-1910
Elektrotechnische Zeitschrift
Časopis Elektrotechnische Zeitschrift (ETZ), vydávaný od roku 1880, se stal průkopníkem jak v oblasti teoretické elektrotechniky, tak i elektrotechnického průmyslu. Vydávání časopisu bylo velmi úspěšné po stránce obsahu i rentability, proto od roku 1888 vycházela 2 vydání každý měsíc. Velký význam pro rozvoj elektrotechnických znalostí měly i odborné knihy zaměřené na generátory, kondenzátory, transformátory, akumulační baterie apod. Tyto informace se zúročily v technickém pokroku v různých průmyslových i jiných odvětvích. Např. roku 1881 byla v Berlíně uvedena do provozu první německá elektrárna, první dálkový přenos elektrické energie se uskutečnil mezi Lauffenem a Frankfurtem nad Mohanem na vzdálenost 175 km roku 1891, začalo se rozvíjet telefonní a telegrafní spojení, železniční doprava. Vydával se také rozsáhlý počet publikací ze strojírenského a elektrotechnického průmyslu, týkajících se návodů na použití výrobků různých firem (Siemens, AEG, Brown-Boveri).
Velký význam pro úspěšnost časopisu ETZ měl další technický pokrok, hlavně vývoj a používání elektrických motorů pro pohon pracovních strojů, nástup elektrizované tramvajové a železniční dopravy, těžba a zpracování surovin, rozvoj letecké dopravy i jiných oborů.
Autobus na elektrický pohon. Zahrnoval dva elektromotory napájené z akumulátorové baterie. Na jedno nabití ujel autobus cca 20 km.
Vůz poháněný elektrickým pohonem napájeným z akumulátorové baterie. Na jedno nabití vůz ujel 2. Vůz poháněný elektrickým pohonem napájeným z akumulátorové baterie. Na jedno nabití ujel vůz cca 30 km. Váha vozu včetně akumulátorů byla 1800 kg.
Elektrický omnibus vyrobený firmou Siemens-Halske. Vůz byl poháněn čtyřmi elektromotory o výkonu 4 HP napájenými z akumulátorové baterie. Napájecí napětí bylo 350 V. Maximální rychlost byla 30 km/h.
První elektrická drožka v Berlíně. Drožka byla poháněna dvěma elektromotory napájenými z akumulátorové baterie o kapacitě 70 Ah. Výkon motoru byl 2 HP. Napájecí napětí bylo 85 V. Na jedno nabití ujela drožka 40 km. Maximální rychlost byla 18 km/h.
Elektrické vozítko pro volný čas, které vyrobila francouzská firma Patin a Requillard. Elektromobil poháněl jeden elektromotor o výkonu 800 W napájený z akumulátorové baterie. Později bylo vozítko vybaveno motorem o výkonu 1,5 kW (1000 ot/min). Baterie vážila 180 kg a skládala se z 22 článků. Napájecí napětí bylo 40 V. Kapacita baterie byla 110 Ah. Maximální dosahovaná rychlost byla 15 km/h.
Vozítko na elektrický pohon vyrobený firmou Jacob Lohner ve Vídni dosahovalo rychlost až 35 km/h. Dojezd na jedno nabití byl 80 km. Vozítko bylo poháněno jedním elektromotorem o výkonu 3HP (500 ot/min). Baterie složená ze 44 článků měla kapacitu 170 Ah.
Drožka na elektrický pohon vyrobená firmou Fiedler a Jäckel v Berlíně. Vůz dosahoval rychlosti až 20 km/h a byl poháněn jedním elektromotorem o výkonu 3 HP (1500 ot/min). Baterie se skládala ze 48 článků a měla kapacitu 116 Ah. Dojezd na jedno nabití byl 60 km.
Luxusní kočár na elektrický pohon „Victoria“ vyrobený firmou Hladík v Berlíně. Kočár dosahoval rychlost až 18 km/h. Dojezd na jedno nabití byl 50 km. Byl poháněn jedním elektromotorem o výkonu 3,5 HP (1400 ot/min). Baterie se skládala ze 40 článků a měla kapacitu 130 Ah.
Nákladní elektromobil vyrobený firmou Kliment v Berlíně. Vůz dosahoval rychlosti až 15 km/h. Dojezd na jedno nabití byl 40 km. Vůz poháněl jeden elektromotor o výkonu 3HP (1600 ot/min). Baterie se skládala ze 44 článků a měla kapacitu 200 Ah.
Elektricky poháněný phaeton byl vyroben firmou Vulkan v Berlíně. Vůz dosahoval rychlost až 20 km/h. Dojezd na jedno nabití byl 50 km. Vůz byl poháněn jedním elektromotorem o výkonu 1,5HP (1300 ot/min). Baterie se skládala ze 44 článků a měla kapacitu 54 Ah. (Pozn. red: Slovo phaeton (vysl. fa-e-ton) označovalo reprezentativní karoserii automobilu, zpravidla čtyřdveřovou pro 7-8 osob. Postupně zaniklo.)
Pošli odkaz na článek
