David Bowie renesanční muž, který spadl na Zem

„Videoklipy jsou lepší než klasický film, který televize v současnosti nahrazuje. Klip se snaží předat určitou zprávu o hudebním obsahu a to co nejrychleji. Je také omezen médiem, v němž existuje, tedy televizí. Zatímco film by měl předat poselství, možná silné jako příběh z bible.“ 

To, že David Bowie navštívil Prahu, není žádné tajemství, vždyť tu koncertoval, ale že u nás natočil také videoklip? Díky tomu jsem měl možnost si s ním promluvit. V barrandovském ateliéru periodicky zaplňovaném umělou mlhou si Bowieho zahraniční štáb nepřál na place žádné vetřelce. Přesto zhruba po půl hodině přichází zpěvák, odhodí nedopalek cigarety na zem a se svůdně krouživým pohybem kotníku drahé šlapky, kombinovaným s důrazností přístavního dělníka ho zadusí. S omluvným úsměvem uvolněné hvězdy, která však neztratila cit pro normální život několikrát zdůrazní své "I'm so sorry". Platí to přičinlivému muži, pečlivě odklízejícímu zbytky Bowieho prohřešku proti obrovskému nekompromisnímu nápisu NEKUŘTE na stěně haly. Kdo je David Bowie?  
 
V čem hraje Bowie? 
Bowie vypadá naprosto relaxovaně a spokojeně, oči mu svítí chlapeckým šarmem a nelituje energie vynaložené na hravou komunikaci se svým okolím. Ať už jej tvoří novináři, publikum na koncertech nebo filmový divák. A s posledně jmenovaným Bowie komunikuje až překvapivě často. I když si pečlivě vybírá - jeho filmové role mají až na malé výjimky společné dvě věci. Za prvé: nehraje v průměrných příbězích. Za druhé: buď se na plátně v nějaké výrazné úloze kratičce mihne (maximálně na několik desítek minut), nebo rovnou patří mezi hlavní představitele. Obě pravidla se vztahují už na Bowieho herecký debut v britském sci-fi Nicolase Roega Muž, který spadl na Zem.  
 
"Bowie jako nůž" 
Ovšem zcela první kontakt se světem filmu navázal tehdy devětadvacetiletý zpěvák (narodil se jako nemanželské dítě David Robert Jones 8. ledna 1947 na londýnském předměstí Brixton a Bowie si říká podle amerického kovbojského nože) už o rok dříve, když složil hudbu ke snímku James Dean, the First American Teenager. Hudební i krátká pódiová účast jej spojila se zfilmovanou výpovědí mladé berlínské narkomanky (mimochodem jeho boj se závislostí na courvoisieuru a kokainu byl už tehdy znám) Christiane F. v My děti ze stanice ZOO. 
 
"Labyrint" 
Za skutečné otevření bran americké a tedy i světové filmové Mekky zvané Hollywood můžeme v Bowieho filmografii považovat až pohádkový fantasy muzikál (pouze se třemi živými herci) Labyrint. Okouzlujícímu a fantazijí nabitému příběhu z pera montypythonského barda Terryho Jonese o dvou malých dětech, ohrožovaných zlým kouzelníkem lze považovat za jednu z nejkrásnějších a nejbravurnějších rolí, jakou může zpěvákovi filmové plátno nabídnout. Chladně krutý, ale zároveň shovívavě otcovský přístup k ní, umožnil Bowiemu držet všechny věkové kategorie diváků v napětí, aniž by ovšem příliš mrazivým dechem hrůzy ohrozil křehké struktury dětské duše. Jediné zklamání své herecké kariéry pak zažil při neúspěšných kamerových zkouškách na Amadea.  
 
"Velká sázka" 
Další z jeho mistrovských postav leží trochu ve stínu nezávislé produkce, ale o to nabyla citlivějších barev. Jde o roli ilegálního přistěhovalce z Anglie Montyho ve filmu Velká sázka, který se snaží pomoci splnit sen přítelkyni Lucy (skvělou dvojici zde s Bowiem vytváří Rosanna Arquetteová) posedlé touhou jít ve stopách slavného Houdiniho. Barmanovi Montymu dodal šarm celebrity kombinovaný s nesmělým chlapeckým úsměvem a subtilní figurou, která si pro svou zranitelnost a neústupnost doslova vynutí divákovy sympatie. Zde si s ním také zahrála jeho druhá žena, černá modelka Iman.  
 
Bouřlivé soukromí 
Jeho první manželka Angela, která byla také manekýnka, reagovala na jejich vztah vydáním skandální knihy, v níž Bowieho obviňuje z mimomanželského sexu s muži i ženami, včetně jeho přítele Micka Jaggera. Svatbou s Iman v roce 1992 pak Bowie předznamenal nový směr svého života. Chce se věnovat dětem: vlastnímu čtyřiadvacetiletému synovi Zowiemu i její patnáctileté dceři, zklidnit životní styl bohéma a vyjadřovat se k životu v současném světě, včetně aktivního boje proti rasizmu. 
Pozici muže, který se nebojí kontroverzních projektů, potvrdil písní k apokalyptickému snímku Sedm, který úzce koresponduje s projektem Outside. 
"Filmaři snímku Sedm zcela zjevně směřovali stejným směrem, jako já, když jsem hudbu skládal. Líbil se mi i námět filmu zasazený do 21. století. Navíc si myslím, že hudba, je-li zviditelněná, je také daleko lépe zpracovatelná. Cítím se potěšen, že použili zrovna moji hudbu." 
Renesanční muž David Bowie už dnes neváhá tak jako kdysi mezi filmem a hudbou. Rozhodl se pro obojí a z jeho vyrovnaného pohledu se zdá, že to pro něj nebude nejmenší problém.