Lobo
Jako je světlo protikladem tmy, hudební skupina Postižená oblast protikladem ticha a slova „miluji tě“ protikladem věty „jen jsem se zdržela u kamarádky, nesmíš být tak podezřívavý, miláčku“, je Lobo protikladem všech existujících comicsových superhrdinů.
Superhrdinové zachraňují lidské životy a konají dobro, kdežto Lobo s gustem mrzačí, mučí a zabíjí každého, koho potká. Superhrdinové jsou kladní sympaťáci, Lobo je psychopatický masový vrah. Superhrdinové mají barevné kostýmy a masky, Lobo chodí v kožených hadrech a na krku má německý železný kříž. Superhrdinové používají síly jako laserový zrak, telekinezi nebo magický zelený prsten, Lobovi stačí železný hák.
Superman naruby
Lobo sice zpočátku (červen 1983) vznikl pouze jako nevyhraněný chuligánský drsoň pro dnes už zapomenutou týmovku Omega Men, ale časem se z něj stala úmyslná parodie na ušlechtilé rozsívače dobra typu Supermana. Jeho - pravda, poměrně jednoduchý - humor vychází z toho, že Lobo je v každé situaci neskutečně, přehnaně brutální. Tam, kde by Goldstar převedl stařenku přes ulici, by jí Lobo skákal po hlavě jako po trampolíně. Lobo je totálně přepálený kontrast, přirozená reakce na přesycení altruismem nasáklých comicsových hrdinů, a tak je ho i třeba vnímat, ne samostatně (protože jeho příběhy jsou pořád na jedno brdo a časem se omrzí), ale v kontextu. Kdo si každý měsíc dopřává svou dávku Supermanů, Flashů a Green Lanternů, neměl by mu tam pro vyrovnání rovnováhy chybět ani Lobo.
Lobo se vrací
Je jen logické, že Lobo slaví daleko větší úspěchy v Evropě, kde je pohled na comics o něco ironičtější, než v zemi svého zrodu. Respektive slavil. Právě nízká prodejnost ve Spojených státech donutila vydavatele v červenci 1999 stopnout lobovskou sérii. Ovšem ten, kdo by se domníval, že lobovský masakrální fenomén zanikne, zřejmě neví nic o tom, jak tuhý kořen mají vraždící psychopati. V současnosti se Lobo vrací se speciálem, pod kterým je podepsaný jeden z nejtalentovanějších comicsových autorů současnosti Garth Ennis (autor Preachera, Hitmana a Darkness) a který obsahuje "největší hospodskou rvačku všech dob". Všichni víme, co to znamená - taková dobrá hospodská rvačka je pro naši civilizaci událost daleko významnější než třeba záchrana nějakého toho miliónu lidských životů. Pokud to popíráte, máte evidentně pomýlené životní hodnoty. Dělejte s tím něco, proboha.
Superman naruby
Lobo sice zpočátku (červen 1983) vznikl pouze jako nevyhraněný chuligánský drsoň pro dnes už zapomenutou týmovku Omega Men, ale časem se z něj stala úmyslná parodie na ušlechtilé rozsívače dobra typu Supermana. Jeho - pravda, poměrně jednoduchý - humor vychází z toho, že Lobo je v každé situaci neskutečně, přehnaně brutální. Tam, kde by Goldstar převedl stařenku přes ulici, by jí Lobo skákal po hlavě jako po trampolíně. Lobo je totálně přepálený kontrast, přirozená reakce na přesycení altruismem nasáklých comicsových hrdinů, a tak je ho i třeba vnímat, ne samostatně (protože jeho příběhy jsou pořád na jedno brdo a časem se omrzí), ale v kontextu. Kdo si každý měsíc dopřává svou dávku Supermanů, Flashů a Green Lanternů, neměl by mu tam pro vyrovnání rovnováhy chybět ani Lobo.
Lobo se vrací
Je jen logické, že Lobo slaví daleko větší úspěchy v Evropě, kde je pohled na comics o něco ironičtější, než v zemi svého zrodu. Respektive slavil. Právě nízká prodejnost ve Spojených státech donutila vydavatele v červenci 1999 stopnout lobovskou sérii. Ovšem ten, kdo by se domníval, že lobovský masakrální fenomén zanikne, zřejmě neví nic o tom, jak tuhý kořen mají vraždící psychopati. V současnosti se Lobo vrací se speciálem, pod kterým je podepsaný jeden z nejtalentovanějších comicsových autorů současnosti Garth Ennis (autor Preachera, Hitmana a Darkness) a který obsahuje "největší hospodskou rvačku všech dob". Všichni víme, co to znamená - taková dobrá hospodská rvačka je pro naši civilizaci událost daleko významnější než třeba záchrana nějakého toho miliónu lidských životů. Pokud to popíráte, máte evidentně pomýlené životní hodnoty. Dělejte s tím něco, proboha.
Pošli odkaz na článek



