452 stupňů Fahrenheita
Když před více než půlstoletím psal Ray Bradbury příběhy, které dnes známe jako Marťanské kroniky, velmi vnímavě reagoval na tehdejší trendy ve společnosti. Dokázal vycítit neuralgické body tehdejšího světa – a s ohromující jasnozřivostí je ve svých povídkách a knihách zviditelnil svým vrstevníkům i nám, kteří jsme mnohem a mnohem mladší, než on.
Do cyklu črt, který známe pod jménem Marťanské kroniky, napsal příběh, který pojmenoval Usher II. Podivínský milionář vystavěl budovu – hrad, který zabydlel roboty, postavami z literární fantastiky. Navštíví ho cenzor, jehož úkolem je ze světa zprovodit vše, co je výplodem fantazie a co není realistickým popisem skutečnosti. Cenzor knihy pálí, ale nečte – a tak spadne do připravené pasti, aniž pozná, že to past je.
Tento motiv, ovšem již posazený do téměř soudobé společnosti, Ray Bradbury dále zpracoval do časopisecky publikovaného románu The Fireman (1951), který je mnohem známější pod svým knižním názvem 451 stupňů Fahrenheita (1953). Úloha fantazie v lidském životě a obava z jejího potlačování je ústředním tématem tohoto díla a celoživotním hnacím motorem Bradburyho tvorby.
Oheň, kterým jsou ze světa odstraňovány knihy nepohodlné a nevyhovující standardům moci, se v historii lidstva objevuje mnohokrát.
Je to ale právě domovina Raye Bradburyho, kde dnes, ve třetím tisíciletí našeho letopočtu, na hranicích hoří knihy. Je to neuvěřitelné, ale je tomu opravdu tak. Statisticky nejpoužívanějším topivem jsou příběhy nezletilého kouzelnického synka Harryho Pottera z pera
Angličanky Joanne Kathleen Rowlingové.
Za poslední rok si ruce nad plameny šlehajícími z tohoto světového bestselleru ohřívali ruce křesťanští aktivisté ve Filadelfii a v Alamagordu. V obou případech bylo zdůvodnění velmi podobné - věštění, kouzlení, čarování, zaříkávání a spiritismus odsuzuje Bible, a tedy kniha, ve které Harry Potter svojí kouzelnou hůlkou vykonává zázraky, vyhrazené pouze Bohu, je nástrojem, jímž se Satan snaží ohloupit dětské duše a dostat je do své moci. Podle těchto lidí kniha popisuje skutečné, reálné postupy, jak kouzlit a vyvolávat Satana z jeho úkrytu - postupy, které se dětští čtenáři mohou naučit, mohou je používat a díky nimž mohou jejich duše propadnout ďáblu.
Děti si hrají – a hra je jedním z důležitých poslání dětství. Dokonce se dá přirovnat k něčemu jako k zaměstnání – rozhodně vážnost, jakou děti věnují hře, je srovnatelná s cílevědomostí, s jakou ráno míříme za svůj psací stůl nebo soustruh. Přesto jejich cit pro hru dokáže rozlišovat, kdy dítě krmí pískovou bábovičkou panenku, a kdy má samo hlad.
V historii máme mnoho příkladů, kdy se od pálení knih přecházelo k upalování lidí – oheň je symbol Boží očisty a tyto lidi nezajímá, jestli očištěním projde papír nebo lidská bytost. Respektujme ty, kteří věří v satanskou podstatu potterovského světa. Ale včas braňme naši svobodu před jejich násilím. Jiný slavný německý autor – Bertold Brecht – je autorem citátu o katolickém knězi, který mlčel, když hitlerovci odváželi do koncentračních táborů Židy - vždyť on Žid nebyl. Mlčel, i když do koncentračních táborů odváželi sociální demokraty, on sociálním demokratem nebyl. A když do koncentráku odvezli jeho, už nebyl v Německu nikdo, kdo by kvůli tomu pozvedl svůj hlas…
Braňme svobodu názoru, dokud nejsme za plotem.
Tento motiv, ovšem již posazený do téměř soudobé společnosti, Ray Bradbury dále zpracoval do časopisecky publikovaného románu The Fireman (1951), který je mnohem známější pod svým knižním názvem 451 stupňů Fahrenheita (1953). Úloha fantazie v lidském životě a obava z jejího potlačování je ústředním tématem tohoto díla a celoživotním hnacím motorem Bradburyho tvorby.
Oheň, kterým jsou ze světa odstraňovány knihy nepohodlné a nevyhovující standardům moci, se v historii lidstva objevuje mnohokrát.
Je to ale právě domovina Raye Bradburyho, kde dnes, ve třetím tisíciletí našeho letopočtu, na hranicích hoří knihy. Je to neuvěřitelné, ale je tomu opravdu tak. Statisticky nejpoužívanějším topivem jsou příběhy nezletilého kouzelnického synka Harryho Pottera z pera
Angličanky Joanne Kathleen Rowlingové.
Za poslední rok si ruce nad plameny šlehajícími z tohoto světového bestselleru ohřívali ruce křesťanští aktivisté ve Filadelfii a v Alamagordu. V obou případech bylo zdůvodnění velmi podobné - věštění, kouzlení, čarování, zaříkávání a spiritismus odsuzuje Bible, a tedy kniha, ve které Harry Potter svojí kouzelnou hůlkou vykonává zázraky, vyhrazené pouze Bohu, je nástrojem, jímž se Satan snaží ohloupit dětské duše a dostat je do své moci. Podle těchto lidí kniha popisuje skutečné, reálné postupy, jak kouzlit a vyvolávat Satana z jeho úkrytu - postupy, které se dětští čtenáři mohou naučit, mohou je používat a díky nimž mohou jejich duše propadnout ďáblu.
Děti si hrají – a hra je jedním z důležitých poslání dětství. Dokonce se dá přirovnat k něčemu jako k zaměstnání – rozhodně vážnost, jakou děti věnují hře, je srovnatelná s cílevědomostí, s jakou ráno míříme za svůj psací stůl nebo soustruh. Přesto jejich cit pro hru dokáže rozlišovat, kdy dítě krmí pískovou bábovičkou panenku, a kdy má samo hlad.
V historii máme mnoho příkladů, kdy se od pálení knih přecházelo k upalování lidí – oheň je symbol Boží očisty a tyto lidi nezajímá, jestli očištěním projde papír nebo lidská bytost. Respektujme ty, kteří věří v satanskou podstatu potterovského světa. Ale včas braňme naši svobodu před jejich násilím. Jiný slavný německý autor – Bertold Brecht – je autorem citátu o katolickém knězi, který mlčel, když hitlerovci odváželi do koncentračních táborů Židy - vždyť on Žid nebyl. Mlčel, i když do koncentračních táborů odváželi sociální demokraty, on sociálním demokratem nebyl. A když do koncentráku odvezli jeho, už nebyl v Německu nikdo, kdo by kvůli tomu pozvedl svůj hlas…
Braňme svobodu názoru, dokud nejsme za plotem.
Pošli odkaz na článek
