Zemětřesení a jaderné elektrárny

Kdo viděl, téměř v přímém přenosu, 
záznamy televizních průmyslových 
kamer pořízené v únoru a březnu 
2005 při několika japonských 
zemětřeseních, žasne. Na záběrech je vidět 
rozhoupaný svět, padající nábytek, zmatení 
lidé a rozbité domy. 
 

Účinky zemětřesení jsou 
nejsilnější nad místem jeho vzniku (epicentru) 
a se zvětšující se vzdáleností od epicentra jsou 
následky menší a menší. Proto se může zdát 
podivné, že Japonci provozují 33 jaderných 
zařízení v zemi tak zemětřesně aktivní jako 
jsou japonské ostrovy, navíc v zemi, která je 
protkána sopkami. 
Zatím tam, ani nikde jinde na světě, nedošlo 
k porušení bezpečného provozu jaderného 
zařízení v důsledku zemětřesení, nebo jiné 
geologické aktivity. Pravda, v Japonsku se 
několikrát stalo, že varovný systém zaznamenal 
zemětřesení s tak velkou amplitudou (vyjadřuje 
se Richterovou stupnicí), že varovné 
systémy zastavily okamžitě provoz. To se také 
stalo v minulém roce na Tajvanu. Po kontrole 
zařízení, která obyčejně trvá den či dva, byly 
jaderné reaktory opět spuštěny. Je to zázrak, 
odvaha nebo nedbalost? Ani jedno ani druhé 
ba ani třetí. Již Aristoteles (384–322 př. n. l.) 
věděl, že budovy postavené a ukotvené ke 
skále neutrpí při zemětřesení tolik, jako 
budovy postavené na písku, uloženinách 
řek anebo svazích plných ssutě. To, že měl 
pravdu, ukázalo například velké lisabonské 
zemětřesení v roce 1775. Stačí se podívat na 
dobové rytiny a je zřejmé, že budovy v údolích, 
která byla vyplněna nezpevněnými usazenými 
horninami, byly postiženy zemětřesením 
podstatně více, než ty, které byly vybudovány 
na skalách. Výběr míst pro stavbu jaderných 
elektráren jde ve stopách znalostí slovutného 
Řeka, ovšem prostředky o něco důkladnějšími. 
Vybírají se místa, ve který lze stavbu „zakotvit“ 
do skalního podkladu. Nesmí to být na 
zlomech mezi jednotlivými bloky hornin, kde 
může dojít k pohybu – uvolnění napětí. Je to 
práce pro geology, geofyziky a jejich přístroje, 
aby našli na povrchu ale i pod povrchem půdy 
a zvětralin právě takové pevné oblasti. 
V každé jaderné elektrárně jsou navíc umístěny 
seizmické stanice, které registrují, hlídají 
a odesílají záznamy o chvění země. Takové 
stanice v našich elektrárnách Dukovanech a Temelíně 
velké asijské zemětřesení zaregistrovaly. 
Účinky byly tak malé, že žádný „zemětřesný“ 
poplach nebyl vyhlášen. 
Pokud si chcete o zemětřeseních, tsunami 
i sopkách něco přečíst, podívejte se do knihy 
„Vlny hrůzy“, která vychází v Nakladatelství 
Lidové Noviny právě v těchto dnech.