Rutger Hauer

Jak sám říká: „Každý člověk je potenciální vrah. Když se stane něco, co nás zcela 
vyšine z duševní rovnováhy, stáváme se rychle zuřivými bestiemi.“ A takové rád hraje. 

Klaďas, dobrodruh, či nemilosrdný zabiják? 
Výrazné nordické rysy, ocelově chladný pohled a stále přítomný lehce pohrdavý úsměv, předurčily Rutgera Hauera k rolím samotářských kladných hrdinů, svérázných dobrodruhů, nebo nemilosrdných, často psychopatických zabijáků. 
Přestože nedisponuje přílišnou muskulaturou ani neovládá exotické techniky boje, velmi často jej vrhají filmoví tvůrci do brutálních soubojů a střetnutí, v nichž psychická i fyzická vyjímečnost jeho postavy je v porovnání s ostatními aktéry od začátku zcela jasná. Jistě za to může především Hauerova tvář, v níž jakoby se zračila vnitřní převaha nad ostatními, takřka vědomí vlastní dokonalosti, díky níž pokaždé působí jeho přítomnost v příběhu zneklidňujícím dojmem. 
 
Na šikmé ploše 
Narodil se 23. 1. 1944 v nizozemském městě Breukelen. Oba rodiče byli herci a na něj ani na jeho dvě sestry jim nezbývalo mnoho času. Ještě před získáním plnoletosti se Hauer dopustil trestného činu, vzápětí na to ve svých patnácti opustil domov, stal se námořníkem a v třiadvaceti letech se oženil se svou přítelkyní, která s ním čekala dítě. Manželství vydrželo dva měsíce. Od dalšího skluzu po šikmé ploše ho zachránilo divadlo a pozdější filmová spolupráce s režisérem Paulem Verhoevenem, který ho obsadil do všech svých ranných snímků. Když společně natočí film Oranžský voják, dostane se díky němu Hauer do Ameriky. O něco později pod jiným slavným režisérem hraje ve filmu Blade Runner, jímž se dostane mezi herecky nesmrtelné. Následují tituly jako Krev a maso, Vražedný víkend, Jestřábí žena, Stopař, Otčina.  
 
Rozhovor: 
Které z vašich filmů považujete za nejzajímavější?  
Myslím, že z mých filmů je devětačtyřicet zajímavých, některé jsou opravdu špatné a Blade Runner je pravděpodobně ten nejneobvyklejší. Mluvit o tomto filmu, to by bylo vyprávění na celý život. Ten příběh jsme natáčeli pět měsíců a vůbec jsme nevěděli, jestli jej budeme schopni dokončit. Překročili jsme rozpočet o osm až devět miliónů dolarů. Atmosféru při natáčení bych proto nazval poměrně napjatou. Ale podobně to vypadá s většinou filmů. Vždycky je to trošku napjaté. Při natáčení Blade Runnera jsme tak trochu tančili na špičkách, ale to je přesně ten způsob, jakým se dělá většina dobré práce. 
 
Otázka každého sci-fisty: Byl Rick Deckard android?  
Přál by si to, ale nebylo mu souzeno, aby byl tak šťastný. To je jenom vaše představa, ale já vím proč tomu tak je. Když se na něj člověk podívá, tak vypadá jako blbej android. Dostává rozkazy a plní je, ale já si myslím, že je skutečný. 
 
Jaký typ filmů máte rád?  
Nevěřím, že existuje něco jako druh filmů. Je mi to jedno. Mám rád romantické filmy. Romantické ve velmi širokém smyslu. V podstatě i Blade Runner byl romantický. Mám rád fikci, protože postavy, které tvoříte, neexistují a u těchto filmů nemusíte vysvětlovat, že hrdina měl nemocnou matku a tak dále a tak dále. Mám rád divné filmy, protože život je zvláštní a podivný a my pořád předstíráme, že není. Ve filmech můžeme jít ještě mnohem dále za hranice veškerých podivností. (Ukazuje si přitom významně na temeno hlavy.) My teprve začínáme chápat, co se tam všechno skrývá. V hlavě člověka je mnohem víc podivností, než si myslíme, a nejenom v té mé. Rád zkoumám hranici mezi šílenstvím a normálním myšlením. Ale najít filmy na takové téma je velmi těžké.