Do světa s unikátním rozpouštědlem
Nový objev českých vědců by mohl zmenšit objem vysoce radioaktivního jaderného odpadu.
Čeští vědci zabodovali.Vyvinuli rozpouštědlo, které by mohlo pomoci zmenšit objem vysoce radioaktivního jaderného odpadu. A to v dalších letech může ocenit celý svět, protože jako zatím jediná dostupná metoda pro likvidaci vyhořelého paliva z atomových elektráren se zdá být zakopat jej hluboko pod zem. A čím je ho více, tím hůře.
Tým odborníků z Ústavu jaderného výzkumu Řež (ÚJV) vynalezl unikátní rozpouštědla třetí generace. Ta odpovídají celosvětovému trendu - jsou šetrná k životnímu prostředí. „Jde o celosvětový objev. Pokusíme se s ním proniknout do významných mezinárodních vědeckých publikací a prosadit ho do praxe,“ říká vedoucí výzkumu Jiří Rais z ÚJV. Mají šanci na to získat i peníze z Grantové agentury, protože ta již jejich výzkumnou práci – díky které vzniklo nové ředidlo – ocenila.
Ekologické rozpouštění
Výzkum vědců z ÚJV se soustředil na zdokonalení tzv. dikarbollidové extrakční technologie. Dikarbollid je anorganické činidlo vhodné pro oddělení cesia 137 (137Cs) a stroncia 90 (90Sr) – vysoce radioaktivních prvků, které obsahuje i jaderný odpad vznikající v atomových elektrárnách.
Tato vlastnost dikarbollidu je známá již zhruba třicet let a bylo to právě ÚJV, které ve spolupráci s Ústavem anorganické chemie Akademie věd v 70. letech 20. století nalezly a patentovaly dikarbollidový anion. Ten se záhy začal průmyslově využívat pro likvidaci vojenského jaderného odpadu nedaleko ruského Čeljabinsku. Až donedávna se ale příliš nehledělo na ekologii. Dikarbollid se rozpouštěl ve směsi z nitrobenzenu, což je velmi toxické rozpouštědlo, a tetrachloru, což je zase karcinogen. Tyto látky byly sice nahrazeny v USA a Rusku fluorovanými rozpouštědly, ale ta opět nejsou ekologicky vhodná při všeobecném odklonu od freonů.
„Objevili jsme, že za určitých podmínek se dá použít i netoxických rozpouštědel. Tajemství tkví v tom, že jde o vyladěnou kombinaci rozpouštědel na bázi alkanů,“ vysvětluje Rais. To vyhovuje francouzské iniciativě, kterou se vyspělý svět začíná řídit. Podle ní mají všechna rozpouštědla obsahovat pouze uhlík, vodík, kyslík a dusík. Po spálení totiž tvoří víceméně nejedovaté plyny (odhlédněme od oxidů dusíku). Rais předpokládá, že vynalezená rozpouštědla by se mohla hodit při řešení, jak dlouhodobě naložit s jaderným odpadem.
Pozn.: Nové a souhrnné poznatky o dikarbollidových metodách publikoval Jiří Rais spolu s Bohumírem Grünerem v publikaci amerického nakladatelství Marcel Dekker, která vyšla letos v září. Další informace o knize a praci UJV najdete na internetu.
(autorka je redaktorkou týdeníku Ekonom)
Tým odborníků z Ústavu jaderného výzkumu Řež (ÚJV) vynalezl unikátní rozpouštědla třetí generace. Ta odpovídají celosvětovému trendu - jsou šetrná k životnímu prostředí. „Jde o celosvětový objev. Pokusíme se s ním proniknout do významných mezinárodních vědeckých publikací a prosadit ho do praxe,“ říká vedoucí výzkumu Jiří Rais z ÚJV. Mají šanci na to získat i peníze z Grantové agentury, protože ta již jejich výzkumnou práci – díky které vzniklo nové ředidlo – ocenila.
Ekologické rozpouštění
Výzkum vědců z ÚJV se soustředil na zdokonalení tzv. dikarbollidové extrakční technologie. Dikarbollid je anorganické činidlo vhodné pro oddělení cesia 137 (137Cs) a stroncia 90 (90Sr) – vysoce radioaktivních prvků, které obsahuje i jaderný odpad vznikající v atomových elektrárnách.
Tato vlastnost dikarbollidu je známá již zhruba třicet let a bylo to právě ÚJV, které ve spolupráci s Ústavem anorganické chemie Akademie věd v 70. letech 20. století nalezly a patentovaly dikarbollidový anion. Ten se záhy začal průmyslově využívat pro likvidaci vojenského jaderného odpadu nedaleko ruského Čeljabinsku. Až donedávna se ale příliš nehledělo na ekologii. Dikarbollid se rozpouštěl ve směsi z nitrobenzenu, což je velmi toxické rozpouštědlo, a tetrachloru, což je zase karcinogen. Tyto látky byly sice nahrazeny v USA a Rusku fluorovanými rozpouštědly, ale ta opět nejsou ekologicky vhodná při všeobecném odklonu od freonů.
„Objevili jsme, že za určitých podmínek se dá použít i netoxických rozpouštědel. Tajemství tkví v tom, že jde o vyladěnou kombinaci rozpouštědel na bázi alkanů,“ vysvětluje Rais. To vyhovuje francouzské iniciativě, kterou se vyspělý svět začíná řídit. Podle ní mají všechna rozpouštědla obsahovat pouze uhlík, vodík, kyslík a dusík. Po spálení totiž tvoří víceméně nejedovaté plyny (odhlédněme od oxidů dusíku). Rais předpokládá, že vynalezená rozpouštědla by se mohla hodit při řešení, jak dlouhodobě naložit s jaderným odpadem.
Pozn.: Nové a souhrnné poznatky o dikarbollidových metodách publikoval Jiří Rais spolu s Bohumírem Grünerem v publikaci amerického nakladatelství Marcel Dekker, která vyšla letos v září. Další informace o knize a praci UJV najdete na internetu.
(autorka je redaktorkou týdeníku Ekonom)
Pošli odkaz na článek
