Narozen 1978. Po absolvování konzervatoře nastoupil do angažmá do divadla Komedie, kde působil čtyři roky. V současné době je členem činohry Národního divadla. Jeho prvním TV účinkováním se stal seriál Anita, ve kterém hrál, když byl ještě na konzervatoři. První celovečerní (ještě televizní) film si zkusil v televizi. Hrál mladého delikventa a seznámil se s budoucí manželkou Lenkou Vlasákovou. V kině potom bodoval Perníkovou věží. Byl feťákem. Změnit image mu pomohla opět televize a udělala z něj hrdinu poetické pohádky. A pak přišla zombie komedie o hledání smyslu života Choking Hazard. Honza Dolanský se stal nihilistou se sebevražednými sklony.
Jak jsi se dostal k filmu Choking Hazard? Pokud se nemýlím, tak jsi se s jeho tvůrci znal už dříve.
Ano, je to tak. Dělal jsem pro ně krátký film Byl jsem mladistvým intelektuálem postsynchrony. Pak mi jednoho dne zavolali, že připravují hororovou komedii o zombie. Tvrdili, že to bude kultovní film, na který se nikdy nezapomene.
A co jsi říkal na scénář, když si ho četl?
Když jsem ho dočetl, tak jsem se ptal Marka, kolik času má na natáčení. Připadalo mi, že je to scénář zfilmovatelný tak minimálně na dva měsíce. Ale jelikož měl dobrý tým a super mladého kameramana (Martin Preiss), tak se to skoro všechno stihlo v plánovaných třiceti natáčecích dnech. Zaplať pánbůh, že takovíto filmaři jsou, kterým jde o něco a jdou si za svým cílem. Musím říci, že i my herci jsme to dělali s láskou a s nadšením. Jinak, co se týče žánru, tak se jedná o hororovou crazy komedii.
A jak jsi vnímal natáčení samotné?
Bylo hodně náročně, protože přes den jsem normálně byl vzhůru a pracoval, takže si z toho natáčení skoro nic nepamatuju.
Jak se ti spolupracovalo s filmovým štábem?
Marek je divočák, je pořádně náročný. Nespokojí se jen tak s něčím. Co se týká ostatních herců – tak na place byla legrace. Bylo to hodně kamarádské. Navzájem jsme si radili. Všichni jsme si to pořádně užili a také měli k filmu takový přístup. Nesmí se brát všechno vážně.
Z herců jsi byl po Jaroslavu Duškovi asi, co se týče filmu, nejzkušenější. Radili se s tebou ti méně zkušení, ptali se tě na něco?
Tak jistě nějaké zkušenosti s filmováním mám, ale i ti, co je nemají, jsou vesměs velmi dobří a kvalitní divadelní herci. Občas se mě někdo zeptal, jestli nehraje „moc“, ale že bych dělal nějakého mentora, tak to ne.
Při natáčení jsi prý pil skutečný alkohol?
Ano. Ve scénáři bylo, že si mám dát panáka absintu. Jelikož však podobně barevnou lihuprostou tekutinu nikdo nesehnal, tak jsem do sebe musel dát dva panáky, a musím říci, že to byla docela síla. Neopil jsem se, ale cítil jsem to. Ale pak se dál pracovalo, takže jsem to postupem času ze sebe dostal.
V tvojí rodině jsou všichni nějakým způsobem spjatí s herectvím, jakpak to, že tvůj bratr – dvojče ne?
Jiří je taková „černá ovce“ v naší rodině, tedy co se herectví týče. Ale teď vážně. Neměl asi tolik kuráže, nebo spíše má více studu a asi i trémy, než aby exhiboval před publikem a dělal ze sebe šaška. Ale po pravdě musím uznat, že v soukromí je to herec par excellence.
Ty jsi členem činohry Národního divadla. Co to pro tebe znamená? Jaké jsi měl pocity, když jsi nastupoval?
Tak určitě je to velká čest tam hrát. Ze začátku jsem měl určité obavy, nevěděl jsem, jak to mám brát, ale po pár týdnech si to „sedlo“. Je to vlastně divadlo jako každé jiné, jen se člověk musí vyrovnat s jiným stylem hraní, hraje se přece jenom na větším jevišti a pro více diváků než v nějakém komorním divadle.
O posledním filmu, ve kterém Jan Dolanský hraje – Choking Hazard, se více dozvíte na adrese: http://www.chokinghazard.cz