Jackie Chan: Hongkong King Kong

„Akční bojové scény v mých filmech nejsou založeny na násilí. Jsou spíš uměním – podobně jako třeba hudba.“ 

Člověku, který nikdy nepropadl kouzlu filmů s bojovými uměními, to může znít jako kapitální nesmysl. Ovšem my, lovci hongkongských produktů zvaných lidově ruka noha, rozumíme beze zbytku. V podání Jackieho Chana se totiž každá rvačka mění v balet. A to není všechno. I ten, koho Labutí jezero spolehlivě uvede do znuděného limbu, dokáže ocenit Chanův baletní styl. Mísí se v něm totiž nejen vlivy staleté tradice slavné Pekingské opery, kterou vystudoval, ale také komická tradice grotesek Bustera Keatona, kterého vždy obdivoval. 
Na začátku kariéry přišel s čistokrevnými kung-fárnami z Kantonské Číny revolučně zkříženými s komedií jako Mistrův syn nebo Škola hada. V nich najdete takové lahůdky jako tanec s hadrem, ve kterém krutý učitel hodlá zamoučenýma nohama pošlapat Jackiemu podlahu, jenže kamkoli jeho zlovolná noha došlápne, tam už čeká učedníkova ruka s oním hadrem. Nebo jiná slavná scéna, kterou naleznete v pozdějším filmu Mladý mistr, založená na souboji chladné zbraně s dlouhou dýmkou, kterou útočníkovi sebral Chan z jeho cenné sbírky a ten si ji proto nechce nechat poškodit. Díky tomu je nucen zastavit smrtící ostří pokaždé, když jeho úder dýmka stínově vykryje. Těch scén bych mohl vyjmenovat skoro stejný počet jako znaků čínské abecedy. Na počátku Chanovy kariéry stála přísná sedmiletá výchova (dvanáct hodin denně) ve velké Pekingské opeře, která se až na výuku v dramatické oblasti nijak nelišila od drsného drilu známého z filmů o klášteře mnichů bojovníků zvaném Šaolin. Zde se Jackie naučil nejen technikám hereckým, ale i bojovým. Díky této škole bude za sebe odmítat kaskadéry i u těch nejšílenějších helter skelter scén, jako je například pád z několika desítek metrů vysoké věže brzděný jen průlety skrz látková stínidla oken nebo únik před koly obřího automobilu, po kterých Chan vlastně běží nechávajíce se tak tlačit před vozem po zádech. Kdo neuvidí, neuvěří a ten, kdo uvidí poprvé, ten také ne. Jackie Chan je prostě nepřekonatelný a nezničitelný, což dokázal mimo jiné i svým návratem na plac s dosud nezhojenou zlomeninou při natáčení Rachotu v Bronxu. Filmu, jehož nejnáročnější scény dokončil se sádrou na noze. Nakonec je už na to zvyklý, vždyť se proslavil střihovými titulky svých filmů, ve kterých jsou použity nepovedené záběry velmi často sestávající z bolestivých karambolů hlavního představitele, nezřídka zakončených houkáním sanitky a odvozem do nemocnice (vzpoměňme jen na jeho proraženou lebku). 
Věren svému poameričtělému jménu si jako další metu vytyčil Spojené státy. Jeho snímek Křižovatka smrti, ve kterém hraje čínského poldu v Los Angeles, strhala všechny jeho osobní rekordy návštěvnosti a udělala z něj hvězdu světového formátu. Přišlo pokračování, další americké filmy jako Rytíři ze Šangaje, počítačová hra a z Jackieho se stala hvězda global kung-fu. Jak řekl na udílení cen MTV za celoživotní dílo pro Jackieho Chana jeho obdivovatel Quentin Tarantino: „Jedna z největších akčních hvězd v historii filmu, Jackie Chan“.