Nebylo by lepší, kdyby vaše dítě nepatřilo mezi ta obyčejná, usmrkané a vřeštící pozemská mimina, ze kterých nakonec vyrostou metaři? Odpověď: Bylo. Což je velmi pádný důvod, milé mladé čtenářky, abyste víc souložily s ufony. Copak nechcete, aby vám z dítěte vyrostl Superman? Nebo takový Thorgal? Ano, stejně jako chlápek v červeném plášti a se žlutým eskem na hrudi, je Thorgal mimozemšťan, který dopadl na Zemi v raném věku. Ovšem na rozdíl od Supa sebou neflákl na americký venkov třicátých let, ale do severní Evropy vikingské éry. Z toho jasně plyne, že Thorgal Aegirsson je hrdina fantasy.
Na rozdíl od literatury neprožila fantasy ve filmu a v comicsu během osmdesátých let tak radikální boom – což je dané tím, že vizuální doslovnost není pro tento výrazně únikový žánr to pravé burákové. Fantasy se v comicsu prosadila pouze několika (poměřováno lavinou v beletrii) tituly, což ovšem na druhou stranu vedlo k tomu, že jsou to většinou jen samé betonově kvalitní kousky (pochopitelně ani tady nesmí chybět všudypřítomný maskot Conan). Thorgal je jedním z nich.
Thorgal má především štěstí, že jeho tvůrci (belgický scenárista Jean van Hamme a polský kreslíř Grzegorz Rosinski) patří k evropské špičce – to ostatně dokázali svou geniální parafrází Nového zákona Le Grand Pouvoir du Chninkel. Thorgalovská libreta nejsou jen klasické monotónní mečové řezanice s občasnými firebally (i když samozřejmě – co by to bylo za fantasy bez pořádných masakrů), mají široký polohový rozptyl, od tolkienovské struny až po horor. Za Van Hammem nezůstává pozadu ani Rosinski, bezesporu nejúspěšnější comicsový výtvarník postsocialistického bloku, a se svou jemnou, perfektcionistickou kresbou dodává Thorgalovi atmosféru, o které si většina amerických comicsů může nechat jenom zdát. Abych to zkrátka neprodlužoval: Fantasy v comicsu, to je především Thorgal. A když se na něj podíváte, zjistíte, že naprostým právem.