Po stopách Otíka Rákosníků
Máte-li občas někde pocit „tady už jsem sakra byl...“ a přitom jste tam prokazatelně nikdy nebyla nebo nebyl, nemusíte být nutně blázen. Nikdy jsem třeba nebyl v Římě, a přesto poznám fontánu di Trevi, v níž se ve Felliniho Sladkém životě koupe (kdysi také sladká) Anita Ekberg. Podobný pocit musí mít každý jen trochu filmumilovný Čech přibližně v polovině cesty mezi Sedlčany a Neveklovem.
České luhy a háje jsou posety tisíci vesniček kdysi tzv. střediskových, v nichž je jedno kino (dnes většinou zrušené), zdravotní středisko (nejspíše už také, v lepším případě doktor jednou týdně dojíždí), jedno pohostinství (podobný osud nepřichází v úvahu) a jedno jé zé dé, ať už se tomu dnes říká jakkoli. Skutečná, pravá a jediná vesnička středisková, rodiště toho legendárního, málem oscarového filmu, se jmenuje Křečovice.
Až do roku 1985 byla malá obec v okrese Benešov známá hlavně v souvislosti s hudebním skladatelem Josefem Sukem. Ten se tu v roce 1874 narodil a o jedenašedesát let později také navždy spočinul na místním hřbitově. V mezidobí se do svého rodiště často vracel, věnoval mu dokonce mši (nazval ji překvapivě Křečovická) a několikrát ho tu údajně navštívil i tchán Antonín Dvořák. Na podzim 1984 přijel do Křečovic jiný velikán, Jiří Menzel, následován filmovým štábem, a změnil život klidné vesnice na více než rok. A svým způsobem navždy.
ROLE I PRO SKLADATELE
Máte-li hrůzu z akademických exkurzí a prohlídek, při nichž usíná málem i průvodce, pak v Křečovicích nic takového nehrozí. Jednak tu žádný průvodce není (na rozdíl třeba od Hoštic u Volyně, kde se natáčela Troškova trilogie o slunci a senu a někteří přičinliví obyvatelé si z toho po roce 1989 udělali výnosný kapitál). Kromě toho se v Křečovicích bránice třese naprosto samovolně, hned jak se poprvé rozhlédnete po návsi. Z jedné strany ji lemují dva domy, jejichž příjezdové cesty se sbíhají, tak aby se tu každé všední ráno mohli potkat pan Pávek a Otík Rákosník (který se měl narodit jako kůň, ale v poslední chvíli si to pánbůh rozmyslel). Na vzdálené straně hned zaujme povědomý vjezd do JZD Křečovice - Neveklov (to pravděpodobně stále existuje!) a uprostřed návsi je, jak tomu na správné české vesnici bývá, hospoda. Přesně ta, kde se vrchní votáčí celej a kde chlapi lejou pivo z voken.
Domek pana Pávka alias Labudy, který stahuje králíka za zvuků pohřební písně („Má to i s muzikou“), je hned pod hřbitovní zdí. Režiséru Menzelovi se nakonec podařil i husarský kousek, když do svého filmu obsadil i Josefa Suka. Je to totiž právě jeho náhrobek (ve tvaru lyry), o který se opírá Eugen Jegorov coby hrobník Fanouš, když se Pávkovi směje, že „tomu Pražákovi“ naboural sloupek.
SVĚRÁK JE VŠUDE
„Ten Pražák“ měl a má v zásadě dvě možnosti, jak se do Křečovic dostat. Jízda po silnici č.105 po trase Jesenice – Jílové u Prahy – Neveklov je kratší a přímější, druhou možností je cesta přes Benešov (nejprve po „dé jedničce“, exit 21 u Mirošovic). Tato trasa má tu výhodu, že ji lze spojit s návštěvou novoromantického zámku Konopiště (2 km Z od Benešova), jenž je spojen s osobou Františka Ferdinanda
d’Este, ale i s dalším svěrákovským filmem Jára Cimrman ležící spící. Ať tak či tak, stejně nakonec skončíte v Neveklově, odkud je to do Křečovic už jen nějakých šest kilometrů. Cestovatel z jihu pak nemůže minout prozměnu Sedlčany a do střediskové vesničky mu zbývá 8 km.
Obě městečka mají pohnutou historii. Sedlčany byly za třicetileté války dvakrát vypleněny Švédy a v devatenáctém století taktéž dvakrát lehly popelem do základů. Za druhé světové války, stejně jako z Neveklova, bylo všechno obyvatelstvo vystěhováno a z města se stalo jedno velké cvičiště SS. Dnes už je v kraji opět klid, a jedno z obou městeček lze vřele doporučit k zastávce na oběd. Chcete-li si v očích místních šplhnout, objednejte si hermelín – tato legenda mezi sýry se totiž vyrábí právě v Sedlčanech.
NA KOLE NA SIBIŘ
Křečovice leží v typicky české mírně zvlněné krajině, nazývané proto někdy České moře. Oblast je naprosto ideální pro cykloturistiku. Lze dokonce uvažovat i o jednodenním cyklovýletě z Prahy. Nechce-li se vám moc „hnát“ a chcete-li se spíše kochat krajinou jako doktor Skružný-Hrušínský, svezte se i s velocipédem vlakem do Jílového, nebo ještě lépe do Týnce nad Sázavou. Odsud vás čeká necelých dvacet pohodových kilometrů bez velkého převýšení; dokonce i stoupání v Týnci za řekou je na posázavské poměry až něžné.
Nevyhovuje-li někomu idyličnost krajiny i cesty, může se z Českého moře přesunout jen pár kilometrů jihozápadně na Českou Sibiř. Terény ho tu jistě více prověří, a studený vítr tu duje snad i v červenci. Křečovice tam ale nenajde, ty jsou jen jedny. Nebo se vám snad, tak jako Otíkovi, nelíbí ta naše vesnička? Krásná? Středisková?
Praktické informace
Památník Josefa Suka (č. p. 3)
otevřeno celoročně každý den 10-17 hod, vstupné 30 Kč plus 10 Kč za film/foto
Autobusy z Prahy
zhruba 1 za hodinu přes Benešov (z Florence nebo z Rostyl), přes Týnec n/S (z Budějovické), přes Příbram (z Knížecí), vše necelé 2 hodiny, 50-60 Kč
Až do roku 1985 byla malá obec v okrese Benešov známá hlavně v souvislosti s hudebním skladatelem Josefem Sukem. Ten se tu v roce 1874 narodil a o jedenašedesát let později také navždy spočinul na místním hřbitově. V mezidobí se do svého rodiště často vracel, věnoval mu dokonce mši (nazval ji překvapivě Křečovická) a několikrát ho tu údajně navštívil i tchán Antonín Dvořák. Na podzim 1984 přijel do Křečovic jiný velikán, Jiří Menzel, následován filmovým štábem, a změnil život klidné vesnice na více než rok. A svým způsobem navždy.
ROLE I PRO SKLADATELE
Máte-li hrůzu z akademických exkurzí a prohlídek, při nichž usíná málem i průvodce, pak v Křečovicích nic takového nehrozí. Jednak tu žádný průvodce není (na rozdíl třeba od Hoštic u Volyně, kde se natáčela Troškova trilogie o slunci a senu a někteří přičinliví obyvatelé si z toho po roce 1989 udělali výnosný kapitál). Kromě toho se v Křečovicích bránice třese naprosto samovolně, hned jak se poprvé rozhlédnete po návsi. Z jedné strany ji lemují dva domy, jejichž příjezdové cesty se sbíhají, tak aby se tu každé všední ráno mohli potkat pan Pávek a Otík Rákosník (který se měl narodit jako kůň, ale v poslední chvíli si to pánbůh rozmyslel). Na vzdálené straně hned zaujme povědomý vjezd do JZD Křečovice - Neveklov (to pravděpodobně stále existuje!) a uprostřed návsi je, jak tomu na správné české vesnici bývá, hospoda. Přesně ta, kde se vrchní votáčí celej a kde chlapi lejou pivo z voken.
Domek pana Pávka alias Labudy, který stahuje králíka za zvuků pohřební písně („Má to i s muzikou“), je hned pod hřbitovní zdí. Režiséru Menzelovi se nakonec podařil i husarský kousek, když do svého filmu obsadil i Josefa Suka. Je to totiž právě jeho náhrobek (ve tvaru lyry), o který se opírá Eugen Jegorov coby hrobník Fanouš, když se Pávkovi směje, že „tomu Pražákovi“ naboural sloupek.
SVĚRÁK JE VŠUDE
„Ten Pražák“ měl a má v zásadě dvě možnosti, jak se do Křečovic dostat. Jízda po silnici č.105 po trase Jesenice – Jílové u Prahy – Neveklov je kratší a přímější, druhou možností je cesta přes Benešov (nejprve po „dé jedničce“, exit 21 u Mirošovic). Tato trasa má tu výhodu, že ji lze spojit s návštěvou novoromantického zámku Konopiště (2 km Z od Benešova), jenž je spojen s osobou Františka Ferdinanda
d’Este, ale i s dalším svěrákovským filmem Jára Cimrman ležící spící. Ať tak či tak, stejně nakonec skončíte v Neveklově, odkud je to do Křečovic už jen nějakých šest kilometrů. Cestovatel z jihu pak nemůže minout prozměnu Sedlčany a do střediskové vesničky mu zbývá 8 km.
Obě městečka mají pohnutou historii. Sedlčany byly za třicetileté války dvakrát vypleněny Švédy a v devatenáctém století taktéž dvakrát lehly popelem do základů. Za druhé světové války, stejně jako z Neveklova, bylo všechno obyvatelstvo vystěhováno a z města se stalo jedno velké cvičiště SS. Dnes už je v kraji opět klid, a jedno z obou městeček lze vřele doporučit k zastávce na oběd. Chcete-li si v očích místních šplhnout, objednejte si hermelín – tato legenda mezi sýry se totiž vyrábí právě v Sedlčanech.
NA KOLE NA SIBIŘ
Křečovice leží v typicky české mírně zvlněné krajině, nazývané proto někdy České moře. Oblast je naprosto ideální pro cykloturistiku. Lze dokonce uvažovat i o jednodenním cyklovýletě z Prahy. Nechce-li se vám moc „hnát“ a chcete-li se spíše kochat krajinou jako doktor Skružný-Hrušínský, svezte se i s velocipédem vlakem do Jílového, nebo ještě lépe do Týnce nad Sázavou. Odsud vás čeká necelých dvacet pohodových kilometrů bez velkého převýšení; dokonce i stoupání v Týnci za řekou je na posázavské poměry až něžné.
Nevyhovuje-li někomu idyličnost krajiny i cesty, může se z Českého moře přesunout jen pár kilometrů jihozápadně na Českou Sibiř. Terény ho tu jistě více prověří, a studený vítr tu duje snad i v červenci. Křečovice tam ale nenajde, ty jsou jen jedny. Nebo se vám snad, tak jako Otíkovi, nelíbí ta naše vesnička? Krásná? Středisková?
Praktické informace
Památník Josefa Suka (č. p. 3)
otevřeno celoročně každý den 10-17 hod, vstupné 30 Kč plus 10 Kč za film/foto
Autobusy z Prahy
zhruba 1 za hodinu přes Benešov (z Florence nebo z Rostyl), přes Týnec n/S (z Budějovické), přes Příbram (z Knížecí), vše necelé 2 hodiny, 50-60 Kč
Pošli odkaz na článek
