Neznám ve svém okolí nikoho, kdo by alespoň jednou nezkusil napsat báseň. Básně totiž nepíší jen umělci, ale i lidé prožívající silné emoce – pocity štěstí, neštěstí nebo zamilovanosti. Ale ať už básníte nebo nebásníte, malá škola básnických forem se vám jednou možná bude hodit.
RONDEL
Rondel je jedna z nejstarších středověkých lyrických forem. Jeho kořeny sahají až někam do Francie románského období. Z Francie pochází také název, od slova rond – kulatý.
Rondel se skládá z 12 až 15 veršů (některé prameny uvádějí i 16 veršů), dělených do tří strof (nejčastěji se vyskytuje ve čtrnáctiveršové podobě 4–4–6). První a druhá strofa bývá propojena (obvykle) ženským rýmem. Počáteční dva verše, někdy ale jen první verš, celé básně navozují základní téma, které se pak, s případnými drobnými obměnami (ty však nejsou příliš běžné), opakuje na konci druhé a poslední strofy. Rýmové schéma jinak závazné není.
Eufonické přednosti rondelu okouzlily samozřejmě nejen středověké mistry, ale přetrval, pěstoval a pěstuje se i v současné literatuře. Z nejznámějších českých básníků se mu věnovali například Jaroslav Vrchlický a Vítězslav Nezval.
Jakub D. Kočí
Stařec
Pohublý pán večer plakal,
listů pár utopil v řece.
Svět byl tak lhostejný, přece
k napsání veršů ho zlákal.
Shrbený časem, kostnaté plece,
z očí zří jen šedý zákal.
Pohublý pán večer plakal,
listů pár utopil v řece.
To touha zbavit se klece,
když život léta se smrákal.
Zpřetrhat pouta jak šakal.
„Ego sum miserum, ecce!“
pohublý pán večer plakal.
S listy pak utonul v řece…