Film – Jeffrey Jones: Profesionální Jidáš

O filmu Dravci, natáčeném v Praze na Barrandově. 

Jsou herci, kterým už sudičky u jejich kolébky zamávaly svými sukovitými pařátky nad hlavou a prorocky zaskuhraly: „Hlavnímu protagonistovi po krku půjdeš.“ Jeffrey Jones pak nejspíš zpod své pěřinky chňapnul po nejbližší z nich a udělal s ní krátký proces. Soudím tak podle toho, co předvádí na filmovém plátně už celé tři desítky let. My si jej můžeme užít například díky DVD věnovanému novému sestřihu legendárního Amadea, nebo díky nedávno vydanému DVD Ďáblův advokát.  
Právě Ďáblův advokát opět potvrdil, že většina Jonesových hereckých partů se vyznačuje charakterovou závadností přidělených postav, které jsou buď do morku kostí nasáklé zlem, nebo alespoň potřísněné slizem pokrytectví a zákeřné podlosti.  
„Možná si nechám udělat plastiku. Je zábavné hrát záporné postavy, ale... Já bych chtěl hrát především ve filmech, které mají originální a neobvyklé příběhy. Pokud možno se nechci opakovat a to je v dnešním světě těžké. Když si chcete koupit pomeranč, koupíte si ho, když chcete jablko, nekoupíte si pomeranč.“ 
Natáčení Ďáblova advokáta dalo už na ledacos zvyklému herci prý pořádně zabrat. „Natáčeli jsme scény na stavbách dvou vedle sebe stojících budov. Ty budovy byly skutečné. A jak práce postupovaly, barák rostl výš a výš, začínala nám být větší a větší zima, vzduch byl řidší..., a my jsme nebyli schopni dotočit scénu, protože buď byl velký vítr, nebo jsme zrovna nemohli na střechu atd.“ 
Vzhledem k tomu, že jeden z mála snímků, ve kterém si Jeffrey Jones mohl zahrát kladnou postavu (Máma a táta zachrání svět), byl propadák, nálepka „zlý“ mu už asi  
zůstane. 
„Myslím si, že má práce je vyprávět příběh a každý příběh vytváří postavy. Postavy pak vypadají podle toho, co dělají, co říkají a jak o nich ostatní lidé mluví. Takže to není tak, že zloduch hraje zloducha, ale hraje postavu, která reaguje určitým způsobem na danou situaci. Třeba ve filmu Ďáblův advokát jsem dostal roli právníka. Od začátku proto bylo jasné, co jsem zač. Tihle lidé totiž dnes nemají ve Spojených státech dobrou reputaci. Vypadá to, že nevidí rozdíl mezi dobrem a zlem. Zákon nemá nic společného se spravedlností, ale schopností vyargumentovat si ten nejlepší výsledek. Jak mohl být O. J. Simpson prohlášen nevinným, když jeho vina, že zabil, byla jasná? Jen díky právníkům. A já jsem hrál někoho podob-ného, člověka bez morálky, bez jakýchkoli zábran.“ 
Je snad až příznačné, že tento expert na filmové zlo působí v civilu tak přátelsky a rozšafně. Hovořil jsem s ním při natáčení filmu o kanibalismu na Barrandově a jak se interview stávalo přátelštějším a méně oficiálnějším, byl mi čím dál tím sympatičtější. Pomalu jsem přestával slyšet ten varovný hlas, kterým na mě zoufale křičela moje divácká zkušenost: „Nevěř mu, ten tě sejme!“ Měl jsem na papíře ještě asi polovinu nezodpovězených otázek, když jsem mu řekl, že už ho nebudu déle zdržovat a rozloučil jsem se. Je to přeci jen dobrý herec a člověk nikdy neví... 
 

„Hraju docela sympatického chlápka... Až na to, že je tak trochu kanibal.“ Jeffrey Jones (vpravo)