Je zbytečné se pokoušet na pár řádcích rozebrat fenomén mangy. Comics se v zemi vycházejícího žblunce vyvíjel celkem nezávisle na vlivu okolního světa a současnou japonskou produkci neomylně rozpoznáte na první pohled, stejně jako rozpoznáte gejšu od sociální samaritánky z Perlovky. Manga je striktně černobílá, dlouhá (vychází většinou v několikasetstránkových tlustopisech), ve vážné poloze rezonující osudovostí, v komediální radostně infantilní a v akčních sekvencích je děj maniakálně rozfázovaný do nanosekundových úseků – takové jsou její základní parametry. Od americké produkce se liší i námětově. Na rozdíl od maskovaných ušlechtilých superborců je typický hrdina mangy zabiják oddaně sloužící mafii (Crying Freeman), telekineticky nadané dítě (Akira, Domu), cyberpunková elita (Ghost in the Shell), sexy dívka posedlá pistolí CZ 75 (Gunsmith Cats) nebo rovnou tanky (Dominion Tank Police) a nadržení démoni (Urutsukidoji) - abych jmenoval jenom pár těch nejslavnějších. Ranma 1/2 za nimi svou výchozí premisou nijak nezaostává. Čínskou kletbou postižený titulní hrdina se při každém kontaktu se studenou vodou promění v dívku (horká voda vyvolává opačný postup), což, jak si jistě dokážete představit, mu poněkud komplikuje milostný život. Naštěstí v tom není sám – jeho otec se po každém vykoupání mění v gigantického pandu a Ranmův největší nepřítel Ryoga zase v kapesního vepře.
Kuriózní propojení hnutých nápadů, sitcomového humoru, programové dětinskosti a teenagerských problémů typu mám-chodit-s-Karlem-nebo-Frantou ve stylu Beverly Hills 90210 funguje překvapivě dobře. Ostatně ne bezdůvodně je Ranma 1/2 jedním z nejpopulárnějších japonských comicsů a její autorka, Rumiko Takahashi je uctívána s obdivem, který na tomto ostrově přináleží jen císaři, zápasníkům sumo a samozřejmě autorům comicsů. Ano, Japonsko je bez vší pochybnosti země, kde se ještě stále ctí ty pravé hodnoty.