Klid či neklid

Mnohá hašteření i vážnější rozpory jsou koloritem na nejedné české, moravské či slezské hvězdárně i dnes. Byl jsem do hloubi duše přesvědčen, že nové nápady, fungující služby, jedním slovem – skutečně kvalitní práce na kterémkoliv pracovišti jsou podmíněny klidným zázemím bez osobních sporů. A protože žádné takové „sterilní“ pracoviště neznám, vždy jsem si v duchu říkal, že se všichni, celá astronomická komunita, okrádáme o energii zbytečnými žabomyšími válkami. Ale ouha, není to tak jednoznačné! Zlom v mých úvahách nastal nedávno, když jsem si koupil retro CD „Zvoňte zvonky“ skupiny Prúdy. (Je to skvělá muzika, překřtil jsem si je na slovenské The Doors, ale o to zde nejde ...)
Jeden z protagonistů, Fedor Frešo, si psal v dobách vrcholného „tvůrčího kvasu“ deník. Zde je kratičká ukázka:

„ ... Po Poď so mnou sa začali krízy, a tých bolo toĺko, že by nestačilo viac takýchto zošitov. Vždy ale bol aspoň jeden nasraný a aspoň dvaja utvorili separé. ... Ohovára sa úplne bežne. Celkovo vzaté, okrem Paĺa bol za pol roka každý priemerne už dvakrát vyhodený z kapely, a poniektorý člen už dva-päť krát z kapely odišel. Ako vidieť, onedlho to bude zrelé na Pezinok.
...“ (v Pezinku je blázinec pozn. tg)

A tak nevím, možná jsou právě neklidné poměry na pracovištích tou živnou půdou pro „penicilínové plísně nápadů“. Sám sebe už asi nezměním, pokud mám něco udělat, vím, že potřebuji klíííííd!