Jak to bude aneb nenecháme problémy na našich dětech?

Soutěž čtenářů 2013

Silnice, po kterých už dávno necestovalo nic jiného než vánek nesoucí prach, vedly do měst naprosto vylidněných. Svět už dávno nebyl takový, jak si ho pamatujeme. Vyčerpatelné zdroje energie byly vyčerpány, a obnovitelným se nevěnovalo dost pozornosti. Ne dost brzo. Lidstvo už se nedokázalo zachránit před apokalypsou, a lékaři bez energie nedokázali zastavit nákazu zombie viru…

„Michale, co si myslíš, že děláš?“ uslyšel nad sebou oslovený přísný hlas učitelky, a s lehkými obavami vzhlédl od papíru na své lavici. „No… Zapisuji si, paní učitelko.“ Odpověděl, zatímco mu papír sebrala i přes jeho dosti zděšený a nesouhlasný pohled. „Zapisuješ, ale co? No tohle…,“ podivila se a posunula si brýle výš na nosu, zatímco se někteří spolužáci snažili nahlédnout na záhadný kus papírů, hustě popsaný a pokreslený černým inkoustem. „Jsi si jistý že tohle patří do hodiny občanské výchovy?“ otázala se ho, když pokračovala ve čtení povídky. Podle jejího výrazu Michal poznal, že už je u pasáže, kdy drsný bojovník vraždí zombie nedaleko sluneční elektrárny, kterou musel spustit, aby zachránil nedalekou vesnici od zániku. „No, já myslím, že ano,“ odpověděl nakonec, když si dodal trochu odvahy. „Něco takového se přece klidně může stát! Teda, že jednou dojde všechna nafta, uhlí, nebo tak,“ dodal ještě na vysvětlenou. Náhlý zájem ostatních studentů o toto téma učitelku přiměl k tomu, aby pod datum 4. 2. 2085 připsala nové téma hodiny – „Můžeme přijít o zdroje energií?“

Již dávno před touto dobou se otázkou zdrojů energií zabývala spousta více či méně zasvěcených lidí – vědci, politici, nebo jen občané před televizí, sledující další zprávy o tom jak se vyprazdňují další a další naleziště uhlí. Jde o zveličování problémů? Vážně lidstvo velice brzo začne pociťovat, že vytěžili vše, co jim matička Země mohla nabídnout? To se stalo předmětem řešení studentů jedné menší evropské střední školy. Padaly zde více či méně extrémní názory ve smyslu „všichni tu brzo umřeme“ nebo „vše je to konspirace, nic se neděje!“ a bylo pro učitelku velice těžké takové teorie vyvrátit a studenty uklidnit. Argumenty o tom že se stále objevují nová naleziště a přibývají elektrárny (ať už jaderné, vodní nebo vzdušné) se minuly účinku, především u studentů naprosto přesvědčených o tom, že už v pár letech všichni výrazně pocítí úbytek energií.

„Vždyť stejná hysterie už byla kolem globálního oteplování, a pořád se tu netopíme ve vodě z ledovců,“ argumentoval znuděně jeden ze spolužáků směrem k dívce sedící několik míst od něj, která celou diskuzi dost prožívala. „Ale to neznamená, že se nic neděje, a že naše děti se už nebudou muset vypořádávat s problémy, co nám způsobila naše lhostejnost!“ vypískla bojovně, a už na svém mobilu hledala internetové články o tomto tématu, aby mohla dokázat, že má pravdu. Nikoho to ale moc nezajímalo, i když už s „důkazy“ mávala nad hlavou.

„Sepíšeme si fakta,“ navrhla učitelka ke konci dosti vysilující hodiny a začala sepisovat body na interaktivní tabuli. „V dnešní době naše vláda více a více podporuje obnovitelné zdroje energie, dala i přes nějaké protesty zelenou jaderné energii a na území bývalé České republiky se buduje již čtvrtá jaderná elektrárna…,“ pokračovala a zapisovala dál zelenou barvou, a až po pár dalších bodech vyměnila barvu za červenou „… potřeba elektřiny ovšem vzrostla od doby, kdy byla vydána vyhláška ohledně aut jezdící na naftu a benzín, a zvýšil se prodej aut na elektřinu. Už se ani tolik netopí dřevem a uhlím, ale elektřinou…,“ vyjmenovávala, a zapisovala i další připomínky studentů.

„A závěr hodiny?“ promluvila nejistě jedna studentka, nejspíš už zmatená z tolika faktů a úvah nad tím, kde je vlastně pravda. „Řekla bych, že závěrem je to, že v dnešní době nám ještě něco takového jako nedostatek energií nehrozí, a že vývoj jde kupředu úměrně s potřebou elektřiny.“ Ukončila hodinu občanky zrovna ve chvíli, kdy zazvonilo. A v tu chvíli vstal Michal i s ostatními studenty, a prohlásil: „A příště vyřešíme ty zombie!“