Nejstarší je Oldbury
Nejstarší jaderná elektrárna na světě v současnosti ještě provozovaná leží na jižním břehu řeky Severn v jihoanglickém Gloucestershire, nedaleko od velkého přístavního města Bristolu. Svůj provoz zahájila v roce 1967, je vybavena dvěma reaktory typu Magnox o celkovém výkonu 434 MW. Byla první anglickou elektrárnou s tlakovou nádobou z předpjatého betonu.
V roce 2008 se uvažovalo o jejím odstavení, ale provoz reaktoru Oldbury byl prodloužen do konce roku 2012. Toto prodloužení ušetří ovzduší od 8 milionů tun CO2 a 90 tisíc tun SO2, které by jinak vyprodukovala náhradní uhelná elektrárna.
Životnost reaktorů typu Magnox byla původně odhadovaná na 30 let, ale díky své robustní konstrukci prokazují, že se mohou provozovat 50 let. Poslední čtyři pracují v Oldbury a anglické Wylfě. Jejich bezpečnost je výborná nejen díky masivní tlakové nádobě z betonu, ale i díky tomu, že parogenerátor je umístěn také uvnitř této nádoby.
Německá společnost E.On, jeden z majitelů, vyhrála aukci vyhlášenou britskou vládou na místa vhodná pro výstavbu nových reaktorů a uvažuje o vybudování nové jaderné elektrárny na jejím místě. Vytvořilo by se tak alespoň 5 000 nových pracovních míst, z toho přímo v elektrárně 800. Výstavba by mohla začít v roce 2016, nejprve je však třeba dobře naplánovat protipovodňová opatření a posílit přenosové sítě pro vyvedení výkonu.
Reaktor typu Magnox
Plynem chlazený reaktor Magnox GCR (Gas Cooled, Graphite Moderated Reactor) se používá ve Velké Británii a v Japonsku. Palivem je přírodní kovový uran ve formě tyčí pokrytých oxidem hořečnatým. Aktivní zóna se skládá z grafitových bloků (grafit je moderátorem), kterými prochází několik tisíc kanálů, do každého se umísťuje několik palivových tyčí. Aktivní zóna je uzavřena v tlakové nádobě se silným betonovým stíněním. Palivo se vyměňuje za provozu. Chladivem je oxid uhličitý, který se po ohřátí vede do čtyř parogenerátorů, kde se z vody sekundárního okruhu tvoří pára. Podzemním tunelem se žene pára k turbínám a pak kondenzuje pomocí třetího chladicího okruhu přímo vodou z řeky.
Hlavní parametry reaktoru Magnox s instalovaným výkonem 600 MW:
Jaderná energetika ve Spojeném království
Velká Británie provozuje v současné době 19 jaderných bloků o výkonu 10 962 MW. Nejstarší z nich, který je v provozu s 230megawattovým reaktorem GCR (plynem chlazený a grafitem moderovaný) Oldbury‑A1, byl poprvé připojen v roce 1967. Doposud podle MAAE vyrobil 61 miliard kWh elektřiny. Zatím poslední – Sizewell‑B – o výkonu 1 250 MW, jediný britský s tlakovodním reaktorem, dodal do sítě 110 miliard kWh. Jako náhrada starých reaktorů se plánuje výstavba čtyř bloků o výkonu 1 670 MW každý, ve výhledu je dalších devět bloků o celkové kapacitě 12 tisíc MW. Pilířem britské energetiky zůstává nadále zemní plyn (47,7 % vyrobené elektřiny) následovaný uhlím (25,8 %). Jaderný proud se na energetickém mixu podílí 18 %. Na obnovitelné zdroje reprezentované v první řadě větrníky připadá 6,6 %.
Zdroj: World Nuclear Association, http://www.world‑nuclear.org
Životnost reaktorů typu Magnox byla původně odhadovaná na 30 let, ale díky své robustní konstrukci prokazují, že se mohou provozovat 50 let. Poslední čtyři pracují v Oldbury a anglické Wylfě. Jejich bezpečnost je výborná nejen díky masivní tlakové nádobě z betonu, ale i díky tomu, že parogenerátor je umístěn také uvnitř této nádoby.
Německá společnost E.On, jeden z majitelů, vyhrála aukci vyhlášenou britskou vládou na místa vhodná pro výstavbu nových reaktorů a uvažuje o vybudování nové jaderné elektrárny na jejím místě. Vytvořilo by se tak alespoň 5 000 nových pracovních míst, z toho přímo v elektrárně 800. Výstavba by mohla začít v roce 2016, nejprve je však třeba dobře naplánovat protipovodňová opatření a posílit přenosové sítě pro vyvedení výkonu.
Reaktor typu Magnox
Plynem chlazený reaktor Magnox GCR (Gas Cooled, Graphite Moderated Reactor) se používá ve Velké Británii a v Japonsku. Palivem je přírodní kovový uran ve formě tyčí pokrytých oxidem hořečnatým. Aktivní zóna se skládá z grafitových bloků (grafit je moderátorem), kterými prochází několik tisíc kanálů, do každého se umísťuje několik palivových tyčí. Aktivní zóna je uzavřena v tlakové nádobě se silným betonovým stíněním. Palivo se vyměňuje za provozu. Chladivem je oxid uhličitý, který se po ohřátí vede do čtyř parogenerátorů, kde se z vody sekundárního okruhu tvoří pára. Podzemním tunelem se žene pára k turbínám a pak kondenzuje pomocí třetího chladicího okruhu přímo vodou z řeky.
Hlavní parametry reaktoru Magnox s instalovaným výkonem 600 MW:
- přírodní uran s obsahem 0,7 % izotopu U235, od roku 1998 se v některých palivových kanálech používá slabě obohacený
- rozměry aktivní zóny 14 m v průměru a 8 m výška,
- tlak CO2 2,75 MPa
- teplota CO2 na výstupu z reaktoru 400 °C
Jaderná energetika ve Spojeném království
Velká Británie provozuje v současné době 19 jaderných bloků o výkonu 10 962 MW. Nejstarší z nich, který je v provozu s 230megawattovým reaktorem GCR (plynem chlazený a grafitem moderovaný) Oldbury‑A1, byl poprvé připojen v roce 1967. Doposud podle MAAE vyrobil 61 miliard kWh elektřiny. Zatím poslední – Sizewell‑B – o výkonu 1 250 MW, jediný britský s tlakovodním reaktorem, dodal do sítě 110 miliard kWh. Jako náhrada starých reaktorů se plánuje výstavba čtyř bloků o výkonu 1 670 MW každý, ve výhledu je dalších devět bloků o celkové kapacitě 12 tisíc MW. Pilířem britské energetiky zůstává nadále zemní plyn (47,7 % vyrobené elektřiny) následovaný uhlím (25,8 %). Jaderný proud se na energetickém mixu podílí 18 %. Na obnovitelné zdroje reprezentované v první řadě větrníky připadá 6,6 %.
Zdroj: World Nuclear Association, http://www.world‑nuclear.org
Schéma reaktoru MAGNOX
Jaderná elektrárna Oldbury
Jaderná elektrárna Oldbury
Galerie ukotvení svazků lan, která předepínají beton tlakové nádoby reaktoru. (Photo Credit: Magnox North Ltd.)
Typický palivový článek reaktorů typu Magnox. (Photo Credit: NDA Insight Stakeholder newsletter)
Elektrárna je krásným kusem technické architektury a „hrála” již v několika filmech: Blake´s Seven, Doctor Who, The Hands of Fear
Počítačová simulace vzhledu nové jaderné elektrárny v Oldbury – po dohodě s občany žijícími v okolí se nebudou stavět klasické 150 m vysoké chladicí věže s přirozeným tahem, ale jen nízké (cca 70 m) s nucenou ventilací. (Foto Horizon)
Pošli odkaz na článek
