Obdivovaná, proklínaná a největší hydroelektrárna světa
Chloubu moderní Číny – přehradu a hydroelektrárnu „Tři soutěsky” (Three Gorges Dam) na řece Jang‑tse – uvádějí do provozu od roku 2003. Instalací dalších 8 turbosoustrojí dosáhla elektrárna v červnu 2011 svého maximálního výkonu 22 500 MW. Inženýrské dílo má hodnotu 75 mld. amerických dolarů. Největší hydroelektrárna se také může pochlubit největší lodní zdviží. Světový ohlas však zastiňují hlasy jeden a půl milionu obyvatel, kteří se za bídných podmínek museli vystěhovat ze zátopeného pásma. K popularitě nepřispěla ani kritika zničení mimořádného množství historicko‑kulturních památek a hrubého narušení krajiny a říčního biosystému.
Projekt popsatelný téměř astronomickými čísly
Myšlenka postavil přehradu na středním toku Jang‑tse v místě tří soutěsek u městečka
I‑čchangu se rodila od roku 1919. Cílem bylo zabránit ničivým záplavám pustošícím zemi každých pět až deset let. Tyto povodně připravily v průběhu 20. století o život neuvěřitelné 3 miliony obyvatel. Záměrem bylo také získat levnou elektrickou energii pro budovatelské plány Číny a splavnit veletok pro říční lodě až k průmyslovým městům vyrůstajícím po přelomu století na jejím horním toku.
Po řadě odkladů schválila čínská státní rada v roce 1986 projekt výstavby gravitační betonové hráze o výšce 185 m. Hráz dlouhá v koruně 1725 m je prodloužena plavebními komorami, lodní zdviží a plavebními rejdami na celkovou délku 2335 m. Hráz má ve výši 90 m 23 výpustí a 22 přelivných polí se stavidlovými uzávěry, schopnými bezpečně propustit tzv. tisíciletou vodu s průtokem 110 000 m3 /s. Maximální rozdíl horní a spodní hladiny 175 m byl v prvé etapě využit 26 Francisovými turbínami o celkovém výkonu 18 200 MW. Pro srovnání – jde o padesátinásobek kapacity hydroelektrárny Orlík na Vltavě. V druhé etapě po roce 2010 výkon zvýšila přístavba s 8 soustrojími na celkový maximální výkon 22 500 MW. Průměr oběžných kol Francisových turbín je 9,8 m. Dílo zadržuje 39,3 km3 vody a délka vzdutí 650 km dosahuje až k aglomeraci Congquing s 30 miliony obyvatel. Podle zadání projektu musí hráz odolat i tisícileté vodě.
Stavělo se od roku 1993
Výstavba začala roku 1993 přeložkou toku do 350 m širokého koryta vystříleného ve skalách. Když se v roce 1997 začalo se stavbou základů hráze, vzrostl počet pracovníků z 8 na 30 tisíc. Hrubá stavba hráze si vyžádala přemístění 100 mil. m3 zeminy a skalního podloží a uložení 28 000 m3 betonu a 0,3 mil. tun oceli. Na stavbě se podílelo 23 renomovaných firem ze 17 zemí, zejména Siemens (transformovny a rozvodny), Krupp (uzávěry, plavební komory) a Voith (všechny turbíny). Montáž přepadových uzávěrů stavbaři dokončili 1. června 2003 a první 4 turbosoustrojí byla připojena na rozvodnou síť. Poslední metr krychlový betonu byl do komplexu hrází uložen 20. 5. 2006 a roku 2008 byla spuštěním 28 turbosoustrojí ukončena první etapa výstavby s devítiměsíčním předstihem.
V současné době se elektrický výkon z transformovny a měnírny přenáší třemi zhruba 900km nadřazenými větvemi dálkových magistrál 500 kV do Guangshou a Šanghaje. Z koncových stanic HGÜ, které dodal Siemens a ABB, se elektrický výkon rozvádí do nově budovaných přenosových sítí, zatím v délce 9100 km.
Plavební komory a lodní zdviž
Obrovské náklady si vyžádala stavba systému na sebe navazujících obřích a paralelně zdvojených plavebních komor o velikosti 280 x 34 m, které umožňují vystoupání lodí o výtlaku až 10 000 tun v pěti stupních, a to vždy o 22 až 26 m. V komorách se střídají nákladní motorové čluny s několikapatrovými plavidly pro turisty. Zdvih trvá v každé komoře okolo 20 minut. Jednosměrná plavební kapacita stupňovitých komor okolo 44 mil. tun ročně již nestačí potřebě, a proto bude letos z paralelního přístupového kanálu uveden do provozu největší lanový lodní výtah světa s nádobou velkou 240 x 24 m; ta zdvihne plavidla do 12 500 t během 5 minut.
Úspěch nebo debakl?
Inženýrské dílo s několika světovými „nej” je – zejména z jiného než čínského oficiálního pohledu – označováno jako krajně kontroverzní. Roční průměrná produkce 85 TWh sice kryje téměř 10 % současné čínské spotřeby energie (a tím údajně ušetří spálení 200 mil. tun energetického uhlí), očekávaného výkonu však elektrárna nedosáhla. Nutnost vyrovnávat nízký průtok Jang‑Tse na minimálních 5000 m3 v dobách sucha totiž vyžaduje odstavení řady turbosoustrojí a průměrný celkový výkon se během roku pohybuje jen okolo 9600 MW. Obavy z rychlého zanášení nádrže naplaveninami se zatím nepotvrzují, zato přívalové lijáky a čínský způsob hospodaření v dosahu horního toku, v němž žije okolo 150 milionů obyvatel, v současné době zaplavuje hladinu v okolí hráze až 60 cm tlustou vrstvou asi 3000 tun plovoucích odpadků; ty v některých obdobích dokonce znemožňují plavbu vyhlídkovými čluny. Navíc metan uvolňující se z hnijících odpadků spolu se zásahem do proudu řeky ohrožuje podle ekologů více než 300 druhů ryb.
Katastrofickým obavám z možného prasknutí hráze v případě nečekaně silného zemětřesení, kdy by uniklá voda v oblasti dolního toku ohrozila životy více než 200 milionů obyvatel, se brání čínské vedení tím, že hráz podle výpočtů musí odolat zemětřesení až 7. stupně Richterovy stupnice, které však v této oblasti nelze očekávat. Ze stavby má zatím největší užitek městečko I‑čchang, které se díky stavbě a nyní i mimořádnému zájmu turistů o přehradu rozrostlo na 1,5 milionové univerzitní město.
Myšlenka postavil přehradu na středním toku Jang‑tse v místě tří soutěsek u městečka
I‑čchangu se rodila od roku 1919. Cílem bylo zabránit ničivým záplavám pustošícím zemi každých pět až deset let. Tyto povodně připravily v průběhu 20. století o život neuvěřitelné 3 miliony obyvatel. Záměrem bylo také získat levnou elektrickou energii pro budovatelské plány Číny a splavnit veletok pro říční lodě až k průmyslovým městům vyrůstajícím po přelomu století na jejím horním toku.
Po řadě odkladů schválila čínská státní rada v roce 1986 projekt výstavby gravitační betonové hráze o výšce 185 m. Hráz dlouhá v koruně 1725 m je prodloužena plavebními komorami, lodní zdviží a plavebními rejdami na celkovou délku 2335 m. Hráz má ve výši 90 m 23 výpustí a 22 přelivných polí se stavidlovými uzávěry, schopnými bezpečně propustit tzv. tisíciletou vodu s průtokem 110 000 m3 /s. Maximální rozdíl horní a spodní hladiny 175 m byl v prvé etapě využit 26 Francisovými turbínami o celkovém výkonu 18 200 MW. Pro srovnání – jde o padesátinásobek kapacity hydroelektrárny Orlík na Vltavě. V druhé etapě po roce 2010 výkon zvýšila přístavba s 8 soustrojími na celkový maximální výkon 22 500 MW. Průměr oběžných kol Francisových turbín je 9,8 m. Dílo zadržuje 39,3 km3 vody a délka vzdutí 650 km dosahuje až k aglomeraci Congquing s 30 miliony obyvatel. Podle zadání projektu musí hráz odolat i tisícileté vodě.
Stavělo se od roku 1993
Výstavba začala roku 1993 přeložkou toku do 350 m širokého koryta vystříleného ve skalách. Když se v roce 1997 začalo se stavbou základů hráze, vzrostl počet pracovníků z 8 na 30 tisíc. Hrubá stavba hráze si vyžádala přemístění 100 mil. m3 zeminy a skalního podloží a uložení 28 000 m3 betonu a 0,3 mil. tun oceli. Na stavbě se podílelo 23 renomovaných firem ze 17 zemí, zejména Siemens (transformovny a rozvodny), Krupp (uzávěry, plavební komory) a Voith (všechny turbíny). Montáž přepadových uzávěrů stavbaři dokončili 1. června 2003 a první 4 turbosoustrojí byla připojena na rozvodnou síť. Poslední metr krychlový betonu byl do komplexu hrází uložen 20. 5. 2006 a roku 2008 byla spuštěním 28 turbosoustrojí ukončena první etapa výstavby s devítiměsíčním předstihem.
V současné době se elektrický výkon z transformovny a měnírny přenáší třemi zhruba 900km nadřazenými větvemi dálkových magistrál 500 kV do Guangshou a Šanghaje. Z koncových stanic HGÜ, které dodal Siemens a ABB, se elektrický výkon rozvádí do nově budovaných přenosových sítí, zatím v délce 9100 km.
Plavební komory a lodní zdviž
Obrovské náklady si vyžádala stavba systému na sebe navazujících obřích a paralelně zdvojených plavebních komor o velikosti 280 x 34 m, které umožňují vystoupání lodí o výtlaku až 10 000 tun v pěti stupních, a to vždy o 22 až 26 m. V komorách se střídají nákladní motorové čluny s několikapatrovými plavidly pro turisty. Zdvih trvá v každé komoře okolo 20 minut. Jednosměrná plavební kapacita stupňovitých komor okolo 44 mil. tun ročně již nestačí potřebě, a proto bude letos z paralelního přístupového kanálu uveden do provozu největší lanový lodní výtah světa s nádobou velkou 240 x 24 m; ta zdvihne plavidla do 12 500 t během 5 minut.
Úspěch nebo debakl?
Inženýrské dílo s několika světovými „nej” je – zejména z jiného než čínského oficiálního pohledu – označováno jako krajně kontroverzní. Roční průměrná produkce 85 TWh sice kryje téměř 10 % současné čínské spotřeby energie (a tím údajně ušetří spálení 200 mil. tun energetického uhlí), očekávaného výkonu však elektrárna nedosáhla. Nutnost vyrovnávat nízký průtok Jang‑Tse na minimálních 5000 m3 v dobách sucha totiž vyžaduje odstavení řady turbosoustrojí a průměrný celkový výkon se během roku pohybuje jen okolo 9600 MW. Obavy z rychlého zanášení nádrže naplaveninami se zatím nepotvrzují, zato přívalové lijáky a čínský způsob hospodaření v dosahu horního toku, v němž žije okolo 150 milionů obyvatel, v současné době zaplavuje hladinu v okolí hráze až 60 cm tlustou vrstvou asi 3000 tun plovoucích odpadků; ty v některých obdobích dokonce znemožňují plavbu vyhlídkovými čluny. Navíc metan uvolňující se z hnijících odpadků spolu se zásahem do proudu řeky ohrožuje podle ekologů více než 300 druhů ryb.
Katastrofickým obavám z možného prasknutí hráze v případě nečekaně silného zemětřesení, kdy by uniklá voda v oblasti dolního toku ohrozila životy více než 200 milionů obyvatel, se brání čínské vedení tím, že hráz podle výpočtů musí odolat zemětřesení až 7. stupně Richterovy stupnice, které však v této oblasti nelze očekávat. Ze stavby má zatím největší užitek městečko I‑čchang, které se díky stavbě a nyní i mimořádnému zájmu turistů o přehradu rozrostlo na 1,5 milionové univerzitní město.
Model hráze s přepadovou částí uprostřed. Hráz z obou stran lemují strojovny, v pozadí je vidět věž právě dokončeného lodního výtahu.
Při povodni v červenci 2008 protékalo elektrárnou téměř 100 000 m3 /s
Montáž oběžného kola Francisovy turbíny o výkonu 700 MW do turbínové komory
Říční lodě překonávají přehradu dvojicí pětistupňových plavebních komor
Pro sběr odpadků smetených do nádrže z povodí z měst, kterým ještě chybí čističky, musela správa přehrady objednat speciální plavidla
Pohled na přehradu z parčíku před Informačním centrem
Pošli odkaz na článek
