Ledově chladný neurotik: Christopher Walken

Na první pohled by se mohlo zdát, že jej nic nedovede vyvést z jeho stoického klidu. Když se mu ale chvíli díváte do jeho chladně modrých očí, rozmyslíte si každý pohyb navíc, aby se právě ve vašem případě nestala ta výjimka, která potvrzuje pravidlo.  

Foto Radovan Šubín 
 
Hovořím z vlastní zkušenosti. Když se ke mně v průběhu našeho rozhovoru naklonil, podvědomě jsem se stáhl zpátky. Vsadím se, že energie, která z něj vyzařuje by se dala klidně změřit nějakým existujícím zařízením.  
Christopher Walken (nar. 31. 3. 1943 v New Yorku) připomíná pavouka, který, až na krátké chvilky neklidu, kdy rychlými úspornými pohyby utahuje pavučinu, bez hnutí vyčkává, co mu osud přinese pod kusadla. Takový je ve svých nejlepších rolích, ve kterých jsme ho u nás mohli vidět: nájemný zabiják (Nebeská brána), Bondův protivník rozhodnutý zničit Silicon Valley (Vyhlídka na vraždu), rádce a pokušitel boxera Johnnyho Walkera (Homeboy), obávaný mafián konající osobitým způsobem dobro (Král New Yorku), bezskrupulózní milionář Max Shreck (Batman se vrací), gangster, co od čtyřiaosmdesátého nikoho nezabil (Pravdivá romance), samotný ďábel (Boží armáda), či zjizvená tvář se samopalem (Poslední zůstává). Walken jednou prohlásil, že by si rád šlehnul nějakou naprosto normální roli. Ale jen výjimečně se mu podařilo svému předurčení uniknout a ani potom to zdaleka nebyly postavy tak úplně normální: mladík zvaný Ucho, pomáhající zkušenému kasaři (Záznamy o Andersonovi), bývalý voják z války ve Vietnamu stižený ztrátou rozumu (Lovec jelenů - získal za něj Oscara), jasnozřivostí nadaný vědec Michael Brace (Mrtvá zóna), muž pronásledovaný mimozemšťany (Spojení), úchylný boháč z Benátek (Podivná pohostinnost) nebo čestný voják, který splnil svůj slib i když to muselo pěkně bolet (Pulp Fiction, Historky z podsvětí). 
 
Jak byste shrnul svou hereckou kariéru?  
"Začínal jsem na divadle v muzikálech, a samozřejmě také komediích. Tenkrát jsem dokonce uvažoval, že se stanu choreografem. Pak se objevily první filmové role a najednou ze mě byl specialista na temné postavy. Dospěl jsem ovšem k názoru, že hrát zlosyny je snazší než třeba hrát komické postavy." 
 
Váš zajímavý vzhled může být i svazující... 
"Každý nějak vypadáme. S tím nic nenaděláte. Mohl bych si nechat udělat plastickou operaci, ale pak bych asi vypadal ještě zvláštněji." 
 
Viděli jsme vás i v několika počítačových hrách. Jaký je rozdíl v jejich natáčení oproti filmu? 
"Hrát pro CD ROM je úplně jiné, než pro filmové diváky. Výroba hry pro CD je velmi rychlá, celý jeden ‚film' jsme udělali za dva dny. Natáčí se v místnosti, která je celá modrá, a jste tam sami s kamerou." 
 
Často vzbuzujete na plátně hrůzu. Z čeho máte v životě největší strach vy? 
"Z bláznů. A z rakoviny." 
 
Ani nejobyčejnější charaktery nejsou ve vašem podání tak úplně normální. 
"Nevím, co je normální. Kdo je normální? Kdo to může hodnotit? Strašně rád bych si zahrál chlápka který má ženu, hezký malý dům, hromadu dětí, psa a možná trochu zpívá a nikde nejsou žádné zbraně a zabíjení, jenže takové role mi nikdo nenabízí." 
 
A jak dobíjí herec nenormálních rolí energii? 
"Žiji v Connecticutu, stranou od lidí, v lesích, v hezkém domě. Se svou ženou jsem už osmadvacet let, což je pro herce velmi dlouhá doba. Žiji velmi běžným životem. Rád plavu, mám svůj bazén, čtu knihy..."